Žebnice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Verze k tisku již není podporovaná a může obsahovat chyby s vykreslováním. Aktualizujte si prosím záložky ve svém prohlížeči a použijte prosím zabudovanou funkci prohlížeče pro tisknutí.
Žebnice
Fara
Fara
Lokalita
Charaktervesnice
ObecPlasy
OkresPlzeň-sever
KrajPlzeňský kraj
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice49°57′19″ s. š., 13°23′35″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel158 (2021)[1]
Katastrální územíŽebnice (5,88 km²)
Nadmořská výška435 m n. m.
PSČ331 01
Počet domů61 (2021)[2]
Žebnice
Žebnice
Další údaje
Webwww.zebnice.cz
Kód části obce195685
Kód k. ú.795682
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Žebnice (dříve též Šebnice, německy Schebnitz, Zebnitz[3]) jsou vesnice, část města Plasy v severovýchodní části okresu Plzeň-sever v Plzeňském kraji. Leží dva kilometry severně od Plas. Její katastrální území měří 587,98 ha. Ves je součástí Mikroregionu Dolní Střela.

Kostel svatého Jakuba Většího

Historie

První archeologické doklady o slovanském osídlení místa a svatyni pocházejí z 9. století a byly objeveny v letech 2003–2005 pod kostelem.[zdroj?] Roku 1250 patřila Žebnice mezi 11 vsí, které papež Inocenc IV. potvrdil mezi statky plaského kláštera. Roku 1346 ji opat Jakub I. za roční nájemné postoupil jistému Gerhardovi a jeho manželce.[4][5]

Další písemná zmínka o vesnici Zebnycz s kostelem pochází z roku 1352,[3] z rejstříků papežského desátku.[6] Potvrzuje, že patřila ke statkům kláštera cisterciáků v Plasích a zůstala jím až do zrušení kláštera v roce 1785.

Roku 1396 se připomíná rytíř Mikuláš ze Žebnice.[3] Roku 1421 ves od krále Zikmunda Lucemburského získal Burian I. z Gutštejna, který ji připojil k hradu Bělé. Roku 1421 táhlo Žižkovo vojsko od Plzně do Plas přes Žebnici a pravděpodobně kostel poškodilo.[7] Roku 1480 byl Jakub ze Žebnice purkrabím hradu Rabštejna.[8] V roce 1530 plaský opat Bohuslav Žebnici vyplatil, dále až do zrušení kláštera patřila k Plasům.[9]

V roce 1741 byla vystavěna nová fara. Kámen ze staré fary byl použit na stavbu školy uprostřed vsi.[zdroj?]

Přírodní poměry

Žebnice sousedí na jihu s městem Plasy a na západě se vsí Horní Hradiště. V hlubokém zalesněném údolí okolo Žebnického potoka nazývaném Peklo je malý podzemní vodopád vysoký asi dva metry. Na východ od vsi leží samota Sokolka. Vsí protéká Žebnický potok.

Obyvatelstvo

Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[10][11]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 414 429 397 390 356 320 299 220 214 204 194 203 182 176 158
Počet domů 52 54 53 53 55 56 60 62 55 53 49 60 60 61 61

Obecní správa

Po zrušení plaského kláštera majetek spravoval Náboženský fond českého gubernia, po zrušení patrimoniální správy roku 1850 se obec osamostatnila.[zdroj?] Při sčítání lidu v letech 1869–1980 byly samostatnou obcí, se kterým patřily nejprve do okresu Kralovice, ale v roce 1950 v okrese Plasy a v letech 1961–1980 v okrese Plzeň-sever. Od 1. července 1980 jsou částí města Plasy v okrese Plzeň-sever. V letech 1869–1910 k obci patřilo Horní Hradiště.[12]

Školství

První škola sídlila v domě čp. 37 pod kostelem, který shořel roku 1910. Samostatná obecná škola byla otevřena na základě dekretu císařovny Marie Terezie roku 1741 a postavena roku 1742. Její kronika byla založena po vystavění nové budovy roku 1884 a je důležitým pramenem k dějinám celé obce.[13][14] Nová školní budova byla postavena v letech 1897–1898.

