Židovská diaspora
Židovská diaspora (hebrejsky: גלות, galut „exil, zajetí“, nebo Tfuca, „rozptýlení“) je diaspora Židů usídlených mimo Zemi izraelskou. Prakticky všichni Židé žili v diaspoře od židovsko-římských válek (1.–2. století n. l.) až do vzniku státu Izrael ve 20. století, tedy téměř 2000 let. Dosud mnoho Židů žije mimo Izrael, zdaleka největší a nejvýznamnější je židovská menšina v USA.
Diaspoře se věnuje izraelské muzeum v Tel Avivu, které se jmenuje Bejt ha-Tfucot.[1] Termínem diaspora se také označovaly židovské obce mimo zemi izraelskou (חוץ לארץ, chuc la-arec).[1]
Historie[editovat | editovat zdroj]
První nucená židovská emigrace se datuje už do 6. století př. n. l. po zničení Šalomounova chrámu, známá jako babylonské zajetí. Původcem byl vládce novobabylonské říše Nabukadnesar II.
Trvalé vyhnání a rozptýlení Židů do diaspory proběhlo až za nadvlády říše římské. Byla to nejdříve první židovská válka a zničení druhého Chrámu roku 70 n. l. Potlačení Bar Kochbova povstání (roku 135) znamenalo konec Židů v Judee, která byla pro vyhlazení památky přejmenována na Pelištejnskou Sýrii, lat. Syria Palestina. Židovské osídlení se rozptýlilo do oblasti Středomoří a později i do dalších oblastí. Po ztrátě chrámu se centrem náboženského života staly synagogy, kde se však nepřinášejí oběti.
Evropská diaspora se dělí na dvě základní skupiny: aškenázští Židé, kteří obývali Střední a Východní Evropu, a sefardští Židé původně žijících pod muslimskou nadvládou na Pyrenejském poloostrově. Pro Židy žijící v dalších muslimských zemích v severní Africe, Blízkém východě a přilehlých oblastech se užívá označení Mizrachim.
Život v diaspoře po staletí uzavřený v židovských komunitách se zásadně proměnil vlivem osvícenství a 19. století. Ty přinesly rozšíření lidských práv, sekularizaci společnosti, občanství a nacionalismus. To vedlo na jednu stranu k asimilaci s většinovým obyvatelstvem, na druhou stranu k specifickému národnímu obrození, které získalo na konci století podobu sionismu, hnutí za vytvoření národního státu v původní domovině, tedy biblické Zemi izraelské. Kvůli tomu bylo organizována alija, migrace z diaspory do Palestiny, která však byla omezována nejdříve osmanskou říší a pak britskou správou.
Zásadní dopad měl nacistický plán na geniocidu evropské židovské diaspory, jehož realizace za druhé světové války je známá jako šoa neboli holokaust. Důsledky války i na přeživší židovské obyvatelstvo, situace migrujících deportovaných a vykořeněných lidí, přispěly k realizaci sionistického plánu a vyhlášení státu Izrael roku 1948. To v důsledku izraelsko-arabského konfliktu vyvolalo další vlnu migrace, židovský exodus z diaspory v arabských zemích.
Dnešní diaspora[editovat | editovat zdroj]
Zdaleka největší je židovská menšina ve Spojených státech, v Americe je dále významná menšina v Kanadě a Argentině.
V Evropě má největší zastoupení Židů Francie, Spojené království, Rusko a Německo.
Významnou menšinu má také Austrálie.
Židovská diaspora ve Střední Evropě[editovat | editovat zdroj]
Židovské osídlení ve střední Evropě má dlouhou tradici. Židovští obchodníci pronikali do centrální Evropy – včetně českých zemí – již ve středověku a vytvářeli zde svou komunitu a svébytnou kulturní tradici. Ta přetrvávala až do novověku. Značný zásah do kontinuity židovské diaspory ale proběhl ve dvacátém století v podobě tragédie holocaustu. Ten podnítil i následný hromadný exodus přeživších do nově vzniklého státu Izrael. Dvacáté století tak podnítilo rozsáhlé změny v židovské diaspoře, které mají přesah i do 21. století. Život současné židovské diaspory je pak námětem mnoha výzkumů. Ty hledají se zejména společné jmenovatele židovské identity a odpovědi na otázku, co znamená být Židem v současnosti. Výzkumníci Olaf Glöckner a Marcela Menachem Zoufalá uvádí, že mezi nejvýznamnější společné jmenovatele současného židovského života ve střední Evropě patří: „intenzivní konfrontace s dědictvím holocaustu a neutuchající antisemitismus ale také velké uznání tradičního židovského učení a kultury značnou částí nežidovských Evropanů.“[2]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b NEWMAN, Ja'akov; SIVAN, Gavri'el. Judaismus od A do Z. Praha: Sefer, 1992. ISBN 80-900895-3-4. S. 33–34.
- ↑ Being Jewish in 21st Century Central Europe. [s.l.]: De Gruyter Oldenbourg Dostupné online. ISBN 978-3-11-058236-9. DOI 10.1515/9783110582369. (anglicky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- CAMUS, Jean-Yves; DERCZANSKY, Annie-Paule. Svět Židů. Praha: KMa, 2008. 64 s. ISBN 978-80-7309-501-7.
- NEWMAN, Ja'akov; SIVAN, Gavri'el. Judaismus od A do Z. Praha: Sefer, 1992. 285 s. ISBN 80-900895-3-4.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Židovská diaspora na Wikimedia Commons - (anglicky) Jewish Encyclopedia – Diaspora
