Brněnská káznice
Brněnská káznice | |
---|---|
Vnitřní dvůr káznice | |
Základní informace | |
Sloh | barokní architektura a klasicistní architektura |
Výstavba | 20. července 1772 |
Pojmenováno po | Brno |
Poloha | |
Adresa | Brno-sever, Zábrdovice, Česko |
Ulice | Cejl a Bratislavská |
Souřadnice | 49°11′59″ s. š., 16°37′21″ v. d. |
Další informace | |
Rejstříkové číslo památky | 105970 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Bývalá káznice v Brně se nachází v Zábrdovicích, mezi ulicemi Bratislavská, Soudní a Cejl. Jako věznice svému účelu sloužila v letech 1784 až 1956, kdy její roli převzala věznice v Bohunicích. Na počátku 21. století vznikl záměr z tohoto chátrajícího komplexu budov (brownfieldu) vytvořit Kreativní centrum Brno.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Vývoj názvu[editovat | editovat zdroj]
Na počátku se zařízení nazývalo Zucht-und Arbeitshaus (česky káznice a donucovací pracovna či robotárna).[1][2] Později K. k. Provinzial Stauf-und Arbeithaus[3] či K. k. Landesgericht in Strafsachen, česky Zemský a krajský trestní soud.[4] Po vzniku Československa bylo zařízení dále označováno jako Zemský trestní soud. V období protektorátu byl užíván opět název Landesgericht či Deutsches Landgerichtsgefängnis (Německá soudní věznice) a Kreisgericht in Strafsachen (česky Krajský soud trestní).[5] Po válce zde fungoval mezi lety 1945 až 1946 Mimořádný lidový soud[2] a posléze Okresní soud trestní v Brně a Soud mládeže v Brně.[6]
Stavba[editovat | editovat zdroj]
Dvorským dekretem ze 4. srpna 1770 bylo rozhodnuto o výstavbě společné moravsko-slezské trestnice v Brně, v tehdejší předměstské čtvrti Dolní a Horní Cejl. Základní kámen položil 20. července 1772 zemský hejtman Arnošt Kryštof hrabě z Kounic.[7][8] Do roku 1776 byla stavěna nejstarší čtyřkřídlá část káznice a roku 1779 byla dokončena vězeňská kaple Nanebevstoupení Panny Marie ve středovém křídle, kterou vysvětil brněnský biskup Matyáš František Chorinský z Ledské.[7][8] Věznice od počátku měla svou mužskou a ženskou část, ale dohromady jen 16 cel.[9] V roce 1798 přestavěl přízemí Karel Jacobi z Eckholmu podle projektu Josepha Seiferta,[10] kdy byla změněna jeho jednotraktová dispozice na dvoutraktové a podél obvodové zdi byla postavena chodba.[8] Roku 1833 došlo k zásadní přestavbě, která zvýšila kapacitu až na několik stovek vězňů. Došlo k prodloužení křídel káznice až k ulici Bratislavská, mezi nimiž byla postavena zeď uzavírající nově vzniklý dvůr a strážnice.[8] Roku 1854 se stavěla nová budova soudní budovy a kratších bočních křídel, které prodloužily komplex káznice až k ulici Cejl a vyrovnala komplex káznice z obou stran s uliční frontou. Tato dvoupodlažní budova byla roku 1860 ještě navýšena o jedno podlaží.[8] Průčelí budovy mělo reprezentativní trojdílný vstup členěný iónskými sloupy a bosáž kolem oken.[11] Roku 1903 byla stržena strážnice a zeď uzavírající dvůr při ulici Bratislavská a místo nich byla postavena nová budova s úřednickými byty převyšující káznici o jedno patro. Pří této stavbě byly opraveny cely a jejich vybavení.[8] K dalším opravám budov došlo ve 20. letech 20. století.[8] Za druhé světové války poškodily věznici dva nálety amerických bombardérů, posléze se na opravách od 5. května 1945 podíleli vězni.[12]
Popraviště[editovat | editovat zdroj]
V káznici se popravovalo mezi lety 1937 a 1952.[13] Místo popraviště bylo v druhém dvoře určeném pro vycházky. Podle průzkumu z roku 2016 se nacházelo před celou č. 64 místo, kde byla šibenice typu prkno příležitostně umisťována. V její horní části byl hák, kde se zavěsilo škrtidlo, vespod byla kladka, přes které vedlo lano připoutané k nohám odsouzeného. Při popravě tahal katův pomocník za lano a pomalým dušením odsouzeného usmrtil, ke zlomení vazu nedocházelo.[13]
Využití[editovat | editovat zdroj]
Káznice z počátku nesloužila účelu, pro který byla postavena. Mezi lety 1779 a 1784 fungovala z rozhodnutí Marie Terezie jako dočasné útočiště sirotků, kteří kvůli přestěhování Stavovské akademie z Olomouce museli opustit jezuitskou kolej, až od roku 1784 začaly budovy sloužit svému původnímu účelu.[8] Zpočátku sem byli umisťováni jen lehčí provinilci, pro těžší zločince i nadále fungovalo vězení na Špilberku. Reprezentativní část komplexu využíval od roku 1850 zemský trestní soud k soudním jednáním,[7][10] dozor nad věznicí vykonával předseda vrchního zemského soudu. Po přestavbách ve 40. letech 19. století došlo nejspíše k navýšení kapacity a v roce 1855 byli do káznice převezeni poslední vězni ze Špilberku.[10]
Vězněn zde byl krátkou dobu roku 1916 básník Petr Bezruč.
