Chvalšiny
| Chvalšiny | |
|---|---|
 Kostel sv Máří Magdalény od jihu | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
| Status | obec |
| Pověřená obec | Český Krumlov |
| Obec s rozšířenou působností | Český Krumlov (správní obvod) |
| Okres | Český Krumlov |
| Kraj | Jihočeský |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 48°51′15″ s. š., 14°12′40″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 1 249 (2024)[1] |
| Rozloha | 27,95 km²[2] |
| Nadmořská výška | 671 m n. m. |
| PSČ | 382 08 |
| Počet domů | 374 (2021)[3] |
| Počet částí obce | 4 |
| Počet k. ú. | 4 |
| Počet ZSJ | 7 |
| Kontakt | |
| Adresa obecního úřadu | Chvalšiny 38 382 08 Chvalšiny podatelna@chvalsiny.cz |
| Starosta | Ing. Jiří Borský |
| Oficiální web: www | |
  Chvalšiny | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 545546 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Chvalšiny (německy Kalsching) jsou obec v okrese Český Krumlov v Jihočeském kraji. Kromě Chvalšin ji tvoří vsi Borová, Červený Dvůr a Hejdlov. Celkem v nich žije přibližně 1 200[1] obyvatel.
Název[editovat | editovat zdroj]
Název obce Chvalšiny je českého původu. Původně se obec jmenovala Chvalšín – tato podoba názvu vznikla z osobního jména Chvališa, což naznačuje i nejstarší poněmčená podoba Qualischingen, později Kalsching.[4]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Roku 1263 daroval král Přemysl Otakar II. Chvalšiny klášteru ve Zlaté Koruně.[5] Roku 1293 byly povýšeny na městečko (tento status si udržely do poloviny 20. století). V témže roce připomíná se chvalšinský plebán Konrád.[5] Do husitských válek patřily k panství zlatokorunského kláštera. Z tohoto období pochází také dodnes užívaný znak se symbolem zlaté královské koruny. Později patřily (poté, co se jich zmocnil Oldřich z Rožmberka) až do zrušení poddanství k českokrumlovskému panství. Po roce 1848 byly Chvalšiny sídlem okresního soudu.
Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]
- Chráněná krajinná oblast Blanský les
- Přírodní památka Hejdlovský potok
- Přírodní památka Provázková louka
- Přírodní památka Svatý Kříž, lokalita kriticky ohroženého rostlinného poddruhu hořečku mnohotvarého českého.
Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]
Původní slovanské obyvatelstvo se od počátku 15. století postupně germanizovalo. V roce 1900 zde bylo evidováno 1323 Němců a pouze 8 Čechů. Převaha německého obyvatelstva pokračovala i v období První republiky, když v roce 1921 žilo v obci 108 Čechů (7,2 %). Vedle německé školy obecné školy byla v obci od roku 1919 i česká menšinová jednotřídka.[6] Po Mnichovské dohodě připadla obec Třetí říši, v roce 1945 byla osvobozena Američany. Převážná část odsunu německého obyvatelstva se odehrála v letech 1946–1947.[7]
| Rok | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | 2021 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Počet obyvatel | 1 318 | 1 401 | 1 331 | 1 378 | 1 472 | 1 430 | 1 539 | 777 | 785 | 863 | 1 011 | 1 002 | 1 026 | 1 026 | 1 024 |
| Počet domů | 160 | 160 | 164 | 161 | 166 | 171 | 202 | 157 | 186 | 147 | 207 | 230 | 263 | 286 | 286 |
Části obce[editovat | editovat zdroj]
- Chvalšiny (k. ú. Chvalšiny, Okrouhlík a Střemily)
- Borová (k. ú. Borová u Chvalšin)
- Červený Dvůr (k. ú. Chvalšiny)
- Hejdlov (k. ú. Chvalšiny)
Společnost[editovat | editovat zdroj]
V obci se nachází základní škola s první až devátou třídou a [[Muzeum Schwarzenberského plavebního kanálu|Muzeum Schwarzenberský plavebního kanálu. Jeho budova původně sloužila jako radnice a po roce 1848 jako okresní soud. V muzeu se nachází též expozice věnovaná historii obce.
Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]
Od roku 1990 je centrum městská památková zóna. Kostel sv. Maří Magdalény se poprvé připomíná v roce 1293, tehdejší budova se však nedochovala, protože byla v letech 1487–1507 nahrazena rozměrnější pozdně gotickou novostavbou. Ta byla posléze vyzdobena nástěnnými malbami, z nichž část se dochovala a byla odkryta při restaurátorských pracích v 90. letech 20. století. Tento kostel se zachoval téměř v původním stavu, mj. se dochoval strmý původní krov. Presbytář je zaklenut síťovou klenbou, loď pak klenbou krouženou s přetínáním žeber. K novějším částem patří vedle vybavení zejména patrová kruchta (spodní úroveň je barokní ze 17. století, horní z roku 1846) a mariánská kaple na kruhovém půdorysu při severní stěně lodi postavená Růžencovým bratrstvem v roce 1760. Kolem kostela býval hřbitov, zrušený před rokem 1838, kdy byla zbořena jeho ohradní zeď.[10] Z církevních památek se dále obci nachází pět výklenkových kapliček a dvě síňové kaple, pranýř se sochou svatého Jana Nepomuckého, křížová cesta s kapličkou a troje boží muka.
Dalšími pamětihodnostmi obce je např. radnice na náměstí (nyní muzeum; nynější budova obecního úřadu byla před rokem 1900 školou). Na náměstí je rovněž fara renesančního původu, později přestavovaná. Několik domů si navzdory četným požárům dodnes zachovalo pozdně gotické portály a jádra ze začátku 16. století. Na rodném domě Josefa Rosenauera je umístěna pamětní deska v německém jazyce (po roce 1945 sejmuta, po roce 1989 vrácena a doplněna deskou v češtině).
Osobnosti[editovat | editovat zdroj]
- Josef Rosenauer (1735–1804), stavitel
Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]
-
Chvalšiny -
Rosenauerův rodný dům na západní straně náměstí -
Část západní strany náměstí jižně od muzea -
Stará pumpa (či hydrant vodovodu) na náměstí ve Chvalšinách -
Část západní strany náměstí s muzeem -
Muzeum Schwarzenberského plavebního kanálu ve Chvalšinách (kdysi radnice) -
Střední část západní strany náměstí -
Vrata domu číslo 32 -
Část východní strany náměstí -
Dům číslo 48 na náměstí s pozdně gotickým portálem
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
- ↑ POKORNÝ, Ludvík. Místní jména v Jižních Čechách (kapitola v Jihočeské vlastivědě: Jazyk). Příprava vydání František Cuřín a kol.. [s.l.]: Jihočeské nakladatelství České Budějovice, 1986. S. 90.
- ↑ a b Katalog diecéze českobudějovické [online]. [cit. 2019-10-10]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ VONDRÁČEK, Karel. 50 let Národní Jednoty Pošumavské 1884-1934. [s.l.]: Národní jednota Pošumavská, 1934. Dostupné online. Kapitola Okres Českokrumlovský, s. 80.
- ↑ PODHOLA, R. Chvalšiny: Historie obce [online]. Střelecký klub Chvalšiny [cit. 2022-12-28]. Dostupné online.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2015-12-21]. Dostupné online.
- ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2022-04-18]. Dostupné online.
- ↑ Záloha, Jiří, Odložil, Petr: Chvalšiny; vydal Obecní úřad Chvalšiny, první vydání 1998
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- ŠPINAR, Jindřich; MRÁZKOVÁ, Zdena; HUDIČÁK, Petr. Boleticko: krajina zapomenuté Šumavy. 2. vyd. Český Krumlov: Českokrumlovský rozvojový fond, 2021. 286 s. ISBN 978-80-906801-1-1.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Chvalšiny na Wikimedia Commons - Galerie Chvalšiny na Wikimedia Commons
- Oficiální stránky
- Chvalšiny v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