Společnost

Každoročně se ve vsi koná řada společenských a neobvyklých sportovních akcí:

  • závod traktorů do vrchu zvaný Traktoriáda
  • sporty: pétanque, surfování, lyžování za autem (autoskijering), sáňkování v křesle za autem, surfování na sněhu a další

Společenské akce:

  • dětský karneval, masopust, taneční zábavy a turnaje
  • Mnohým akcím slouží hospoda U Hasiče.[zdroj?]

Pamětihodnosti

  • Původní vrcholně gotický kostel kostel svatého Jakuba Většího byl v letech 1784–1785 nahrazen barokní stavbou s pravoúhlým presbytářem.[15] Ze staršího kostela se dochoval jen trojboký presbytář.[16]
  • Barokní budova fary s mansardovou střechou je datovaná na desce supraporty severního vchodu letopočtem 1741.
  • Budova základní školy z roku 1897–1898
  • zbytky tvrze Šebíkov ve stejnojmenném lese
  • hraniční kámen ve zdi stodoly u čp. 25
  • unikátní původní soubor dřevěných lidových staveb s kamennými základy (domy čp. 31 a 34)
  • v ohradní zdi je vsazen smírčí kříž

Na cestě Plasy–Kralovice se nacházejí

  • kamenné barokní sochy sv. Jana Nepomuckého (1759) a sv. Judy Tadeáše (1767)
  • jeden z největších smírčích křížů v Evropě.[zdroj?]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01]
  2. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online.
  3. ↑ a b c PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách: Jejich vznik, původní význam a změny (S–Ž). Svazek IV. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. 868 s. S. 819. 
  4. ↑ ČECHURA, Jaroslav. Cisterciácké kláštery v českých zemích v době předhusitské ve světle řádových akt. In: Právně historické studie 26. Praha: Academia, 1984. ISSN 0079-4929. S. 35–72.
  5. ↑ CHARVÁTOVÁ, Kateřina. Dějiny cisterckého řádu v Čechách 1142–1420. Praha: Karolinum, 1998. ISBN 80-7184-617-1. S. 180–182. 
  6. ↑ TOMEK, Václav Vladivoj. Registra Decimarum Papalium, čili, Registra desátků papežských z dioecezí pražské. Praha: Královská česká učená společnost, 1873. 107 s. S. 44. 
  7. ↑ Prameny dějin českých = Fontes rerum Bohemicarum. Příprava vydání Josef Emler, Jan Gebauer, Jaroslav Goll. Svazek V. Praha: Nákladem nadání Františka Palackého, 1893. 644 s. S. 472–473. 
  8. ↑ Guberniální listiny (993) 1261–1937 Inventář. Příprava vydání Karel Beránek, Věra Beránková. Praha: Státní ústřední archiv, 1975. Kapitola Listina sign. 421 z 1. července 1480. 
  9. ↑ PODLAHA, Antonín. Soupis památek historických a uměleckých v Království českém. Politický okres kralovický. Svazek XXXVII. Praha: Archeologická komise při České akademii věd a umění, 1912. 272 s. Dostupné online. S. 259–264. 
  10. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2015-12-21]. Dostupné online. 
  11. ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2022-04-18]. Dostupné online. 
  12. ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 675, 153. 
  13. ↑ Kronika obecné školy 1884–1940. Žebnice: Porta fontium, 1884–1940. Dostupné online. 
  14. ↑ Kronika obecné a národní školy 1940–1954. Žebnice: Porta fontium, 1940–1954. Dostupné online. 
  15. ↑ POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech. T/Ž. Svazek IV. Praha: Academia, 1982. 640 s. Heslo Žebnice, s. 401. 
  16. ↑ KORELUS, Pavel. Žebnický svatý Jakub dostává svoji původní podobu. Plzeňský deník.cz [online]. 2009-08-04 [cit. 2016-11-12]. Dostupné online. 

Literatura

  • POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech. T/Ž. Svazek IV. Praha: Academia, 1982. 640 s. Heslo Žebnice, s. 401. 
  • CHARVÁTOVÁ, Kateřina. Dějiny cisterckého řádu v Čechách 1142–1420. Praha: Karolinum, 1998. ISBN 80-7184-617-1. S. 180–182. 
  • POLÁK, Josef. Pamětní kniha obce Žebnice. Archivní zpravodaj. 1996, čís. 1, s. 5–6. 

Externí odkazy

Části města Plasy
Části obce
Ostatní
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Žebnice&oldid=23703473“