Édouard Daladier
| Édouard Daladier | |
|---|---|
 | |
| Narození | 18. června 1884 Carpentras |
| Úmrtí | 10. října 1970 (ve věku 86 let) Paříž |
| Místo pohřbení | Hřbitov Père-Lachaise (48°51′49″ s. š., 2°23′29″ v. d.) Grave of Édouard Daladier |
| Povolání | politik |
| Ocenění | rytíř Řádu čestné legie (1928) Válečný kříž 1914–1918 |
| Politické strany | Parti radical valoisien Republikánská, radikální a radikálně socialistická strana |
| Choť | Madeleine Laffont |
| Funkce | poslanec francouzského Národního shromáždění (1919–1942) prezident Rady ministrů (1933) prezident Rady ministrů (1934) prezident Rady ministrů (1938–1940) poslanec francouzského Národního shromáždění (1946–1958) … více na Wikidatech |
| Podpis | .png) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Édouard Daladier (18. června 1884, Carpentras, Francie – 10. října 1970, Paříž, Francie) byl francouzský politik, ministerský předseda a historik.
Byl představitelem Radikálně socialistické strany.[1] Od roku 1924 zastával různé ministerské funkce, v letech 1933, 1934 a 1938-1940 byl premiérem.[1]
Byl zástupcem Francie na Mnichovské konferenci, na které se zástupci čtyř velmocí dohodli na odstoupení pohraničních oblastí Československa nacistickému Německu.[2] Po podpisu dohody byl ve Francii oslavován jako zachránce míru.[3]
Poté, co v roce 1939 Německo přepadlo Polsko a v reakci na to Francie spolu se Spojeným královstvím vyhlásily Německu válku, neudělal nic, aby zemi mobilizoval.[1] V roce 1940 Daladier odstoupil z postu premiéra.[1] Od roku 1943 do osvobození spojenci byl vězněn na hradě Itter a v Buchenwaldu. Po válce se znovu aktivně účastnil politického života, byl členem Národního shromáždění v letech 1945 až 1958. Odmítal znovuvyzbrojení Německa.[1] Do důchodu odešel ke konci 50. let.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Související články[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. S. 198
- ↑ PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. Praha: Nakladatelství BRÁNA, 2012. 720 s. ISBN 978-80-7243-597-5. S. 167–173. Dále jen PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa.
- ↑ PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. S. 173-178
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Édouard Daladier na Wikimedia Commons
