Osívka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxOsívka
alternativní popis obrázku chybí
Osívka jarní (Erophila verna)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád brukvotvaré (Brassicales)
Čeleď brukvovité (Brassicaceae)
Rod osívka (Erophila)
DC., 1821
Druhy vyskytující se v ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Osívka (Erophila) je drobná, efemérní bylina kvetoucí nejčastěji velmi brzy z jara drobnými bílými kvítky. Rostliny tohoto rodu, náležejícího do čeledě brukvovitých, pocházejí z Evropy, Střední Asie, západní Asie a severní Afriky, později byly zavlečeny do Severní i Jižní Ameriky a také na Nový Zéland.

Je to rostlina jen velmi málo schopná konkurovat vzrůstnějším rostlinám, proto roste převážně na místech málo úrodných, suchých nebo jinak pro běžné rostliny nevhodných. Má krátkou vegetační dobu, za kterou je schopná vyklíčit, vykvést i vytvořit semena pro příští pokolení.[2][3]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Nízká roční nebo ozimá rostlina s tenkým, rozvětveným, jen nehlubokým kořínkem. Z úžlabí přízemních listů vyrůstá jedna až sedm bezlistých chlupatých lodyh. Listy, vesměs chlupaté, mají čepele kopinaté nebo úzce vejčité a celokrajné nebo s několika hrubými zuby.

U vrcholu lodyhy na stopkách vyrůstají drobné, pravidelné, čtyřčetné květy vytvářející květenství hrozen, jehož mírně zprohýbané vřeteno se v době zrání plodů prodlužuje. Vejčité kališní lístky jsou zelené barvy a po okrajích mají bílé nebo růžové blanité olemování, bývají řídce chlupaté a konce mají tupé až okrouhlé. Obvejčité korunní lístky bílé barvy jsou hluboce dvoudílné a vždy delší než kališní lístky. Šest tyčinek rostoucích ve dvou kruzích je zakončeno žlutými prašníky, čtyři venkovní tyčinky mají po straně nektaria. Pestík je tvořen vejčitým semeníkem, tlustou čnělkou a okrouhlou bliznou.

Květy jsou převážně autogamní, k samosprašení dochází mnohdy ještě před otevřením květů. Plod je mírně zploštělá šešulka obsahující 10 až 60 semen, pomocí kterých se osívka výhradně rozmnožuje.[2][3][4]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Rostliny jsou značně variabilní, morfologicky a i v rámci karyotypu. Hodnota jednotlivých poznaných taxonů ještě není pevně stanovena, je uváděno pět až deset druhů a rozmanitý počet poddruhů. V současnosti jsou mezi rostlinami vyrůstajícími na území ČR rozeznávány dva morfologické typy hodnocené na úrovni druhů, vzájemně se odlišující převážně tvarem šešulek a ochlupením listů:

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b DANIHELKA, Jiří; CHRTEK, Jindřich; KAPLAN, Zdeněk. Checklist of vascular plants of the Czech Republic. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 21.12.2013]. Čís. 84, s. 647-811. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky) 
  2. a b c GOLIAŠOVÁ, Kornélia; ŠÍPOŠOVÁ, Helena. Flóra Slovenska V/4: Erophila [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 2002 [cit. 2013-12-21]. S. 542-544. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-24. ISBN 80-224-0710-0. (slovensky) 
  3. a b Erophila [online]. Botanical Society of Britain and Ireland, Bristol, UK [cit. 2013-12-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-21. (anglicky) 
  4. Flora of Pakistan: Erophila [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2013-12-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. HOSKOVEC, Ladislav. BOTANY.cz: Osívka jarní [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 17.07.2007 [cit. 2013-12-21]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]