Po první světové válce[editovat | editovat zdroj]
Po vzniku Československa byla věznice zařazena pod zde sídlící brněnský krajský soud, přičemž ve věznicích krajského byli pouze odsouzení s trestem do jednoho roku, a rozdělena na oddělení ženské, mužské a pro mladistvé. Kromě výkonu trestu káznice sloužila i pro vazební účely a po celou dobu se potýkala s problémem přeplněnosti a nedostatkem dozorců. V celách se tísnilo až 20 lidí.[7] K roku 1937 měla věznice 39 cel a kapacitu až 550 osob.[14] Součástí věznice byla knihovna, kde mohli vězni číst periodika ministerstva spravedlnosti.[14]
Vězněni zde byli zatčení z potlačené generální stávky v rosicko-oslavanském revíru v roce 1920 nebo po Židenickém puči roku 1933 generál Radola Gajda.[15]
Období protektorátu[editovat | editovat zdroj]
V protektorátním období věznici i nadále využíval český krajský soud, kde pracovali čeští dozorci,[12] ale část byla vyčleněna pro ženské oddělení gestapa a začal zde působit také německý zemský soud, jehož část v prvním patře zadního traktu se později stala samostatnou německou věznicí (Haftanstalt).[14] Řízena byla přímo z Kounicových kolejí jako pouze přestupní do jiných věznic nebo koncentračních táborů. V německé části věznice panovaly mnohem přísnější podmínky, vězni dostávali pouze nuznou stravu, v průběhu dne museli uklízet, čistit latríny, po obědě chodit po dvoře a vykonávat různou práci až do večeře, po které všechny vězně zkontroloval dozorce (anschluss).[14] V neděli mohli vybraní vězni navštěvovat bohoslužbu v místní kapli, která se ráno konala v češtině a posléze v němčině.[12]
Tehdy zde byl vězněn česko-židovský překladatel a spisovatel Peter Demetz. Za celou dobu zde také došlo k minimálně jedné popravě. Na půdě byli 12. března 1945 pověšeni partyzáni z oddílu Olga Alois Zavadil a Květoslav Kolařík na hácích, které se zde stále nachází.[12] Jde o zatím jedinou doloženou popravu v káznici z období protektorátu, jelikož obvykle se popravovalo v Kounicových kolejích.[16] Existují však indicie, že poprav v káznici bylo více, jsou jimi výpovědi dozorce, pamětníků a vyrytý nápis na dveřích jedné z cel.[17][18]
Poválečné období[editovat | editovat zdroj]
Po válce, na jejímž konci byla několikrát zasažena bombardováním, byla věznice převedena zpět pod ministerstvo spravedlnosti a stala se opět krajskou soudní věznicí.[12] Vězněni zde byli Němci a čeští kolaboranti odsouzení na základě rozsudků mimořádného lidového soudu z 8. června 1945, zároveň zde ale bylo vykonáno celkem 74 poprav.[19] Byly zde uvězněni i političtí vězni po Únoru 1948, např. básník Jan Zahradníček a roku 1951 spisovatel Zdeněk Rotrekl. Do roku 1952 se tu političtí vězni i popravovali. Mezi lety 1948 a 1952 zde popravili celkem 17 osob.[13] Byl zde oběšen úředník Jan Křižan, otec pozdějšího scenáristy Jiřího Křižana. Věznice zde však již dlouho nezůstala, protože v roce 1956 byla konečně postavena nová věznice v Bohunicích, o jejíž stavbu bylo žádáno kvůli tristnímu stavu káznice již v roce 1920.[8] Budovy bývalé káznice pak až do roku 2006 sloužily jako depozitář Moravského zemského archivu.[11] Od té doby zůstaly budovy uzavřené a chátraly. Nyní je káznice v majetku města Brna.[13]
21. století a projekt Kreativního centra[editovat | editovat zdroj]
V letech 2008 až 2009 nabízelo město Brno káznici k prodeji, ale nikdo neměl zájem,[20] takže posléze byl navržen projekt Kreativní Brno, který byl v březnu 2009 regionálním informačním centrem schválen a mimo několik vybraných lokalit počítal s káznicí na Cejlu jako nejvhodnějším místem.[21][22] V prosinci následujícího roku se konala konference Kreativní Brno, která představila důležitost projektu a jiné podobné realizace v jiných městech.[23] Centrum by mělo sloužit pro podporu kreativního průmyslu a jeho prostory měli využívat různí umělci a veřejnost, která by zde mohla navštěvovat různé kulturní akce, promítání atp.