Fluorid sodný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Fluorid sodný
Struktura krystalové mřížky fluoridu sodného
Struktura krystalové mřížky fluoridu sodného
Obecné
Systematický názevfluorid sodný
Ostatní názvyFlorocid
Latinský názevNatrii fluoridum
Natrium fluoratum
Anglický názevSodium fluoride
Německý názevNatriumfluorid
Sumární vzorecNaF
Vzhledbílý prášek nebo krystalky
Identifikace
Registrační číslo CAS7681-49-4
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)231-667-8
Indexové číslo009-004-00-7
PubChem5235
UN kód1690
Číslo RTECSWB0350000
Vlastnosti
Molární hmotnost41,988 713 g/mol
Teplota tání993 °C
Teplota varu1 695 °C
Hustota2,790 g/cm3 (25 °C)
2,558 g/cm3 (41 °C)
Dynamický viskozitní koeficient1,85 cP (1 015 °C)
1,41 cP (1 110 °C)
1,14 cP (1 200 °C)
Index lomunD = 1,336 (20 °C)
Rozpustnost ve vodě3,66 g/100 g (0 °C)
4,05 g/100 g (20 °C)
4,54 g/100 g (50 °C)
4,67 g/100 g (60 °C)
4,90 g/100 g (80 °C)
5,07 g/100 g (100 °C)
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
methanol
0,413 g/100 g (20 °C)
ethanol
0,095 g/100 g (20 °C)
fluorovodík
Povrchové napětí185 mN/m (1 000 °C)
181 mN/m (1 050 °C)
179 mN/m (1 080 °C)
Struktura
Krystalová strukturakrychlová
Hrana krystalové mřížkya=462,0 pm
Dipólový moment27,2×10−30 Cm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°−569,6 kJ/mol
Entalpie tání ΔHt766 J/g
Entalpie varu ΔHv4 980 J/g
Entalpie rozpouštění ΔHrozp31 J/g (18 °C)
Standardní molární entropie S°51,3 JK−1mol−1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°−539,3 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp1,115 JK−1g−1
Bezpečnost
GHS06 – toxické látky
GHS06
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
[1]
Nebezpečí[1]
H-větyH301 H319 H315 EUH032
R-větyR25 R32 R36/38
S-věty(S1/2) S22 S36 S45
NFPA 704
0
3
0
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fluorid sodný je anorganická sloučenina se vzorcem NaF. Tato bezbarvá tuhá látka slouží jako zdroj fluoridového iontu pro různá použití. Fluorid sodný je levnější a méně hygroskopický než příbuzná sůl fluorid draselný.

Struktura, vlastnosti, výskyt[editovat | editovat zdroj]

Fluorid sodný je iontová sloučenina, při rozpouštění disociuje na Na+ a F. Krystalizuje v krychlové soustavě (jako chlorid sodný), kde jak Na+, tak F zaujímají pozice v osmistěnu.[2][3]

Minerální forma NaF, villiaumit, je poměrně vzácná. Je známa z vyvřelé horniny nefelínového syenitu.[4]

Výroba[editovat | editovat zdroj]

NaF se připravuje neutralizací kyseliny fluorovodíkové nebo hexafluorokřemičité (H2SiF6), vedlejších produktů při výrobě superfosfátového hnojiva. Mezi neutralizační činidla patří hydroxid a uhličitan sodný. Někdy se pro vysrážení NaF používají alkoholy:

HF + NaOH → NaF + H2O

roztoků obsahujících HF se fluorid sodný sráží jako bifluoridová sůl NaHF2. Při zahřívání se pak uvolňuje HF a zbývá NaF.

HF + NaF NaHF2

Ve zprávě z roku 1986 se světová roční spotřeba NaF odhaduje na několik milionů tun.[5]

Použití[editovat | editovat zdroj]

Fluorid sodný v tabletách pro prevenci zubního kazu

Fluoridové soli se používají k posilování zubů tvorbou fluorapatitu, přirozené složky zubní skloviny. Přestože se k fluoridaci vody za tímto účelem používá i fluorid sodný, ve Spojených státech amerických je častější použití kyseliny hexafluorokřemičité (H2SiF6) a její soli hexafluorkřemičitanu sodného (Na2SiF6).[6] Zubní pasty často obsahují fluorid sodný jako složku proti zubnímu kazu.[7]

Fluorid sodný se používá také jako čisticí činidlo.[5] Široká škála speciálních chemických aplikací je v syntéze a extraktivní metalurgii. Fluorid je výchozí látkou pro syntézu fluorovaných uhlovodíků. Mezi reprezentativní substráty patří elektrofilní chloridy včetně acylchloridů, chloridy síry a fosforu.[8] Stejně jako další fluoridy, nachází fluorid sodný použití při desilylaci v organické syntéze.

