Životy nejvýznačnějších malířů, sochařů a architektů

Životy nejvýznačnějších malířů, sochařů a architektů
Autor	Giorgio Vasari
Původní název	Le Vite de' più eccellenti pittori, scultori, e architettori
Země	Itálie
Jazyk	italština
Žánr	umělecká biografie
Vydavatel	Torrentino (1550), Giunti (1568)
Počet stran	369 (1550), 686 (1568)
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životy nejvýznačnějších malířů, sochařů a architektů, v italštině Le Vite de' più eccellenti pittori, scultori, e architettori či také Le Vite, je série uměleckých biografií napsaných italským malířem a architektem z 16. století Giorgio Vasarim. Vasariho biografie umělců je považována za možná nejslavnější a dnes i nejčtenější dílo starší literatury o umění mezi italskou renesanční uměleckou historiografií. Je nazývána první důležitou knihou o dějinách umění. Titul je často zkrácen pouze na Le Vite („životy“). Dílo bylo nejprve vydáno ve dvou dílech s podstatnými rozdíly mezi nimi; první v roce 1550 a druhý v roce 1568 (doplněno většinou o překlady a odkazy). Důležitou změnou druhého vydání byla zvýšená pozornost věnovaná benátskému umění, neboť Vasari byl kritizován za nadměrný důraz na umění své rodné Florencie v prvním vydání.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Jako první italský historik umění Vasari inicioval vznik žánru uměleckých encyklopedií. Vasariho práce byla poprvé vydána v roce 1550 Lorenzem Torrentinem ve Florencii a věnována Cosimovi I. de' Medici, velkovévodovi Toskánska. Dílo obsahovalo i cenná pojednání o technických metodách používaných v umění. Bylo částečně přepsáno a rozšířeno v roce 1568 a opatřeno dřevorytinami portrétů umělců (o některých portrétech existují pochyby). Vasariho práce má konzistentní a proslulou nekritičnost k florentinským umělcům a má tendenci přisuzovat jim všechny nové vývoje v renesančním umění – například vynález rytiny. Ignorováno je obzvláště umění benátské včetně umění v ostatních částech Evropy. Mezi prvním a druhým vydáním své encyklopedie Vasari navštívil Benátky a druhé vydání věnuje více pozornosti benátskému umění a konečně i Tizianovi, aniž by ovšem bylo dosaženo neutrálního pohledu. John Addington Symonds (1840–1893), anglický básník a historik, autor mnoha biografií spisovatelů a umělců, prohlásil v roce 1899, že je zřejmé, že Vasari často psal s nedbalostí, s matoucími daty a místy a neměl žádné problémy ověřit pravdu svých tvrzení (pokud jde o Vasariho život Nicola Pisana), a zároveň uznává, že navzdory těmto nedostatkům je Vasariho práce jedním ze základních zdrojů informací o renesanci v Itálii. Vasari do své biografie přidal i zábavné historky. Mnoho jeho historek obsahuje zrnko pravdy, ačkoli jsou pravděpodobně vymyšleny. Jiné jsou pouhými fikcemi jako například příběh mladého Giotta, který prý namaloval mouchu na rozpracovaný obraz malíře Cimabua. Ten se marně pokoušel mouchu odehnat. Žánrový příběh, který odráží historku o řeckém malíři Apellésovi. Vasari neověřoval své údaje v archivech, jak to dělají moderní historici umění. Proto je přirozeně jeho biografie nejspolehlivějším zdrojem informací o malířích jeho vlastní generace a generace bezprostředně předcházející. Moderní kritika – se všemi novými materiály ověřenými výzkumem – opravila mnoho jeho tvrzení. Le Vite je dnes považováno za klasiku, ačkoli je všeobecně uznáváno, že musí být doplněno moderním vědeckým výzkumem. Na konec biografie Vasari přidal čtyřicetistránkový náčrt své vlastní biografie a dodal další podrobnosti o sobě a své rodině, o životě Lazzara Vasariho a Francesca de' Rossiho.