[24] Roku 2014 zadalo město k provedení studii proveditelnosti Jihomoravskému inovačnímu centru.[25][26] Již od ledna 2013 byly budovy káznice prozkoumávány a vypracován byl podrobný stavebně-technický průzkum. Následující rok byla provedena studie faktorů vnějšího prostředí, zaměřen stávající stav a posouzen stavu objektu, z čehož byl stanoven náklad na plánovanou sanaci objektu. Posléze byla vypracována předprojektová dokumentace.[27] Na podzim roku 2015 pořádalo sdružení Paměť výstavu Tváře Cejlu v Alfa Pasáži, která prezentovala osudy lidí, jenž prošli káznicí na Cejlu.[28] Zástupci tohoto sdružení a Konfederace politických vězňů již před touto výstavou byli s městem ve sporu, obávali se, že stavbou Kreativního centra dojde ke zničení reliktů.[29]
Kvůli historické významnosti káznice zahájilo počátkem roku 2016 ministerstvo kultury řízení o prohlášení budov káznice za kulturní památku.[13][30] Národní památkový ústav měl totiž obavy, že sanací a rekonstrukcí dojde ke zničení historických hodnot budov. Matěj Hollan, tehdy náměstek pro dopravu a kulturu, se den po podání návrhu vyjádřil, že město bude usilovat o to, aby káznice za památku prohlášena nebyla.[31][32] Hollan rovněž prohlásil, že nechce aby z káznice stala „neživoucí [...] památkově chráněná barabizna,“ ale aby to byl „živoucí projekt“.[33] Město se totiž obávalo, že zpamátnění ohrozí financování projektu z dotací nebo způsobí jeho neproveditelnost kvůli omezení zásahů do budovy či zvýšení finanční náročnosti a povede k dalšímu chátrání budov, přičemž deklarovalo, že se k budovám chová od počátku jako k památce.[34][35][36] Město rovněž podotklo, že se památkový ústav o káznici v předešlé době nezajímal a ohradilo se proti nařčení, že památkářům nebyl do budov umožněn přístup.[20] Rovněž město Brno dodalo, že cenné části jako tzv. cely smrti nebudou poškozeny a stavební úpravy budou prováděny pouze v nezbytném rozsahu, tak jak určuje smlouva.[20] V reakci na proces zpamátnění vznikla proti němu iniciativa Zachraňme káznici organizovaná Zdeňkou Kujovou, autorkou studie přeměny káznice, pod níž se podepisovala řada osob převážně z kulturní sféry.[37] Za zachování káznice a zpamátnění se naopak postavili památkáři jako Zdeněk Vácha a historik Pavel Paleček,[38] který označil projekt Kreativního centra v tak pietním místě jako je káznice za šílený a navrhl ať se realizuje třeba v jedné z řady opuštěných továren.[39]
V souvislosti s obavami památkového ústavu posléze vznikla pracovní skupina se zástupci města a NPÚ, která dohlížela na sanaci nejhůře poškozených částí.[34][40] Proti sanacím byla vznesena kritika Konfederace politických vězňů, která rovněž kritizovala, že Matěj Hollan nechal rozpustit skupinu s jejími členy a to kvůli tomu, že na sanaci nyní dohlíží památkový ústav.[41] Paleček během sanačních prací, probíhajících od února 2016, kritizoval, že dosud nebyl proveden stavebně-historický průzkum.[42] Ten byl prováděn již během těchto sanačních prací a dokončen byl až v květnu.[43][44] Město v této době rovněž odsouhlasilo vyhlášení architektonické soutěže.[45] K 14. červenci 2016 byla káznice prohlášena za kulturní památku,[13] ale město Brno proti tomu vydalo rozklad.[46] Muselo také posunout architektonickou soutěž a přepracovat již hotovou studii proveditelnosti tak, aby zohlednilo požadavky památkářů, kteří jsou kupříkladu proti zničení krovů a přistavění dalšího patra.[47] Dne 11. září 2016 se káznice poprvé otevřela veřejnosti během Dnů evropské kultury, různé události se uvnitř však konaly již v minulosti.[48][49] V prostorách káznice vystavená připomínková zeď se jmény se však stala předmětem kritiky, jelikož na ni byla i jména nacistů.[50][51]
