František de Guise

František de Guise
	Vévoda de Guise; vévoda z Aumale; princ de Joinville
	František de Guise
Narození	17. února 1519; Bar-le-Duc
Úmrtí	24. února 1563; Orléans
Předchůdce	Claude Lotrinský
Nástupce	Claude z Aumale; Jindřich I. de Guise
Manželka	Anna d'Este
Potomci	Jindřich I. de Guise; Kateřina de Guise; Karel II. Lotrinský; Ludvík de Guise; Antonín de Guise; František de Guise; Maxmilián de Guise
Dynastie	de Guise
Otec	Klaudius de Guise
Matka	Antoinette Bourbonská
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

František de Guise nebo František II. Lotrinský, princ de Joinville, vévoda de Guise a Aumale (17. únor 1519, Bar-le-Duc – 24. únor 1563, Orléans), byl francouzský voják a politik. Patřil k čelným představitelům katolické strany během hugenotských válek.

Raná léta[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Bar-le-Duc (Lotrinsko), jako syn Clauda Lotrinského, vévody de Guise, a jeho manželky Antoinette Bourbonské.^[1] Jeho sestra, Marie de Guise, byla manželkou Jakuba V. Skotského a matkou Marie Stuartovny.^[1] Mladší bratr Karel byl lotrinským kardinálem.^[1] Jeho bratrancem byl také francouzský král Jindřich II., se kterým vyrůstal. Rodem patřil k přední evropské aristokracii. Ve Francii mu byl často zdůrazňován jeho cizí původ (tzv. zahraniční kníže), jelikož Lotrinsko v té době k Francii nepatřilo a tvořilo samostatné Lotrinské vévodství.

V roce 1545, byl vážně zraněn při druhém obléhání Boulogne, ale zotavil se.^[2] Byl zasažen kopím přes hledí své helmy. Ocelový hrot mu propíchl obě tváře, a kopí se prudkostí úderu zlomilo. Seděl dál však pevně v sedle, a odjel zpět do svého stanu. Jeho lékař měl strach, že zemře bolestí při odstraňování kopí, nicméně dle tehdejších záznamů snášel bolest "lehce, jako by mu škubali vlasy z hlavy". Františkovi po této ráně zbyla jizva, která se stala jeho poznávacím znakem, a získal tak i přídomek Le Balafré (Zjizvený).^[2]

V roce 1548 se oženil s Annou d'Este^[3], dcerou Hercula II. d'Este, vévody z Ferrary, a francouzské princezny, Renaty, dcery Ludvíka XII.^[4]

Vojenská kariéra[editovat | editovat zdroj]

V roce 1552 úspěšně ubránil město Mety proti silám císaře Karla V. a znovu císařská vojska porazil v roce 1554 v bitvě u Renty, ale příměří z Vaucelles dočasně omezilo jeho vojenskou činnost.

V roce 1557 vedl armádu do Itálie na podporu papeže Pavla IV., ale musel se vrátit do Francie. Po porážce konetábla Anne de Montmorency v bitvě u Saint Quentinu, byl jmenován generálporučíkem Francie,^[1] tj. šlo o druhý nejvýznamnější vojenský post v zemi. Dne 7. ledna 1558 dobyl Calais z rukou Angličanů^[1], pak Thionville, v létě Arlon a připravoval se k postupu do Lucemburska, když byl podepsán mír v Cateau-Cambresis. Po celou dobu panování Jindřicha II. byl přední vojenskou osobou Francie, zdvořilým, vlídným, upřímným a všeobecně populárním, "velkým vévodou de Guise", jak ho nazýval jeho současník Brantôme.^[4]

Nástup Františkovy neteře Marie Stuartovny, a jejího manžela Františka II. na francouzský trůn, byl nicméně triumf pro rodinu de Guise. Konetábl Francie Anne de Montmorency byl nucen opustit královský dvůr. Vévoda de Guise a jeho bratr, lotrinský kardinál Karel se tak stali nejdůležitějšími osobami v královské radě. Stávalo se, že podepsal veřejné listiny za krále, jen svým křestním jménem.