Vliv[editovat | editovat zdroj]

Vasariho kniha Le Vite je označována jako zdaleka nejvlivnější, ojedinělý text pro historii renesančního umění a nejdůležitější dílo renesanční biografie výtvarníků. Její vliv se obráží hlavně ve třech oblastech: jako příklad pro současného a pozdějšího biografa a historika umění, jako rozhodující faktor v pohledu na renesanci a roli Florencie a Říma v něm a jako hlavní zdroj informací o životech a dílech raně renesančních umělců z Itálie. Le Vite byly přeložen zcela nebo částečně do mnoha jazyků, včetně angličtiny (E. L. Seeley), nizozemštiny, němčiny, španělštiny, francouzštiny a ruštiny.

Le Vite jako vzor[editovat | editovat zdroj]

Vasariho Le Vite vytvořily model pro další encyklopedické biografie umělců. V 17. století se různí překladatelé stali uměleckými historiky ve své vlastní zemi a byli často nazýváni Vasari z jejich země. Karel Van Mander byl pravděpodobně první autor zvaný jako Vasarian. Napsal knihu o malířích Het Schilderboeck (1604), která obsahovala nejen první nizozemský překlad Vasariho, ale také první nizozemský překlad Ovidia a byla opatřena seznamem italských malířů, kteří se objevili na scéně po Vasarim. Kniha byla doplněna také prvním obsáhlým seznamem biografií malířů z Nizozemí. Podobně Joachim von Sandrart (1606–1688), německý malíř a umělecký historik baroka, aktivní v Amsterdamu v době tzv. Gouden Eeuw (nizozemského zlatého věku), v éře slavných nizozemských barokních malířů. Joachim von Sandrart, autor Deutsche Akademie (1675), se stal známým jako německý Vasari a Antonio Palomino, autor knihy El Parnaso español pintoresco laureado (Život a práce nejvýznamnějších španělských malířů, 1724), se stal španělským Vasarim. William Aglionby (1642–1705), anglický lékař, historik umění, překladatel a diplomat vydal v roce 1685 Painting Illustrated, tato práce je založená z velké části na Vasariho díle.

Pohled na renesanci[editovat | editovat zdroj]

Le Vite jsou také důležité jako základ pro diskusi o vývoji stylu. Dílo ovlivnilo pohled historiků umění rané renesance na dlouhou dobu, kladlo příliš velký důraz na úspěchy florentských a římských umělců, zatímco opomíjelo ostatní italské umělce a zcela ignorovalo umělce z ostatních částí Evropy.

Le Vite jako zdroj informací[editovat | editovat zdroj]

Po staletí se jednalo o nejdůležitější zdroj informací o italských a zejména toskánských raně renesančních malířích a o jejich obrazech. V roce 1899 John Addington Symonds použil Le Vite jako jeden ze svých základních pramenů pro popis umělců v sedmi knihách o renesanci v Itálii (Renaissance in Italy). Dílo je dnes i přes své zjevné předsudky a nedostatky základem pro biografie mnoha umělců, jako je Leonardo da Vinci.

Obsah[editovat | editovat zdroj]

Le Vite obsahují biografie mnoha významných italských umělců a jsou také přijímány jako druh klasického referenčního průvodce po jménech, která jsou někdy používána různými způsoby. Následující seznam respektuje pořadí knihy, je rozdělen do tří částí. Kniha začíná věnováním Cosimovi I. de' Medici a předmluvou a poté začíná technickými a podkladovými texty o architektuře, plastice a malbě. Následuje druhá předmluva, ve které se uvádí Le Vite v částech 2 až 5. Následuje úplný seznam z druhého vydání (1568). V několika případech byly v jedné části uvedeny různé velmi krátké biografie.

Vydání[editovat | editovat zdroj]

Během let existovaly četné edice a překlady životů. Mnoho z nich bylo zkráceno kvůli velké délce originálu. Nejnovější anglický překlad je od autorů Petera a Julie Conaway Bondanella, publikovaná v Oxford World’s Classics (Oxford University Press) v roce 1991.

Díl I a II, obálka, vydání z roku 1568
Část 1 a 2, rok vydání 1568
Část 3, svazek 1, rok vydání 1568
Část 3, svazek 2, rok vydání 1568
Obálka The Lives of the Most Excellent Painters, Sculptors, and Architects, Oxford World’s Classics