Začátkem roku 2017 vydala Anna Kusáková, členka Klubu za starou Prahu, článek, ve kterém popsala předešlý bizarní postup města Brna a vytkla nepochopení památkové ochrany z jeho strany.[52] Podotkla, že v káznici již byly prováděny sanační úpravy a stavebně-historický průzkum, který je zásadní pro pochopení historie stavby nebyl ještě vypracován. Rovněž upozornila na podezřelé kroky města a ministerstva kultury, které měly za cíl změnit památkovou ochranu a založit ji pouze na historických hodnotách spojených s vězněním významných osob, a vyřadit tak umělecko-historické hodnoty, které vychází z toho, že káznice je zachovalou pozdně barokní stavbou. Pozměněnou památkovou ochranu vydal 28. listopadu 2016 tehdejší ministr Daniel Herman,[53] podle brněnských památkářů však v rozporu s názory odborníků.[54]
V únoru 2016 se konal při objeveném místě popraviště první pietní akt uctění obětí totalitních režimů.[55][56] V prosinci 2015, kdy káznice čekala na sanace, nechal Pavel Paleček z Amerického fondu konzervovat dvě dveře z tzv. cel smrti.[57] I přesto, že si tyto dveře na povolení města zapůjčil, podala na něj trestní oznámení Zdeňka Kujová, s tím, že dveře ukradl. Paleček to označil za mstu řešitelů projektu Kreativního centra, který prosazovala strana Žít Brno (především její členové Matěj Hollan a Michal Doležel), za to, že kritizuje necitlivé zásahy do budovy jakým bylo odstranění pódia v kapli.[58] Dveře jsou symbolicky vystaveny od výročí tzv. Vítězného února v protileteckém krytu 10-Z.[57][59][60] V průběhu konzervace dveří natáčel Paleček krátké dokumenty o této konzervaci a představil v nich prostředí a historii káznice.
V průběhu roku 2017 pokračovala debata o způsobu přeměnění káznice a stupni jejího zachování,[61] město rovněž hledalo finance na její přestavbu, která má být podobná jako muzeum Stasi.[62][63] Téhož roku objevil Pavel Paleček při natáčení dokumentu v prostorách cely stopy krve, které mohou patřit mučeným politickým vězňům.[64][65] V říjnu 2017 vyhlásilo město opět architektonickou soutěž.[66]
Roky snah o přeměnu bývalé káznice v novodobé kulturní a společenské centrum (Kreativní centrum) vyvrcholily koncem března 2018, kdy Rada města Brna schválila výsledky architektonické soutěže, kterou vypsala kancelář městského architekta. Ze sedmi soutěžních projektů byl vybrán návrh ateliéru Kava z Prahy. Odhadované náklady na přestavbu vězeňského areálu jsou přibližně 400 miliónů korun, přičemž se počítá s finančním přispěním EU prostřednictvím regionálního operačního programu.[67]
Během roku 2019 byla iniciována demolice části káznice při ulici Bratislavská, pocházející z počátku 20. století. Tento krok vyvolal nevoli, dokumentarista Jan Plachý kvůli tomu odstartoval petici, ve které říká, že: „Žádná část areálu autenticky dochované věznice není méně hodnotná. Nedopusťme demolici, která zachová jen ‘vybrané’ části věznice. Její unikátní hodnota spočívá v autenticitě celku“.[68] Město má totiž v plánu zachovat hlavně tzv. cely smrti a místo popraviště. Demolice, která je pro projekt Kreativního centra zásadní, prý odpovídá rozhodnutí o zpamátnění káznice a je podpořena památkový ústavem.[69] To potvrdil náměstek primátorky Tomáš Koláčný: „My jsme od památkářů měli stanoveny limity ochrany, které jsou nepřekročitelné a které držíme“.[70] Proti demolici se však vyslovili také zahraniční kapacity. Francis Gary Powers ml., ředitel The Cold War Museum, řekl: „Pokud bude zdemolována část této budovy, která připomíná 20. století, zničíte velkou část historie svého města“. Ředitel Vzdělávacího fondu holocaustu USA Craig R. Wagner přirovnal demolici k bourání Terezína nebo Dachau.[70] Petr Kunc, předseda brněnské TOP 09, rovněž kritizoval vznik dvou kreativních center a ničení památného místa, první by totiž mělo být podle plánu města dočasně v budově FAVU na Údolní do doby, než se přestaví káznice.[71]
V kultuře[editovat | editovat zdroj]
V areálu káznice byly natáčeny záběry seriálu Detektiv Martin Tomsa (1994), filmu Posel (2012), seriálu Labyrint (2015) a filmu Nabarvené ptáče (2019).[72][73]
Dokumenty[editovat | editovat zdroj]
Krátká videa projektu 10-Z o průzkumu káznice a konzervaci dveří z tzv. cel smrti, která jsou vystavena v protileteckém krytu 10-Z.
