Černilov
| Černilov | |
|---|---|
 Evangelický kostel v Černilově | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
| Status | obec |
| Pověřená obec | Hradec Králové |
| Obec s rozšířenou působností | Hradec Králové (správní obvod) |
| Okres | Hradec Králové |
| Kraj | Královéhradecký |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°15′46″ s. š., 15°55′21″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 2 468 (2023)[1] |
| Rozloha | 25,71 km²[2] |
| Nadmořská výška | 253 m n. m. |
| PSČ | 500 03, 503 03, 503 43, 503 46 |
| Počet domů | 769 (2021)[3] |
| Počet částí obce | 3 |
| Počet k. ú. | 3 |
| Počet ZSJ | 3 |
| Kontakt | |
| Adresa obecního úřadu | Černilov 310 503 43 Černilov podatelna@cernilov.cz |
| Starosta | Ing. Petr Staša |
| Oficiální web: www | |
  Černilov | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 569917 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Černilov (německy Tschernilow, Slakendorf (1305), Schlackendorf (1790)) je obec v okrese Hradec Králové, kraj Královéhradecký. Součástí Černilova jsou také místní části Újezd a Bukovina. Žije zde přibližně 2 500[1] obyvatel.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Jde o bohatou archeologickou lokalitu pravěkých nálezů, zejména z doby laténské. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1271. Vesnice patřila ke královské komoře. V roce 1305 se nazývala Schlackendorf a společně s Jasennou byla zastavena Rajmundovi z Lichtenburka.[4] Roku 1346 král Jan Lucemburský ves daroval sboru mansionářů v kostele sv. Víta v Praze,[5] jimž náležela až do 15. století. K roku 1395 je znám Ludvík z Černilova.[6] V době pohusitské přešla do držení Trčků z Lípy.
Panství patřilo ke kraji, kde se po roce 1627 jen obtížně dařila rekatolizace obyvatel. Roku 1775 Václav Kryl (Grill) z Černilova a jeho otec Mikuláš založili náboženskou sektu, vzbouřili sedláky a vedli je na smiřický zámek se žádostí o toleranční patent. Kryl byl uvězněn a poté, v roce 1785, odklizen do Prahy do Ústavu pro choromyslné[7]. Václav Kryl byl zámožný sedlák a jeho manželka i sedm dětí bez něho nedokázaly zabránit úpadku hospodářství. Když už nebylo z čeho platit za pobyt v blázinci, byl Václav Kryl propuštěn na svobodu. Sekta Církev Kristova zanikla v 19. století.[8]
Exulanti[editovat | editovat zdroj]
V době pobělohorské během slezských válek emigrovaly z náboženských důvodů celé rodiny do pruského Slezska. Prusové osvobozovali ze žalářů a pout vězně, kteří byli odsouzeni za to, že se nechtěli vzdát víry svých předků a věřili jen tomu, co je psáno v Bibli. Avšak číst nebo vlastnit tuto bratrskou (kacířskou) knihu, která byla na indexu,[9] bylo trestné. Více viz Bukovina. V Černilově se o štědrovečerní noci v roce 1741 sešli u Matěje Veselovského zástupci 16 místních protestantských rodin, které později katolický farář udal biskupské konzistoři.[10] Matěj Veselovský byl vězněn a vyslýchán i dříve (už v roce 1734 a 1736 ve Smiřicích). Stejně jako Jiří Veselovský se nedostavil či odmítal složit vyznání víry. Rovněž ve vězení se choval příliš sebevědomě.[11] Z Černilova prokazatelně uprchli v roce 1742 přes město Münsterberg v pruském Slezsku:[12]
- Daniel Černý, Mikuláš Pech, Josef Veselovský. Tito účastníci tajného shromáždění patří mezi zakladatele Husince, první české exulantské obce v pruském Slezsku.
- Kateřina Fousková, Jan Hejcman, Jiří Řehák. Tito účastníci tajného shromáždění zůstali a zemřeli v Münsterbergu. Štěpán Hynek z Černilova přišel do Münsterbergu až po roce 1749, schůzky se nezúčastnil a jeho další putování není známo.
- Jan Jandík *(1752), syn Václavův z Černilova, se 31.10.1777 se oženil a usadil v Husinci.
- Jan Pech *(1728) a Mikuláš Veselovský *(1735) patří k zakladatelům exulantské kolonie Nové Poděbrady.[13]
- Mikuláše Veselovského s manželkou a malým synem vyvedl z Čech Karel Smetana. Do Husince přišli 7.8.1764.[14] V roce 1766 šel Mikuláš do Čech navštívit rodiče, byl chycen a 23.6.1766 odsouzen ke třem letům nucelých prací. Vězněn byl v Hradci Králové. [15] Jeho další cesta pak vedla přes Sophienthal do Zelova. Patří k zakladatelům města Zelova.
