Netýkavka malokvětá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxNetýkavka malokvětá
alternativní popis obrázku chybí
Netýkavka malokvětá (Impatiens parviflora)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádvřesovcotvaré (Ericales)
Čeleďnetýkavkovité (Balsaminaceae)
Rodnetýkavka (Impatiens)
Binomické jméno
Impatiens parviflora
DC., 1824
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Netýkavka malokvětá (Impatiens parviflora) je jednoletá bylina z čeledi netýkavkovitých (Balsaminaceae).

Popis[editovat | editovat zdroj]

Netýkavka malokvětá dosahuje výšky 30–80 cm, má dutou lodyhu, která je v místě kolének ztluštělá. Listy jsou pilovité s krátkým řapíkem, vejčité až podlouhlé, na bázi klínovité, zašpičatělé. Kvete světle žlutě až žlutozeleně s červenou kresbou uvnitř. Květy jsou malé, tvoří stopkaté 4–10květé hrozny. Plodem jsou tobolky podlouhle kyjovitého tvaru citlivé na dotek, při podráždění z nich vystřelují semena. Netýkavka malokvětá kvete v době od června do září.

Stanoviště[editovat | editovat zdroj]

Roste v okolí tekoucích i stojatých vod, ve vlhkých stinných lesích, na okraji lesních cest, v zahradách, parcích, v oblastech od nížinatých krajin po horská pásma. Má ráda vlhké humózní půdy bohaté na dusík a živiny.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Je považována za invazní rostlinu, plevelný druh, který vytlačuje původní druhy rostlin. V ČR není původní, pochází z Asie, z oblasti Sibiře, odkud se druhotně dostala do Severní Ameriky, severní Afriky a do Evropy. V ČR byla v minulosti pěstována v botanických zahradách a v zámeckých parcích a odtud se postupně rozšířila na celé území.

Význam a zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Netýkavka malokvětá je dokonale uzpůsobena k šíření semen, rychlost jejího rozšiřování se může pohybovat až kolem 24 km/rok. Rostlina je odolnější vůči patogenům, zároveň vylučuje i látky, které zabraňují růstu vegetace v jejím okolí. Tímto způsobem postupně nahrazuje původní rostliny. Používání k léčebným účelům se nedoporučuje kvůli přítomnosti mírně toxických sloučenin.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • JEDLIČKA, ing. M., HÍSEK, K. Rostliny a živočichové u vody: učební materiál pro Zlatou udici. Praha: Rybář, s.r.o., 2001, ISBN 80-238-6849-7.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]