-
Luštění nápisů
-
Hledání stop vězňů
-
Restaurování dveří z cel smrti
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Položení základního kamene k budově trestnice. encyklopedie.brna.cz [online]. Encyklopedie dějin města Brna, 2004 [cit. 2020-01-31]. Dostupné online.
- ↑ a b Číhalík 2016, část I, s. 27
- ↑ HEINRICH, Albin. Der Brünner Kreis im Markgrafthume Mähren. Wien: H.F. Müller, 1840. 44 s. Dostupné online. S. 26.
- ↑ ZECKEL, Matthias J. Handels-,Gewerbe- und allgemeines Adressenbuch nebst dem Häuser-Verzeichnisse der Landeshauptstadt Brünn. Brünn: G. Gastl, 1862. 369 s. Dostupné online. S. 41.
- ↑ Adressbuch der Landeshauptstadt Brünn. Brno: [s.n.], 1943. 632 s. Dostupné online. S. 25.
- ↑ Adresář zemského hlavního města Brna. Brno: Polygrafie, 1948. S. 10.
- ↑ a b c d Štaufčíková 2018, s. 115
- ↑ a b c d e f g h i Číhalík 2016, část I, s. 60–63
- ↑ FRIŠAUFOVÁ, Hana. Věznice na Cejlu č. 71 v Brně. Brno, 2011 [cit. 2015-08-10]. 119 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Libor Vykoupil. s. 13, 16. Dále jen „Frišaufová, 2011“. Dostupné online.
- ↑ a b c bývalá káznice a věznice s kaplí Nanebevzetí Panny Marie - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2020-01-29]. Dostupné online.
- ↑ a b MERTA, David. Káznice na Cejlu [online]. Archaia Brno, 2008-07-10 [cit. 2015-08-10]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e Štaufčíková 2018, s. 117
- ↑ a b c d e f Štaufčíková 2018, s. 121
- ↑ a b c d Štaufčíková 2018, s. 116
- ↑ Frišaufová, 2011, S. 21–30.
- ↑ Číhalík 2016, část I, s. 51
- ↑ Číhalík 2016, část I, s. 52
- ↑ Matus, Ryšánek, Mikulová 2016
- ↑ Frišaufová, 2011, S. 40–43, 59, 68, 73–87.
- ↑ a b c Projektu Kreativního centra dalo Brno přednost před prodejem budovy. NPÚ se dosud o káznici nezajímal. www.brno.cz [online]. Statutární město Brno, 13. leden 2016 [cit. 2020-01-29]. Dostupné online.
- ↑ KRUNTORÁD, Ondřej. Podpora inovací ze strany města Brna – kreativní centrum (financování a řízení). Brno, 2010. 39 s. Bakalářská práce. Provozně ekonomická fakulta Mendelovy univerzity. Vedoucí práce Jan Přenosil. s. 21. Dostupné online.
- ↑ Mladým umělcům se v Brně blýská na lepší časy - Blog iDNES.cz. iDNES.cz [online]. [cit. 2020-01-29]. Dostupné online.
- ↑ Konference 2010 - Kreativní Brno. www.kreativnibrno.cz [online]. [cit. 2020-01-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
- ↑ Archiweb - Brno jde s dobou, v EU "frčí" přeměna bývalých věznic. www.archiweb.cz [online]. [cit. 2020-01-29]. Dostupné online.
- ↑ Vznikne v bývalé káznici na Cejlu Kreativní centrum?. iBrno - zpravodajský portál města Brna [online]. [cit. 2020-01-29]. Dostupné online.
