Wikipedie:Typografické rady

Na této stránce najdete typografické rady, jak správně zapsat text včetně použití interpunkčních znamének, mezer, čísel, jednotek měření, dat, akademických titulů apod.

Tyto rady odpovídají českým typografickým zvyklostem používaným v sazbě, tak jak se postupem času vyvinuly, aby byly zlepšeny čitelnost a tím i srozumitelnost textu. V některých částech jsou pravidla zjednodušená a přizpůsobená pro psaní na Wikipedii a na Internetu obecně.

Typografické podobně jako pravopisné rady jsou platné víceméně obecně pro publikování textu. Způsoby formátování textu specifické pro psaní na Wikipedii jsou popsány v Nápověda:Formátování textu.

Interpunkce

Mezery u interpunkčních znaků

Interpunkční znaménka jako tečka, čárka, středník, otazník, vykřičník, dvojtečka atd. těsně (bez mezery) přiléhají k předchozímu slovu a za sebou mají mezeru.

• Špatně: Všichni,kdo / Všichni , kdo / Všichni ,kdo / Pozor !
• Správně: Všichni, kdo / Pozor!

U závorek se mezera vkládá před otevírací a za zavírací závorku:

• Špatně: Bush(USA) řekl / Bush ( USA ) řekl / Bush( USA) řekl
• Správně: Bush (USA) řekl

Pravidlo platí i pro iniciály jmen (jež se v angličtině někdy píšou bez mezer) a zkratky.

• Špatně: G.W. Bush / G.W.Bush / v.o.s. / MUDr.Novák
• Správně: G. W. Bush / v. o. s. / MUDr. Novák

Je vhodné, aby zkratka nebyla na konci řádku oddělena od pokračování téže věty. Proto se doporučuje za tečkou zkratky použít nezlomitelnou mezeru ( ).

Výjimkou jsou zápisy, v nichž se interpunkční znaménka nepovažují za označení zkratky nebo řadové číslovky, ale za součást ucelené značky. Příkladem je čárka v desetinném čísle (viz #Čísla a veličiny).

Registrované názvy

Na Wikipedii se také můžete setkat s názvy společností a organizací, jejichž zápis neodpovídá obecným pravopisným nebo typografickým pravidlům. Často například obchodní společnosti ve zkratce své právní formy nemají mezery (např. STUDENT AGENCY, s.r.o.); od roku 2014 ostatně zákon definuje zkratky u společností s ručením omezeným a akciových společností bez mezer.

Chybný nebo specifický pravopis názvu zapsaného v obchodním nebo obdobném rejstříku se považuje za směrodatnou součást názvu (např. zápis části názvu velkými písmeny, nedodržení pravidel o psaní velkých písmen na začátku slov, označování hlásek písmeny a přepis cizojazyčných a přejatých slov, hranice a dělení slov, použití interpunkčních znamének).

Naproti tomu specifika a chyby typografického rázu obsažené v zápise v úředním rejstříku (chybějící mezery za čárkami nebo před a za pomlčkou, záměna pomlčky a spojovníku) se obvykle za směrodatnou součást názvu nepovažují a jejich opravení na standardní tvar se nepovažuje za pozměnění názvu. Použití podoby uvedené v obchodním rejstříku se však z právního hlediska považuje za přesnější.

Zkratka na konci věty

Pokud se na konci věty objeví tečka z předcházející zkratky, další tečka pro ukončení věty se již nepíše.

• Špatně: Založil firmu Acme, v. o. s..
• Správně: Založil firmu Acme, v. o. s.

Výpustka (tři tečky)

Vypuštění části textu se označuje třemi tečkami, popř. speciálním znakem (tzv. výpustkou). Tečky jsou jen tři, jiný počet není dovolen. Pokud výpustkou věta končí, další (čtvrtá) tečka se již nepíše. Pokud je výpustka za slovem, navazuje těsně na něj bez mezery; pokud je před slovem, je od něj oddělena mezerou (platí tu tedy stejné pravidlo jako pro psaní rozdělovacích znamének – čárek, středníků a teček). Pokud označuje vypuštění části věty či celých vět z většího celku, odděluje se mezerou z obou stran.

Pro výpustku existuje speciální znak … (lze zapsat pomocí entity … anebo v operačním systému Windows kombinací kláves ALT+0133), ale použití tří běžných teček se v praxi nepovažuje za chybu. Mezi tečkami se zásadně nedělají žádné mezery.