- Václav Hejcman. Účastnil se tajné schůzky, měl přirozenou autoritu jako kazatel. V roce 1743 odešel z Münsterbergu do Chechlova. Tato pozoruhodná osobnost byla odsouzena a zlomena jako vůdce sekty v Chechlově, spolu s těmi, kteří ho následovali.[12]
V knize „Běh života“[16] jsou publikovány výňatky z životopisů dalších černilovských exulantů, kteří uprchli do Rixdorfu, Berlína, Hennersdorfu, Chotěbuzi aj. už po roce 1717. Autorka knihy tam zpřístupnila dokumenty, které se nacházejí především ve státních archivech a v rukopisných odděleních knihoven v Německu (např. Herrnhut), Švýcarsku, Polsku i v Čechách. Ne všechny zahraniční archivy byly probádány. Potomci exulantů žijí v Německu, USA, Kanadě, Austrálii i jinde, někteří byli do Čech repatriováni z polského Zelova.
Současnost[editovat | editovat zdroj]
V obci se snoubí řemesla a zemědělství; nachází se na těžké, ale úrodné půdě a za zmínku stojí vznik černilovského Vodního družstva, ve své době největšího v Rakousku-Uhersku, které odvodněním zamokřených pozemků zásadním způsobem ovlivnilo úrodnost a tím i další rozvoj obce. Dodnes jsou v obci vidět přestavěné stodoly, neboť ty staré nepojaly úrodu. Zajímavostí Černilova je existence tří kostelů různých vyznání: katolický a českobratrský slouží svému účelu, v augsburském je multifunkční obřadní a koncertní síň. Obec podporuje fotbalový a volejbalový klub, tradicí se stává i srpnová sportovně-recesistická akce „Černilovský pařez“. V obci probíhají pozemkové úpravy. S nimi jsou spojené i ekologické stavby, nejzdařilejší je Biocentrum Kaltouz.
Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]
| Rok | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | 2021 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Počet obyvatel | 2 478 | 2 765 | 2 767 | 2 664 | 2 682 | 2 507 | 2 520 | 1 825 | 1 799 | 1 736 | 1 815 | 1 902 | 2 169 | 2 387 | 2 264 |
| Počet domů | 321 | 363 | 376 | 387 | 403 | 428 | 508 | 529 | 463 | 468 | 475 | 622 | 648 | 709 | 769 |
Obecní správa[editovat | editovat zdroj]
Části obce[editovat | editovat zdroj]
Obecní symboly[editovat | editovat zdroj]
Znak a vlajka byly obci uděleny rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 16. července 2014.[19]
Kultura, školství a sport[editovat | editovat zdroj]
Sídlí zde Masarykova jubilejní základní škola a mateřská škola (čp. 380). Byla postavena v letech 1930–1931[20] podle návrhu architekta Oldřicha Lisky se zajímavým dispozičním řešením školní budovy bez chodeb. Má centrální halu, ze které se vchází do jednotlivých učeben. Škola dostala při svém otevření název Masarykova jubilejní škola (prezident název sám schválil, obnoven byl v roce 1989). V době svého vzniku byla nejmodernější školou v republice.
FK Černilov[editovat | editovat zdroj]
Počátky fotbalu v Černilově sahají do první poloviny šedesátých let 20. století (r. 1961). V roce 2001 se fotbalový oddíl osamostatnil. V roce 2020 oddíl čítal 155 členů. Muži A tým hraje krajský přebor. V sezóně 2009 - 2010 obsadil A tým mužů 16. místo. Dále v oddíle hrají týmy: muži B, mladší a starší dorostenci, mladší a starší žáci, starší a mladší Elévové a přípravka.
Nově vybudovaný sportovní areál o ploše 5 800 m čtverečních: 2 fotbalová hřiště s travnatou plochou, 1 hřiště s umělou trávou, tenisové kurty, volejbalová - nohejbalová hřiště a další sportovní zázemí. Rozměry fotbalového hřiště 100 x 58 m, pro 250 stojících diváků, určené pro oblastní soutěže.[21][22]
Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]
- Kostel Nalezení sv. Štěpána: na místě staršího stojí barokní jednolodní plochostropý kostel z let 1752–1756, byl postaven podle plánů D. Morazziho z Chrudimi, roku 1880 vyhořel, 1882 obnoveno průčelí v novorománském slohu, hlavní oltář a zpovědnice jsou barokní
- Márnice – barokní stavba na hřbitově (1766)
- Farní budova byla postavena v roce 1897
- Železný kříž s kamenným podstavcem na hřbitově, vybudován nákladem římsko-katolickou obcí v roce 1854. V místech kříže stával původní snad dřevěný kostel Černilova.[23]
- Misijní kříž u budovy kostela Nalezení sv. Štěpána s rokem 1919
- Evangelický kostel – novorománský z roku 1882 byl postaven na místě dřevěného z roku 1786, navrhl jej architekt Matěj Blecha
- Druhý evangelický kostel z roku 1824 byl postaven pro věřící augsburského vyznání
- Socha svatého Jana Nepomuckého – barokní socha z roku 1726, opravená r. 1830
- Základní škola evangelická (Černilov)
- Pomník válečným obětem – navrhl J. V. Škoda z Hradce Králové[24]
- Středověká vodní tvrz Kalthaus
- Bývalá kontribuční sýpka z počátku 19. století
- Lípy svobody zasazené v roce 2018 u příležitosti 100. výročí vzniku Československa
Významní rodáci[editovat | editovat zdroj]
- Exulanti – zakladatelé obcí Husinec (1749), Nové Poděbrady (1764) a Zelov (1803)
- Josef Kačer, spisovatel a evangelický kazatel v exilu (1802–1871 Friedrichův Tábor)
- Bedřich Vilém Košut (1819–1893), pastor reformovaného sboru u Klimenta v Praze[25]
- Bohuslav Horák, zemědělský inženýr, redaktor Československého rozhlasu, manžel Milady Horákové
- Václav Jedlička (1848–?), pedagog, spisovatel a překladatel
Galerie[editovat | editovat zdroj]
- Černilov
-
Kulturní a spolkový dům, bývalá evangelická škola. Zde se narodil manžel Dr. Milady Horákové, Dr. Bohuslav Horák. -
Hasičská zbrojnice -
Socha sv. Jana Nepomuckého -
Křížek -
Stavení čp. 226 -
Náves - rybník -
Stavení čp. 269 -
Bývalá kontribuční sýpka čp. 238
,_%C4%8Cernilov_215.JPG)
,_p%C5%99ed_budovou_fary,_%C4%8Cernilov.jpg)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
- ↑ URBAN, Jan. Lichtenburkové. Vzestupy a pády jednoho panského rodu. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2003. S. 145.