- ↑ Mapování kulturních a kreativních odvětví v Brně. Kvantitativní a kvalitativní výzkum [online]. Příprava vydání Lenka Pejchalová. Brno: Kreativní Brno, 2014 [cit. 2020-01-29]. Dostupné online.
- ↑ Káznice - Kreativní Brno. www.kreativnibrno.cz [online]. [cit. 2020-01-29]. Dostupné online.
- ↑ 11.11.2015 - Výstava Tváře Cejlu. sdruzenipamet.cz [online]. 11.11.2015 [cit. 2020-01-29]. Dostupné online.
- ↑ DAVID, Jan. Hrůzy z brněnské věznice připomínají v pasáži. Mnohé zadržené popravili. iDNES.cz [online]. 2015-11-12 [cit. 2020-01-29]. Dostupné online.
- ↑ Za záchranu bývalé věznice se postavili i památkáři, komplikuje to opravy. iDNES.cz [online]. 2016-01-13 [cit. 2020-01-29]. Dostupné online.
- ↑ HOLLAN, Matěj. Matěj Hollan: Bitva o Káznici?. www.zitbrno.cz [online]. Žít Brno, 12. 1. 2016 [cit. 2020-01-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
- ↑ Kusáková 2017, s. 24
- ↑ JELEN, Tomáš. Káznice v centru Brna by mohla být kulturní památkou. Město je proti. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 12. ledna 2016 [cit. 2020-01-29]. Dostupné online.
- ↑ a b Brno - Zpamátnění káznice. www.brno.cz [online]. 31.05.2016 [cit. 2020-01-29]. Dostupné online.
- ↑ GÁFRIKOVÁ, Eliška. Bývalou káznici Brna prohlásilo ministerstvo za kulturní památku. Brněnský deník. 2016-07-13. Dostupné online [cit. 2020-01-29].
- ↑ Bývalá věznice na Cejlu památkou? Krajští radní jsou pro, Brno proti. ČT24 [online]. Česká televize, 15. 1. 2016 [cit. 2020-01-29]. Dostupné online.
- ↑ ZABLOUDILOVÁ, Táňa. Stane se brněnská věznice kulturní památkou, nebo kreativním centrem?. Radio Wave [online]. Český rozhlas, 2016-02-22 [cit. 2020-01-29]. Dostupné online.
- ↑ Bývalou káznici Brna prohlásilo ministerstvo za kulturní památku. Blesk.cz [online]. 13. července 2016 [cit. 2020-01-30]. Dostupné online.
- ↑ TICHÁ, Barbora. Vznik Kreativního centra v bývalé káznici stále není jistý. Čeká se na ministerstvo. www.munimedia.cz [online]. 07.03.2016 [cit. 2020-01-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-01-30.
- ↑ Vedení Brna zahájilo spolupráci s NPÚ na záchraně káznice na Cejlu. www.brno.cz [online]. Magistrát města Brna, 26. leden 2016 [cit. 2020-01-30]. Dostupné online.
- ↑ VALÁŠEK, Lukáš. Političtí vězni žádají Hermana, aby zastavil sanaci brněnské káznice. iDNES.cz [online]. 2016-03-14 [cit. 2020-01-29]. Dostupné online.
- ↑ JELEN, Tomáš; ROHÁČKOVÁ, Kristina. Brno zahájilo sanaci káznice v centru města. Historici postup magistrátu kritizují. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 4. března 2016 [cit. 2020-01-29]. Dostupné online.
- ↑ V káznici začal stavebně-historický průzkum. Brněnská Drbna - zprávy z Brna a Jihomoravského kraje [online]. 28. února 2016 [cit. 2020-01-30]. Dostupné online.
- ↑ Stavebněhistorický průzkum upřesnil místo popraviště v bývalé káznici na Cejlu. www.brno.cz [online]. Magistrát města Brna, 4. květen 2016 [cit. 2020-01-30]. Dostupné online.
- ↑ Stavebněhistorický průzkum upřesnil místo popraviště v bývalé káznici na Cejlu. Brněnská Drbna - zprávy z Brna a Jihomoravského kraje [online]. 4. května 2016 [cit. 2020-01-29]. Dostupné online.
- ↑ Kusáková 2017, s. 27
- ↑ USTOHALOVÁ, Jana. Káznice je pietní místo, rozhodli památkáři. Brnu to komplikuje plány. iDNES.cz [online]. 2016-07-21 [cit. 2020-01-29]. Dostupné online.
