Acherón
Acherón | |
---|---|
řeka u vesnice Glyki | |
Základní informace | |
Délka toku | 58 km |
Světadíl | Evropa |
Pramen | |
39°28′19,2″ s. š., 20°40′39″ v. d. | |
Ústí | |
Jónské moře 39°14′10,68″ s. š., 20°28′32,52″ v. d. | |
Protéká | |
Řecko (Epirus) | |
Úmoří, povodí | |
Atlantský oceán, Středozemní moře, Jónské moře | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Acherón [2. pád Acherontu[1]] (v antice řecky Αχέρων, v moderní řečtině Αχέροντας (Acherontas)) je řeka protékající regionem Epirus na severozápadě Řecka. Vlévá se do Jónského moře ve vsi Ammoudia nedaleko Pargy. Je dlouhá 58 km.
Průběh toku[editovat | editovat zdroj]
Jezero pojmenované Acherousia [zdroj?] leží blízko města Parga na pevnině naproti ostrovu Paxos. Nedaleko řeky jsou ruiny chrámu Nekromanteion.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Ve starověku bylo slovo Acheron interpretováno jako ho akhea reón, což znamenalo „proud žalu“ a lidé se domnívali, že se jedná o řeku protékající podsvětím. Ve starověké řecké mytologii převážel Charón přes řeku Styx duše do podsvětí. Další větev Acheronu měla prý vytékat na povrch na Acherusiánském mysu (nyní mys Eregli v Turecku) a podle Apollonia z Rhodu ji spatřili Argonauti. Řekové, kteří se usídlili v Itálii, ztotožňovali jezero Acherousia, do kterého vtékala řeka Acheron, s jezerem Avernus. Platón ve svém Phaedonu označoval Acheron za druhou největší řeku světa, předstiženou pouze Okeanem. Domníval se, že Acheron tekl opačným směrem než Okeanos pod zemí pod pouštěmi.
Mytologie[editovat | editovat zdroj]
Podle starší pověsti byl Acheron synem boha Hélia a bohyně Gaii nebo Démétér. Za to, že občerstvoval Titány při jejich bitvě s Diem, byl potrestán a proměněn v ponornou řeku. Byl prý rovněž otcem Askalfa kterého zplodil s nymfou Orfne nebo Gorgyrpu.
Příležitostně je toto slovo užíváno jako synonymum pro Háda samotného. Publius Vergilius Maro zmiňuje Acheron spolu s ostatními pekelnými řekami ve svém popise podsvětí v Knize VI Aeneidy. V Knize VII, na řádku 312 dává Aeneaovi do úst známé rčení „flectere si nequeo superos, Acheronta movebo“: „Pokud nemůžu změnit vůli Nebe, měl bych pohnout Peklem“. V řecké literatuře se někteří autoři zmiňují o Acherontu jako o jezeře nebo bažině, např. v Aristofanových Žábách a Euripidově Alkéstis. V Dantově Pekle tvoří řeka Acheron hranici pekla. Podle řecké mytologie převážel přes tuto řeku Charón duše do podsvětí (povídá se že duše převážel přes řeku Styx).
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ KUCHARSKÝ, Pavel. heslo Acheron. In: kolektiv autorů. Slovník antické kultury. Praha: Svoboda (vydavatelství), 1974. S. 20.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Acherón na Wikimedia Commons