Přeskočit na obsah

Christian Metz

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Christian Metz
Christian Metz (26. října 2020)
Christian Metz (26. října 2020)
Narození12. prosince 1931
Béziers
Úmrtí7. září 1993
Paříž
BydlištěFrancie
Alma materÉcole normale supérieure
Povolánísociolog, filmový teoretik, sémiotik a filmový režisér
ZaměstnavatelŠkola pro pokročilá studia v sociálních vědách
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Christian Metz (12. prosince 19317. září 1993) byl francouzský filmový teoretik, který využil ve své analýze filmu široce psychoanalýzu, zejména učení Jacquese Lacana, a strukturalistická východiska, především učení Ferdinanda de Saussura a Romana Jacobsona. Nejznámější je jeho práce Signifiant imaginaire z roku 1977.

Na konci 60. a začátku 70. let se pokoušel o čistě sémiologickou analýzu filmu. Jeho přístup z tohoto období je někdy nazýván "velká syntagmatika", to proto, že základním cílem Metzovým je vyhledávat ve struktuře filmu tzv. syntagmata (syntagma je v sémiotice volba z paradigmatu, jejíž význam spočívá v rozdílu vůči nezvoleným částem paradigmatu).

Na konci 70. let však dospěl k závěru, že sémiotická analýza filmu narazila na svou mez a dále může pokračovat jen přibráním hledisek psychoanalytických. Aplikoval je na třech základních rovinách, na rovině obrazu, rétorické figury a percepce diváka.

Filmový obraz začal chápat jako obraz snový a metody filmové práce přirovnal ke "snové práci" Freudově. S tím souvisí i přijetí Lacanovy koncepce "imaginární vs. symbolické" (tedy předoidipovská imaginace versus oidipovská abstrakce, řečeno klasicky freudovsky). Dle Metze je filmový obraz vždy imaginární, komunikuje bezprostředně s nevědomím.

Samostatně zkoumal též rétorické figury uplatňované ve filmu. Zde spojil hledisko strukturalistické a psychoanalytické, když navázal na Lacanův názor, že "nevědomí je strukturované jako jazyk", a že rétorické figury metonymie, metafory apod. jsou analogické ke snovým procesům zhuštění, přemístění či symbolizace, jak je odhalil Freud.

V oblasti percepce se pro něj stala klíčovým konceptem tzv. zrcadlová fáze Jacquese Lacana, z níž odvozoval základní subjektivizační potřeby diváka tváří tvář filmovému obrazu (a obrazu vůbec). Filmové plátno je pro Metze znovuzpřítomněním prvotního zrcadla, a tak umožňuje obnovovat zážitek ustavení Já (subjektu). Velmi podobně k filmovému obrazu později přistoupila Laura Mulvey (ovšem kritičtěji, z feministického hlediska).

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • Essais sur la signification au cinéma (1968)
  • Langage et cinéma (1971)
  • Essais sémiotiques (1977)
  • Signifiant imaginaire (1977)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PTÁČEK, Luboš: Film a psychoanalýza, Cinepur 21/2002

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]