Formát Špatně: Co dodat.... / Co dodat.. / Co dodat. . . Správně: Co dodat… (použit znak výpustky) / Co dodat... (použity běžné tečky)

Umístění před a za slovem Špatně: … a dále je třeba poznamenat, že … / Jako z dálky slyšel: „…těžká nehoda, nikdo nepřežil.“ Správně: … a dále je třeba poznamenat, že… / Jako z dálky slyšel: „… těžká nehoda, nikdo nepřežil.“

Náhrada delších částí textu Špatně: My, občané…věrni všem dobrým tradicím…přijímáme tuto Ústavu. / My, občané… věrni všem dobrým tradicím… přijímáme tuto Ústavu. Správně: My, občané … věrni všem dobrým tradicím … přijímáme tuto Ústavu.

Pomlčka, spojovník, minus

Spojovník

Klávesou - se píše spojovník (divis), který, jak název napovídá, slouží ke spojování slov, např. česko-německé, Praha-Ruzyně, Sedlec-Prčice, Jean-Jacques.

Pomlčka

Pro oddělování částí věty slouží pomlčka. Na běžných klávesnicích se nevyskytuje. Existuje v několika druzích, dnes se nejčastěji používá tzv. půlčtverčíková pomlčka v šířce přibližně písmene n (tedy půl čtverčíku). Pomlčku lze zapsat pomocí entity – nebo s využitím nabídky zvláštních znaků pod editačním oknem (viz část Zvláštní znaky), v operačním systému Windows kombinací kláves ALT+0150, v operačním systému macOS kombinací kláves ⌥ Opt+-

Pomlčka stojící ve větě se odděluje z obou stran mezerou (… každý člověk – hodný toho jména – má…).

Pomlčka se používá také pro zápis číselných rozsahů, v tomto případě se v praxi obvykle sází těsně k oběma číslům (např. 100–200). Poradna ÚJČ AV ČR a odborné typografické články též doporučují psaní bez mezer, které je i na české Wikipedii obvyklejší. U čtyř- a víceciferných čísel nebo čísel se značkou jednotky však psaní rozsahu s mezerami může mít opodstatnění, aby byla zachována soudržnost obou položek rozsahu.

Jsou-li dva místní názvy spojeny v názvu souměstí (Frýdek-Místek, Brandýs nad Labem-Stará Boleslav) nebo v označení části města (Praha-Hostivař, Brno-Žabovřesky), klade se mezi ně spojovník. Má-li však jít o označení úseku, vzdálenosti, trati apod., píše se pomlčka (rychlodráha Praha–Ruzyně, vzdálenost Praha–Brno). Obvykle se v těchto případech spojovník nebo pomlčka píší bez mezer, ale pokud je název před znaménkem nebo za znaménkem víceslovný nebo obsahuje spojovník, doporučuje se, zejména v souvislém textu nebo seznamu tvořeném úzkými sloupci, z důvodu přehlednosti použít psaní s mezerami, aby slova sousedící se znaménkem netvořila falešná těsná spojení (*Brandýs nad Labem-Stará Boleslav, *Bílá Hora–Nádraží Hostivař). Spojovník v případě psaní s mezerami má být nahrazen pomlčkou (pošta Ostrava 9 – Mariánské Hory a Hulváky). Pokud jsou pomlčkami odděleny výrazy obsahující spojovník, pak je vhodné pomlčky vybavit mezerami, ale spojovníky naopak nenahrazovat pomlčkami a užít bez mezer (trať Praha-Vysočany – Praha-Horní Počernice – Lysá nad Labem). Je však vhodné dbát na jednotnost způsobu psaní, pokud v jednom seznamu nebo v jedné části textu, v případě Wikipedie též např. v jedné homogenní kategorii, se vyskytují souběžně spojení jednoslovných i víceslovných výrazů. Tj. například pokud některé názvy článků o dopravních tratích obsahují jako popis trasy víceslovné výrazy, pak je vhodné použít mezery i v názvech těch sesterských článků, kde popis trasy obsahuje jen jednoslovné výrazy.

K použití pomlčky nebo spojovníku v registrovaných úředních názvech například obchodních společností viz kapitolku Registrované názvy.

K používání pomlčky a spojovníku (včetně rozdílů proti obecným pravidlům pravopisu a proti ČSN 01 6910) se vyjadřuje také Jazyková poradna ÚJČ AV ČR.

Minus

Matematické znaménko minus (−) se na běžných klávesnicích nevyskytuje. Minus je svisle o trochu posunut tak, aby byl ve stejné výšce jako vodorovná čárka ve znaménku plus (+ − =) oproti pomlčce (+ – =) a spojovníku (+ - =). Lze ho zapsat pomocí entity −. Pokud minus indikuje záporné číslo, stojí těsně před ním, bez mezery (−10), znaménka matematických operací se oddělují z obou stran mezerami (10 − 5), přinejmenším levá mezera by nejlépe měla být nezlomitelná (viz sekce Mezery).