- ↑ Brno poprvé po opravách otevřelo lidem bývalou káznici na Cejlu. Brněnská Drbna - zprávy z Brna a Jihomoravského kraje [online]. 11. září 2016 [cit. 2020-01-29]. Dostupné online.
- ↑ Brno po opravách otevřelo lidem bývalou káznici na Cejlu. TÝDEN.cz [online]. 2016-09-10 [cit. 2020-01-29]. Dostupné online.
- ↑ ZEZULOVÁ, Ema; ŽLEBEK, Jan. Na připomínkové zdi je i jméno brněnského Mengeleho. Někteří politici jsou proti. Brněnský deník. 2016-11-21. Dostupné online [cit. 2020-01-30].
- ↑ NICKELLI, Jiří Jaroš. Pryč s „pamětní stěnou“ s nacisty v Brně!. www.novysmer.cz [online]. 29. červenec 2017 [cit. 2020-01-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
- ↑ Kusáková 2017
- ↑ bývalá káznice a věznice s kaplí Nanebevzetí Panny Marie – právní ochrana - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2020-01-29]. Dostupné online.
- ↑ USTOHALOVÁ, Jana. Káznici na Cejlu může Brno přestavět, rozhodl ministr Herman. iDNES.cz [online]. 2016-12-02 [cit. 2020-01-29]. Dostupné online.
- ↑ POLÁČKOVÁ, Nikola. OBRAZEM: Lidé si připomněli oběti totality. Na pozůstatcích popraviště. Brněnský deník. 2017-02-21. Dostupné online [cit. 2020-01-29].
- ↑ Pietní shromáždění k 78. výročí okupace Československa nacistickým Německem [online]. Portál Jihomoravského kraje, 14. března 2017 [cit. 2020-01-30]. Dostupné online.
- ↑ a b RYŠAVÁ, Monika. „Konec...“ ryli na smrt odsouzení do dveří. Ty teď může vidět veřejnost. iDNES.cz [online]. 2016-02-27 [cit. 2020-01-29]. Dostupné online.
- ↑ VALÁŠEK, Lukáš. Nákladně zrestauroval dveře do cely smrti, pak čelil trestnímu oznámení. iDNES.cz [online]. 2016-03-03 [cit. 2020-01-29]. Dostupné online.
- ↑ Pod Špilberkem jsou k vidění dveře s podpisy těch, kteří čekali na smrt. Brněnský deník. 2016-02-25. Dostupné online [cit. 2020-01-29].
- ↑ Svědectví popravených vězňů: Brno vystavuje dveře z cely smrti. Blesk.cz [online]. 27. února 2016 [cit. 2020-01-29]. Dostupné online.
- ↑ Brno řeší, co s bývalou věznicí na Cejlu: Kus chce zbourat! Je to ale kulturní památka!. Blesk.cz [online]. 21. dubna 2017 [cit. 2020-01-29]. Dostupné online.
- ↑ Brno plánuje za půl miliardy opravit káznici Cejl. Vzorem je muzeum Stasi v Drážďanech. ČT24 [online]. Česká televize [cit. 2020-01-29]. Dostupné online.
- ↑ USTOHALOVÁ, Jana. Přestavba káznice na kreativní centrum není jistá. Brnu chybějí peníze. iDNES.cz [online]. 2017-11-29 [cit. 2020-01-29]. Dostupné online.
- ↑ Unikátní objev: V káznici na Cejlu odhalili cákance krve mučených vězeňkyň, chtějí zjistit, komu patří. Blesk.cz [online]. 26. října 2017 [cit. 2020-01-29]. Dostupné online.
- ↑ Důkaz brutálních činů gestapa? Ve věznici na Cejlu našli stopy krve. Deník.cz. 2017-10-25. Dostupné online [cit. 2020-01-29].
- ↑ HLOUŠEK, Jiří. Brno vyhlásilo architektonickou soutěž na proměnu Káznice v Kreativní centrum. www.archspace.cz [online]. 17. října 2017 [cit. 2020-01-29]. Dostupné online.
- ↑ SVOBODA, Tomáš. Ateliéry pro umělce. Brno je o krok blíž k přestavbě habsburské káznice a komunistického vězení. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz, 2018-03-31 [cit. 2018-03-31]. Dostupné online.
- ↑ STOP DEMOLICI ČÁSTI VĚZNICE GESTAPA A KOMUNISTICKÉHO SOUDU V BRNĚ | e-petice.cz. e-petice.cz [online]. 24.06.2019 [cit. 2020-01-31]. Dostupné online.
