Červená krvinka
Červená krvinka čili erytrocyt (z řec. erythros – červený a kytos – buňka) je nejběžnější krevní buňka. Její funkcí je zejména přenášení kyslíku z plic nebo žaber do ostatních tělních tkání. Obsahují červené krevní barvivo hemoglobin, které se skládá z železité složky (Hemu), která váže kyslík a z bílkovinné složky (globinu). Červená krvinka se „dožívá“ 100–120 dnů.
Evoluce[editovat | editovat zdroj]
Jednoduché červené krvinky se vyskytují již u některých bezobratlých. Pokud je definujeme jako buňky obsahující hemoglobin a sloužící k zachytávání kyslíku, pak se vyskytují již v tkáni některých helmintů (hlavatci, Priapulida), kteří ještě nemají cévní soustavu. U měkkýšů obvykle červené krvinky chybí a krevní barviva jsou rozpuštěna v hemolymfě. Kroužkovci (s uzavřenou cévní soustavou) jsou na tom buď stejně, nebo mají vyvinuty červené krvinky. U členovců nebyly červené krvinky nikdy nalezeny. Nižší strunatci obvykle červené krvinky také nemají, ale u obratlovců už vyvinuty jsou.[1]
U ryb, plazů a ptáků jsou erytrocyty oválné s vyvinutým jádrem. U plazů a ryb jsou obvykle širší než u ptáků. Savci mají erytrocyty bez jádra a bikonkávního tvaru – u velbloudovitých jsou však oválné. Velikost se pohybuje od 4 mikrometrů u kozy až po 9,1 mikrometru u slona.[2] V jednom mm³ bývá např. u člověka 4–5 milionů erytrocytů, u holubů však pouhých 2 400 000, naopak u psů až 6 650 000.[3]
Lidské červené krvinky[editovat | editovat zdroj]
Statistické údaje[editovat | editovat zdroj]
Lidské červené krvinky jsou menší než většina ostatních lidských buněk: jejich rozměr je přibližně 7,4×2,1 µm.[4] Typická červená krvinka obsahuje zhruba 265 milionů molekul hemoglobinu,[4] z nichž každá obsahuje čtyři hemové skupiny.[5]
Lidé mají zhruba 5·1012 krvinek na 1 litr – ženy kolem 4,8 milionů červených krvinek v 1 μl krve, muži ve stejném objemu asi 5,5 milionů.[6] Červené krvinky jsou nejpočetnější buněčnou složkou krve (1 mm³ obsahuje zhruba 4 až 11 tisíc bílých krvinek a 150 až 400 tisíc krevních destiček). Lidé trvale žijící ve vyšších polohách s nižším obsahem atmosférického kyslíku mají větší množství erytrocytů než lidé z nížin (to může ovlivnit množství bílých krvinek až o 15%[3]). V červených krvinkách zdravého člověka je vázáno cca 3,5 g železa, což je více, než ve všech zbývajících tkáních dohromady.
Životní cyklus erytrocytů[editovat | editovat zdroj]
Jelikož červené krvinky nemají jádra, nedovedou se samy dělit a množit a proto se neustále tvoří v kostní dřeni plochých kostí během procesu nazývaného erytropoéza (v embryu probíhá erytropoéza v játrech). Erytropoéza je stimulována hormonem erytropoetinem, který je tvořen v ledvinách. Vznik červené krvinky trvá zhruba sedm dní a její životnost je 100–120 dnů.[4][7] Na konci životnosti krvinky je z erytroblastů v kostní dřeni vypuzeno jádro, to na své membráně vystavuje fosfatidylserin a láká makrofágy, které buněčné jádro pomocí DNáz stráví.[3]
Staré či poškozené krvinky jsou pak obklopeny fagocyty, odbourány a jejich stavební materiál je uvolněn zpět do krve. Červené krvinky jsou odstraňovány především ve slezině. Hem z molekul hemoglobinu je vyloučen jako bilirubin.
Krevní doping[editovat | editovat zdroj]
Někteří sportovci zvyšují svůj výkon zvýšením počtu erytrocytů v krvi. Toho mohou dosáhnout dodáním erytropoetinu do těla, který zvýší produkci červených krvinek v kostní dřeni.
Další způsob zvýšení počtu červených krvinek v těle je autotransfúze krve, kdy jsou sportovcům krátce před závodem do krve vpraveny jejich vlastní, dříve odebrané, erytrocyty (ty mohou být při teplotě −78 °C skladovány 5 týdnů).
Zvýšený počet červených krvinek zvyšuje hustotu krve a může ohrozit krevní oběh dopujícího sportovce.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ SCOTT, Robert B. Comparative Hematology: The Phylogeny of the Erythrocyte. Blut. 1966, s. 340–351. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ ; RYBÁŘ, Jan. Atlas hematologie zvířat. Hradec Králové: Střední odborná škola veterinární, Hradec Králové-Kukleny, 2006. Dostupné online.
- ↑ a b c RÉDEI, George P. Encyclopedia of Genetics, Genomics, Proteomics, and Informatics. 3rd Edition. vyd. [s.l.]: Springer, 2008. ISBN 978-1-4020-6753-2.
- ↑ a b c Archivovaná kopie. ms.gymspgs.cz:5050 [online]. [cit. 2009-09-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-27.
- ↑ Archivovaná kopie. fikus.omska.cz [online]. [cit. 2009-09-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-10-03.
- ↑ Erythrocyte Count - an overview | ScienceDirect Topics [online]. [cit. 2021-06-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Archivovaná kopie. www.ledvinyprogres.cz [online]. [cit. 2009-09-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-06-02.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Gerald Soslau (2019). The role of the red blood cell and platelet in the evolution of mammalian and avian endothermy. Journal of Experimental Zoology -B: Molecular and Developmental Evolution (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1002/jez.b.22922
- Udroiu, I. (2020). Evolution of Red Blood Cells in Extant and Extinct Tetrapods. Paleontological Journal. 54 (12): 1434–1442. doi: https://doi.org/10.1134/S0031030120120059
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu červená krvinka na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo červená krvinka ve Wikislovníku- [1] cytoplazmatická membrána na červené krvince
- Syntetické červené krvinky