Náboženské války[editovat | editovat zdroj]

V reakci na moc katolických Guisů u dvora připravil Jean du Barry, pán de La Renaudie, protestantský kavalír z Périgordu, snad na vzdálený popud prince Ludvíka I. de Condé, amatérské spiknutí, známé jako spiknutí v Amboise, s cílem zmocnit se vévody de Guise a jeho bratra Karla, lotrinského kardinála. Spiknutí bylo odhaleno a násilně potlačeno. Zahájilo však sérii vražd a atentátů ve stále více vypjatém ovzduší. Bezprostředně poté byl prince de Condé nucen prchnout od dvora a moc Guisů tak nabyla vrcholu. Řeč, kterou Gaspard de Coligny, vůdce hugenotů, pronesl proti Guisům na Shromáždění notáblů ve Fontainebleau, nijak neovlivnila krále Františka II., naopak vedla k uvěznění Ludvíka de Condé na Karlův příkaz.

5. prosince 1560 zemřel František II. – pro Guisy tak začal rok, kdy jak ve Skotku, tak ve Francii začala jejich moc upadat. Po nástupu Karla IX. na trůn žil vévoda de Guise v ústraní na svých statcích. Regentka, Kateřina Medicejská, byla nejprve nakloněna protestantům. Vévoda de Guise se spojil s konetáblem de Montmorency a s maršálem de Saint-André a vytvořili tak tzv. triumvirát v čele Katolické ligy, určené k obraně katolické věci ve Francii. Tím se postavili proti politice Kateřiny Medicejské, která se snažila zamezit eskalaci nebezpečné situace dohodou s protestanty.^[4]

Plánem triumviátu bylo vyjednávat s habsburským Španělskem a Svatým stolcem a přesvědčit německá protestantská knížata, aby upustila od myšlenky pomoci francouzským protestantům. V červenci 1561 napsal vévoda de Guise v tomto smyslu Kryštofovi I., vévodovi Würtemberskému. Následující disputace v Poissy mezi teology obou vyznání byl marný, a smírčí politika Kateřiny Medicejské tak byla poražena. Mezi 15. a 18. únorem 1562 navštívil vévoda de Guise Würtemberského vévodu v Savernu a přesvědčil ho, že disputace v Poissy selhala kvůli protestantům.

Při svém návratu do Paříže prošel vévoda de Guise obcí Wassy-sur-Blaise, kde se ve stejný okamžik stal i známý masakr protestantů.^[5] Přesná míra odpovědnosti a účasti vévody de Guise na masakru ve Wassy není známa, ale došlo tak k roznícení období občanské války, které nazýváme hugenotské války. Následovala obléhání Bourges v září, obléhání Rouenu, který vévoda de Guise dobyl po měsíčním oblehání a dostal je pod kontrolu katolíků^[5]. Bitva u Dreux byla významná zejména proto, že při ní padl do rukou protestantů Anne de Montmorency, ale také byl zabit maršál Saint-André.^[5] Tím byl rozbit Triumvirát, nicméně to nestačilo protestantům na vítězství a vévoda de Guise dokázal bitvu vyhrát ve prospěch katolíků. Hugenoti navíc pocítili silnou ztrátu, když byl během bitvy zajat princ de Condé, vůdce hugenotů.^[5]

Atentát[editovat | editovat zdroj]

V další bitvě se vévoda de Guise snažil porazit hugenoty při obléhání Orléansu, když byl náhle 18. února 1563 zraněn hugenotským atentátníkem, Jeanem de Poltrot de Mére, a o šest dní později zemřel na následky zranění, když v zámku Corney vykrvácel i přes lékařskou péči.^[4]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Guise se 29. dubna 1548 v Saint-Germain-en-Laye oženil s Annou d´Este.^[3] Měli spolu několik dětí:

Jindřich I. vévoda de Guise^[1] (*1550 - † 1588) - dědic titulu vévody de Guise
Catherine^[1] - (*18.6.1557 v Joinville - † 6.5.1506 v Paříži) - 4.2.1570 provdána za Louise, vévodu de Montpensier
Karel II. Lotrinský^[1] (*1554 - † 1611) - vévoda de Mayenne
Louis II., kardinál de Guise^[1] (*1555 - † 1588) - arcibiskup v Remeši
Antoine (*25.4.1557 - † 16.2.1560)
François (*31.12.1559 v Blois - † 24.10.1573 v Remeši)
Maxmilien (*25.10.1562 - † 1567)

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

Antonín z Vaudémontu

Fridrich II. z Vaudémontu

František de Guise

Ludvík z Vendôme

Jan VIII. z Vendôme

Jana z Lavalu

František z Vendôme

Ludvík z Beauvau

Isabela de Beauvau

Markéta ze Chambley

Antoinette Bourbonská

Ludvík Lucemburský ze Saint-Pol

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Francis, Duke of Guise na anglické Wikipedii.

↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ CARROLL, Stuart. Martyrs and Murderers. [s.l.]: Oxford University Press Dostupné online. ISBN 978-0-19-959679-9.
↑ ^a ^b DUPUY, Trevor, N.; CURTISS, Johnson, J.; BONGARD, David. The Harper Encyclopedia of Military Biography: Francois de Lorraine, 2nd Duke of Guise. [s.l.]: Castle Books, 1992. ISBN 0756752965. S. 301–302.
↑ ^a ^b KNECHT, Robert J. Hero or Tyrant? Henry III, King of France, 1574-89. [s.l.]: Routledge Dostupné online. ISBN 978-1-317-12214-2.
↑ ^a ^b ^c ^d SUTHERLAND, N. M. The Assassination of François Duc de Guise, February 1563. The Historical Journal. 1981-06, roč. 24, čís. 2, s. 279–295. Dostupné online [cit. 2022-06-19]. ISSN 0018-246X. DOI 10.1017/S0018246X00005471. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c ^d J., KNECHT, R. FRENCH WARS OF RELIGION 1559-1598.. [s.l.]: ROUTLEDGE Dostupné online. ISBN 978-1-4082-2820-3, ISBN 1-4082-2820-3. OCLC 1050616986

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu František de Guise na Wikimedia Commons

Vévoda z Aumale
Předchůdce: povýšeno z hrabství	1547–1550 František de Guise	Nástupce: Klaudius z Aumale

Vévoda z Guise
Předchůdce: Klaudius de Guise	1550–1563 František de Guise	Nástupce: Jindřich I. de Guise

princ ze Joinville
Předchůdce: Klaudius de Guise	1552–1563 František de Guise	Nástupce: Jindřich I. de Guise

[:0-1] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ CARROLL, Stuart. Martyrs and Murderers. [s.l.]: Oxford University Press Dostupné online. ISBN 978-0-19-959679-9.

[:1-2] DUPUY, Trevor, N.; CURTISS, Johnson, J.; BONGARD, David. The Harper Encyclopedia of Military Biography: Francois de Lorraine, 2nd Duke of Guise. [s.l.]: Castle Books, 1992. ISBN 0756752965. S. 301–302.

[:2-3] KNECHT, Robert J. Hero or Tyrant? Henry III, King of France, 1574-89. [s.l.]: Routledge Dostupné online. ISBN 978-1-317-12214-2.

[:3-4] SUTHERLAND, N. M. The Assassination of François Duc de Guise, February 1563. The Historical Journal. 1981-06, roč. 24, čís. 2, s. 279–295. Dostupné online [cit. 2022-06-19]. ISSN 0018-246X. DOI 10.1017/S0018246X00005471. (anglicky)

[:4-5] J., KNECHT, R. FRENCH WARS OF RELIGION 1559-1598.. [s.l.]: ROUTLEDGE Dostupné online. ISBN 978-1-4082-2820-3, ISBN 1-4082-2820-3. OCLC 1050616986

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]