- ↑ Archiweb - V Brně vznikla petice proti demolici části bývalé káznice. www.archiweb.cz [online]. 25.06.2019 [cit. 2020-01-31]. Dostupné online.
- ↑ a b Lidé podepisují petici proti demolici části bývalé věznice na Cejlu. Budova má ustoupit kreativnímu centru. ČT24 [online]. Česká televize, 27. 6. 2019 [cit. 2020-01-31]. Dostupné online.
- ↑ PODHORNÁ, Hana. Brno nepotřebuje dvě kreativní centra, říká předseda brněnské TOP 09 Petr Kunc. Brněnská Drbna - zprávy z Brna a Jihomoravského kraje [online]. 15. července 2019 [cit. 2020-01-31]. Dostupné online.
- ↑ Věznice Cejl. Filmová kancelář Brno – databáze [online]. 2017-06-16 [cit. 2019-12-14]. Dostupné online.
- ↑ Nabarvené ptáče z Káznice na Cejlu bude soutěžit na Benátském filmovém festivalu [online]. Portál Jihomoravského kraje [cit. 2019-12-14]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- STAUFČÍKOVÁ, Helena. Brněnský Cejl: historie pozapomenuté věznice, kde své odpůrce věznili Habsburkové, nacisté i komunisté. Paměť a dějiny: revue pro studium totalitních režimů. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů České republiky, 2018, roč. 12, čís. 3, s. 115–121. Dostupné online. ISSN 1802-8241.
- KUSÁKOVÁ, Anna. Nekázeň v káznici, aneb ochrana památek v Brně v podání politiků a ministra kultury. Za starou Prahu: věstník Klubu Za starou Prahu. Praha: Klub Za starou Prahu, 2017, roč. 46, čís. 2016/3, s. 24–30. Dostupné online. ISSN 1213-4228.
- ČÍHALÍK, Martin. Stavebněhistorický průzkum. I. textová část, vyhodnocení stavby. Bratislavská 68, Brno. bývalá zemská káznice. Brno: Martin Číhalík, 2016. 84 s. Dostupné online.
- ČÍHALÍK, Martin. Stavebněhistorický průzkum. II. historická dokumentace. Bratislavská 68, Brno. bývalá zemská káznice. Brno: Martin Číhalík, 2016. 84 s. Dostupné online.
- MATUS, Dominik; RYŠÁNEK, Radek; MIKULOVÁ, Klaudia. Dveře z cel smrti Krajské věznice na Cejlu v Brně – Zpráva o konzervátorském zásahu. Brno: Restaurátorský atelier RR, 2016. 36 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-12-14.
- TĚŠÍK, Marek. K organizaci brněnské věznice Cejl na přelomu čtyřicátých a padesátých let 20. století. Sborník prací Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity – společenské vědy. 2012, roč. 26, čís. 2, s. 253–263. Dostupné online.
- KUČERA Josef a kol. Brněnská věznice včera a dnes. Vydáno u příležitosti 50. výročí otevření věznice v Brně - Bohunicích. České vězeňství. 2006, čís. mimořádné, s. 1–61. Dostupné v knihovně Vězeňské služby.
- FRIŠAUFOVÁ, Hana. Věznice na Cejlu č. 71 v Brně. Brno, 2011. 119 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Libor Vykoupil. s. 13, 16. Dále jen „Frišaufová, 2011“. Dostupné online.
- STAUFČÍKOVÁ, Helena. Věznice v Brně na Cejlu jako součást komunistického represivního systému. Pardubice, 2018. 147 s. Diplomová práce. Univerzita Pardubice, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Zbyněk Vydra. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Brněnská káznice na Wikimedia Commons
- Káznice na portálu Encyklopedie dějin města Brna
- Prezentace Petr Klusáček: Historické dědictví – příležitost nebo překážka opětovného využití chátrajících nemovitostí – případ bývalé věznice v Brně
- Krátká reportáž TV Brno 1 z 29.1.2017 – Prohlídky připomínají pohnutou historii káznice na Cejlu.
- Video: Nacistické a stalinistické Brno – Popraviště na Cejlu
- Videozápisníček Archaia Brno, díl 5. - věznice Cejl, 2011
- Ondřej Hájek, 2010 - Za dveřmi věznice na Cejlu, část 1, část 2
- Týden v regionech (Brno), 14. 12. 2019 – Paměťová stopa: Dagmar Chroustová – rozhovor s vězeňkyní
- Týden v regionech (Brno), 30. 11. 2019 – Paměťová stopa: Sokolka – rozhovor s vězeňkyní Marií Susedkovou