Hugo I. z Vermandois
| Hugo I. z Vermandois | |
|---|---|
| hrabě z Vermandois | |
 | |
| Narození | 1057 |
| Úmrtí | 18. října 1101 |
| Manželka | Adéla z Vermandois |
| Potomci | Rudolf I. z Vermandois Jindřich Šimon Alžběta z Vermandois Matylda Konstancie Anežka Beatrix Emma |
| Dynastie | Kapetovci |
| Otec | Jindřich I. Francouzský |
| Matka | Anna Kyjevská |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hugo z Vermandois (francouzsky Hughes de Vermandois nebo Hugues le Grand, 1057 – 18. října 1101) byl synem francouzského krále Jindřicha I. a Anny Kyjevské a mladším bratrem krále Filipa I. Kronikář Vilém z Tyru jej nazývá Hugo Magnus – Veliký, nicméně to jediné, čím Hugo vynikl, bylo nepříliš úspěšné ani výrazné velení části francouzských vojáků na první křížové výpravě.
Křížová výprava[editovat | editovat zdroj]
Poté, co se roku 1096 donesly novinky o papežské výzvě z clermontského koncilu osvobodit východní křesťany od útlaku nevěřících muslimů do Paříže, začal král Filip s bratrem Hugem diskutovat nad možností účasti na výpravě. Ačkoliv se Filip neúčastnil, protože právě koncil v Clermontu jej pro cizoložství exkomunikoval, Hugo se z prestižních důvodů ke křížové výpravě přidal. Hugovi rytíři koncem srpna vyrazili z Francie, prošli Itálií, přičemž Hugo přibral do družiny nějaké přeživší z lidové křížové výpravy hraběte Emericha z Leisingenu.[1] V Basi se nalodili s cílem přeplout Iónské moře do byzantské Drače. Cestou je zastihla zimní bouře a Hugova loď ztroskotala na balkánském pobřeží, kde jej bez zavazadel a promáčeného objevili vyslanci dračského místodržícího Jana Komnena.
Jan Komnenos se k Hugovi choval se vší úctou a když byl Hugo dopraven do Konstantinopole k císaři Alexiovi, dostalo se mu stejného přivítání. Alexios Frankům [pozn. 1] nedůvěřoval.
| „ | …Obával se jejich příchodu, protože znal jejich neodolatelné nadšení, jejich nestálou a vrtkavou povahu a rovněž všechno, co je vlastní keltskému temperamentu se všemi důsledky. Věděl, že stále obdivují s otevřenými ústy bohatství a že při prvé příležitosti bez skrupulí porušují své smlouvy… | “ |
| — Anna Komnéna[2] | ||
Měl trpké zkušenosti nejen s lidovými křižáckými houfy vedenými Petrem Poustevníkem a Gautierem Sans-Avoir, které drancovaly říši a obával se, čeho budou schopni ozbrojení rytíři. Navíc věděl, že křižáci nepřicházejí jako žoldnéři do byzantské armády, ale mají v plánu dobýt si na východě svá vlastní území, což Alexiovi ani tolik nevadilo, pokud by Frankové byli ochotni vrátit císaři jeho dřívější území [pozn. 2], na kterých se teď rozkládala panství seldžuckých Turků, a křižácká panství byla k Byzantské říši loajální.
Císař Huga nechával sledovat, dokud mu neodpřisáhl přísahu lenní věrnosti. Hugo se nakonec nechal přesvědčit a císaři hold složil.[3] Za to byl Alexiem bohatě obdarován. Když do Konstantinopole dorazili i ostatní evropští velmoži se svými vojsky, kteří Alexiovi rovněž přísahali, vydali se křižáci a Byzantinci společně dobýt Nikaiu, což se jim po sedmi týdnech podařilo. Hugo táhl s křižáky dále na východ, byl přítomen i u dobytí Antiochie. Mezi křižáckými veliteli, zejména mezi Bohemundem z Tarentu a Raimondem z Toulouse, se poté rozhořel spor o to, komu bude dobyté město patřit. Nakonec se křižáci dohodli, že spor vyřeší císař Alexios, ke kterému se následně vydal Hugo z Vermandois, aby ho informoval o křižáckém triumfu u Antiochie a požádal o posily.[4]
| „ | A tehdy Hugo Veliký se souhlasem velmožů odejel do Cařihradu a odtud do Francie. | “ |
| — Fulcher ze Chartres[5] | ||
Když se papež Paschalis II. dozvěděl, že Hugo nenaplnil pouť na osvobození Jeruzaléma, nechal ho exkomunikovat. Později se Hugo přidal ke křížové výpravě roku 1101, avšak při menší bitvě s Turky u Heraklea v září 1101 byl vážně zraněn a v říjnu zemřel v Tarsu.
Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]
| Hugo Veliký | ||||||||||||
| Hugo Kapet | ||||||||||||
| Hedvika Saská | ||||||||||||
| Robert II. Francouzský | ||||||||||||
| Vilém III. Akvitánský | ||||||||||||
| Adéla Akvitánská | ||||||||||||
| Adéla Normandská | ||||||||||||
| Jindřich I. Francouzský | ||||||||||||
| Boso II. z Arles | ||||||||||||
| Vilém I. Provensálský | ||||||||||||
| Konstancie Viennská | ||||||||||||
| Konstancie z Arles | ||||||||||||
| Fulk II. z Anjou | ||||||||||||
| Adléta z Anjou | ||||||||||||
| Gerberga Orléanská | ||||||||||||
| Hugo z Vermandois | ||||||||||||
| Svjatoslav I. | ||||||||||||
| Vladimír I. Kyjevský | ||||||||||||
| Maluše | ||||||||||||
| Jaroslav I. Moudrý | ||||||||||||
| Ragnvald I. | ||||||||||||
| Rogněda Polocká | ||||||||||||
| ? | ||||||||||||
| Anna Kyjevská | ||||||||||||
| Erik Vítězný | ||||||||||||
| Olof Skötkonung | ||||||||||||
| Sigrid Storråda | ||||||||||||
| Ingegerda Švédská | ||||||||||||
| ? | ||||||||||||
| Estrid Obodritská | ||||||||||||
| ? | ||||||||||||
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hugh of Vermandois na anglické Wikipedii.
- ↑ BRIDGE, Antony. Křížové výpravy. Praha: Academia, 1995. ISBN 80-200-0512-9. S. 40.
- ↑ HROCHOVÁ, Věra. Křížové výpravy ve světle soudobých kronik. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1982. S. 43.
- ↑ Bridge, str. 41
- ↑ HROCHOVÁ, Věra; HROCH, Miroslav. Křižáci ve svaté zemi. 2. vyd. Praha: Mladá fronta, 1996. 289 s. ISBN 80-204-0621-2. S. 48.
- ↑ CHATRESSKÝ, Fulcher. Fulchera Chartresského Historie Jerusalémská čili děje rytířstva křesťanského na výpravě do země svaté od léta Páně MXCV do MCXXVII a kralování obou Balduinů v Jerusalémě. Praha: Družstvo přátel studia, 1920. 158 s. S. 38. Dále jen Historie Jerusalémská.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- BALDWIN, Marshall W., a kol. A History of the Crusades. Vol. 1, The first hundred years. Madison: University of Wisconsin Press, 1969. 707 s. Dostupné online. (anglicky)
- BARBER, Malcolm; BATE, Keith. Letters from the East : crusaders, pilgrims and settlers in the 12th–13th centuries. 1. vyd. Farnham: Ashgate Publishing, 2010. 188 s. ISBN 978-0-7546-6356-0. (anglicky)
- HROCHOVÁ, Věra; HROCH, Miroslav. Křižáci ve Svaté zemi. 2. vyd. Praha: Mladá fronta, 1996. 289 s. ISBN 80-204-0621-2.
- NICOLLE, David. První křížová výprava 1096–99 : dobytí Svaté země. Praha: Grada, 2007. 96 s. ISBN 978-80-247-1896-5.
- RILEY-SMITH, Jonathan. The First Crusade and the Idea of crusading. London: Continuum, 2003. 227 s. ISBN 0-82-648431-X. (anglicky)
- RILEY-SMITH, Jonathan. The Oxford illustrated history of the Crusades. Oxford: Oxford University Press, 1995. 436 s. ISBN 0-19-820435-3. (anglicky)
- RUNCIMAN, Steven. A history of the Crusades. vol. 1, The first Crusades and the foundation of the Kingdom of Jerusalem. Cambridge: Cambridge University Press, 1999. 376 s. Dostupné online. ISBN 0-521-06161-X. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Hugo I. z Vermandois na Wikimedia Commons - genealogie-mittelalter.de (německy)