V lékařských zobrazovacích metodách se fluorid sodný značkovaný fluorem-18 používá pro pozitronovou emisní tomografii (PET). V porovnání s běžnou kostní scintigrafií nabízí PET vyšší citlivost a prostorové rozlišení. Nevýhodou je, že fluorid sodný značkovaný fluorem 18 je méně dostupný než běžná radiofarmaka značkovaná techneciem-99m.

Fluorid sodný se používá ke konzervaci vzorků tkáněbiochemii a lékařských testech, protože fluoridový iont zastavuje glykolýzu inhibicí enzymu enolázy. Fluorid sodný se často používá společně s kyselinou jodoctovou, která inhibuje enzym aldolázu. Využívá se i v pufru RIPA jako inhibitor fosfatázy, společně s Na3VO4.

Bezpečnost[editovat | editovat zdroj]

Fluorid sodný je klasifikován jako toxický jak při vdechování (prachu nebo aerosolů), tak při požití.[9] Při velkých dávkách postihuje srdce a oběhový systém, smrtelná dávka pro 70kg člověka se odhaduje na 5 až 10 g.[5]

Při vyšších dávkách používaných k léčbě osteoporózy může fluorid sodný způsobovat bolest v nohou a neúplné stresové zlomeniny. Také dráždí žaludek, někdy tak silně, že může způsobit vředy. Pomalu se rozpouštějící a potahované verze tablet fluoridu sodného nemají tak významné žaludeční vedlejší účinky, slabší a méně časté jsou i komplikace v kostech.[10] Při nízkých dávkách používaných k fluoridaci vody je jediným jednoznačným vedlejším účinkem zubní fluoróza, která může změnit vzhled zubů u dětí během vývoje chrupu. Většinou jsou tyto účinky slabé a není pravděpodobné, že by měly skutečné dopady na vzhled zubů nebo na zdraví.[11]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sodium fluoride na anglické Wikipedii.

  1. a b Sodium fluoride. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. WELLS, A.F. Structural Inorganic Chemistry. [s.l.]: Clarendon Press, 1984. Dostupné online. ISBN 0-19-855370-6. 
  3. Toxicological profile for fluorides, hydrogen fluoride, and fluorine. [s.l.]: Agency for Toxic Substances and Disease Registry (ATDSR), September 2003. Dostupné online. Kapitola Chemical and physical information, s. 187. (anglicky) 
  4. Mineral Handbook [PDF]. Mineral Data Publishing, 2005. Dostupné online. 
  5. a b c AIGUEPERSE, Jean, Paul Mollard, Didier Devilliers, Marius Chemla, Robert Faron, Renée Romano, Jean Pierre Cuer. Encyclopedia of Industrial Chemistry. Weinheim: Wiley-VCH, 2005. DOI 10.1002/14356007.a11_307. Kapitola Fluorine Compounds, Inorganic. (anglicky) 
  6. Division of Oral Health, National Center for Prevention Services, CDC. Fluoridation census 1992. cdc.gov. 1993. Dostupné online [PDF, cit. 2008-12-29]. (anglicky) 
  7. Sodium fluoride, Molecule of the week [online]. American Chemical Society, 2008-02-19 [cit. 2008-11-01]. Dostupné online. 
  8. HALPERN, D.F. Encyclopedia of Reagents for Organic Synthesis. [s.l.]: John Wiley & Sons, 2001. DOI 10.1002/047084289X.rs071. Kapitola Sodium Fluoride. (anglicky) 
  9. http://www.jtbaker.com/msds/englishhtml/S3722.htm Archivováno 7. 1. 2010 na Wayback Machine. NaF MSDS
  10. Murray TM, Ste-Marie LG. Prevention and management of osteoporosis: consensus statements from the Scientific Advisory Board of the Osteoporosis Society of Canada. 7. Fluoride therapy for osteoporosis. CMAJ. 1996, roč. 155, čís. 7, s. 949–54. PMID 8837545. 
  11. National Health and Medical Research Council (Australia). A systematic review of the efficacy and safety of fluoridation. [s.l.]: [s.n.], 2007. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-10-14. ISBN 1864964154.  Summary: Yeung CA. A systematic review of the efficacy and safety of fluoridation. Evid Based Dent. 2008, roč. 9, čís. 2, s. 39–43. DOI 10.1038/sj.ebd.6400578. PMID 18584000. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]