- ↑ Regesta diplomatica necnon epistolaria regni Bohemiae et Moraviae, IV., ed. Josef Emler. Praha 1892, s. 664-665, č. 1669
- ↑ Desky dvorské VII, ed. Gustav Fridrich. Praha 1929, s. 76-77
- ↑ Ludvík Domečka:Václav Grill z Černilova, zakladatel sekty grillovské. Hradec Králové 1920.
- ↑ MELMUKOVÁ, Eva. Patent zvaný toleranční [online]. Mladá fronta, 1999. S. 173.
- ↑ LOSKOT, František. O indexech zakázaných knih [online]. Praha: Volné myšlenky, 1911 [cit. 2020-07-14]. Dostupné online.
- ↑ SOA Hraec Králové, Biskupská konzistoř, kart. 52 + Protokoly o zasedání biskupské konzistoře z 11.1.1742.
- ↑ Augustin Alois Neumann: Prostonárodní náboženské hnutí. Hradec Králové 1931. Str. 54, 90, 183, 186, 193.
- ↑ a b Edita Štěříková: Pozvání do Slezska. Vznik prvních českých emigrantských kolonií v 18. století v pruském Slezsku. Kalich, 2001.
- ↑ SA Vratislav, Rej. Wrocl., sig. III/5438, s. 123nn.
- ↑ SA Vratislav, Rj. Wrocl., III/ 5436, s. 129.
- ↑ Ferdinand Hrejsa: Dějiny české evangelické církve v Praze a ve středních Čechách v posledních 250 letech. Praha 1926
- ↑ Edita Štěříková: Běh života českých emigrantů v Berlíně v 18. století. Kalich, 1999. Strany: 52, 316,468–470, 580–581, 679.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2015-12-21]. Dostupné online.
- ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2022-04-18]. Dostupné online.
- ↑ Udělené symboly – Černilov [online]. 2014-07-16 [cit. 2022-06-09]. Dostupné online.
- ↑ SPRÁVCE. Masarykova jubilejní základní a mateřská škola, Černilov - Profil školy. www.zscernilov.cz [online]. [cit. 2018-03-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-03-29.
- ↑ FK Černilov. www.fkcernilov.cz [online]. Dostupné online.
- ↑ Fotbalové hřiště FK Černilov 1. iscus.cz [online]. Dostupné online.
- ↑ Informační tabule v kostele sv. Štěpána.
- ↑ Martin Kareš. Pomník Obětem 1. a 2. světové války [online]. Spolek pro vojenská pietní místa [cit. 2020-11-09]. Dostupné online.
- ↑ MELMUKOVÁ, Eva. Patent zvaný toleranční. Vyd. 1. vyd. Praha: Mladá fronta ISBN 80-204-0741-3. S. 216–226.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- CECHNER, Antonín: Soupis památek historických a uměleckých v království Českém od pravěku do počátku XIX. století, díl XIX. Politický okres Královéhradecký. Praha 1904, s. 4-6.
- ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita: Stručně o pobělohorských exulantech. Kalich, Praha 2005
- 80 let Masarykovy jubilejní školy v Černilově 1931-2011. Černilov: Masarykova jubilejní škola a mateřská škola, 2011.
- KUDYVEJS, Miroslav. Černilov: minulost - současnost. Jilemnice: Gentiana, 2002.
- HUŠKOVÁ, Jana - KÁDNEROVÁ, Jiřina - RYCHETSKÝ, Dobromil a VALENOVÁ, Dagmar: Rod Rychetských. Praha: Josef Ženka st., 2018. ISBN 978-80-88082-11-8.
- POCHE, Emanuel (editor) a kolektiv autorů: Umělecké památky Čech 1., A-J. Academia Praha 1977, s. 184-185.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Černilov na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Černilov v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Oficiální stránky
- Černilov v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
- Neoficiální web