Lomítko

Lomítko se používá pro alternativu či záměnnost, jako značka dělení v zápisu číselných zlomků či jednotek, pro zápis školních roků, zimních sezón či roku platnosti jízdních řádů, v některých formátech zápisu data, k oddělení popisného a orientačního čísla v adrese, dále jako oddělovač v internetových adresách a různých označeních (výrobní, typová, jednací či rodná čísla, čísla právních předpisů s rokem za lomítkem atd.), pro grafické oddělení výrazů, jako znázornění konce řádku při souvislém přepisu poezie či nápisů (verše se oddělují jedním lomítkem, sloky dvěma) atp. Na cedulích se používají též v grafické značce zkracující přívlastkovou předložkovou vazbu (n/Vlt, n/P).

Pro lomítko platí obdobné zásady jako pro používání spojovníku či pomlčky. Pokud se lomítkem oddělují dva jednoslovné výrazy nebo čísla či značky neobsahující mezery, nedělají se kolem lomítka mezery (záhlaví/zápatí, učitelé/učitelky, tel./fax., a/nebo, 1/2, 2013/2014, km/h, čj. Pa/3456/07). Obdobně neděláme mezeru, označuje-li lomítko alternativy tvaru slova (student/ka vyloučen/a), pokud nejsou místo lomítka použity závorky. Pokud alespoň jeden z výrazů oddělovaných lomítkem je víceslovný, resp. obsahuje mezery, pak lomítko z důvodu přehlednosti po obou stranách oddělujeme mezerou.

Stojí-li lomítko na konci řádku, podle některých typografických příruček se opakuje i na začátku následujícího řádku. Při úpravě textů v textovém procesoru se podle ČSN 01 6910 lomítko na novém řádku opakovat nemusí.

Uvozovky

V češtině se uvozovky zapisují znaky „ a “, pro druhou úroveň uvnitř uvozovek se používají jednoduché uvozovky ‚ a ‘. Třetí povolený způsob, boční (obrácené francouzské) uvozovky » a «, se na Wikipedii téměř neobjevuje. Uvozovky je možno psát pomocí entit „ a “, resp. ‚ a ‘ (úhlové uvozovky » a «). Uvozovky se od uvozovaného textu neoddělují mezerou.

Při použití obrácených francouzských uvozovek je dobré si uvědomit, že případná mezera po levé straně uvozovky » a po pravé straně uvozovky « je automaticky nahrazována za nezlomitelnou. Souvisí to se způsobem jejího použití ve francouzské typografii. Je-li toho nezbytně třeba, lze toto přeformátování »obejít« použitím HTML entit. Zpravidla bude ovšem praktičtější se použití tohoto typu uvozovek na českých wikiprojektech vyhnout.

Znak " umístěný na klávesnici je někdy popisován jako uvozovky ASCII. Jeho používání místo uvozovek je sice tolerováno, pokud to však jde, je vhodnější užívat korektní české uvozovky. Jednotka palec či vteřiny se značí pomocí ″ (možno psát entitou ″).

Poznámka: v jiných jazycích se pro uvozovky používají jiné znaky, např. v angličtině jsou otevírací uvozovky zapisovány znakem “ a zavírací uvozovky znakem ”.

Pro označování citací existuje rovněž HTML značka (element) <q>…</q>. Ta by měla – je-li systém správně nakonfigurován – také automaticky vybrat vhodné uvozovky s ohledem na jazykový kontext a míru zanoření. Používáte-li tuto značku, nepřidávejte již tedy k textu uvozovky vlastní; mohlo by se stát, že čtenáři se zobrazí uvozovky dvoje. Rovněž nepoužívejte značku <q>…</q> k jiným účelům než k označování citací; chcete-li uvozovkami upozornit na technický termín, ironii, přenesený význam apod., zadejte uvozovky výše popsaným způsobem.

Pravopisný dodatek: Je-li v uvozovkách celá věta, píšou se příslušná interpunkční znaménka (tečka, čárka, vykřičník, otazník) na konci této věty před druhým uvozovacím znaménkem. Je-li uvozovací věta vmezeřena mezi části citátu či přímé řeči, je v uvozovkách každá část přímé řeči zvlášť a interpunkční znaménka jsou také ještě před druhou uvozovkou. Jinak jsou interpunkční znaménka až za uzavřením uvozovek.

Záležitostí spíše grafické úpravy než typografickou je kombinace uvozovek a kurzívy. Pokud má být text v uvozovkách napsán kurzívou, doporučuje se, aby kurzíva „obalovala“ uvozovky. Správně tedy napíšeme ''„Wikipedie je encyklopedie,“'' nikoliv „''Wikipedie je encyklopedie.''“

Apostrof

Typografický apostrof (’) lze ve Windows zapsat kombinací Alt+0146. Na Macu (na české klávesnici) kombinací Alt+J. Ve zdrojových kódech se používá ASCII apostrof ('), který lze zapsat přímo z klávesnice (ve Windows též kombinací Alt+039). Znak (´), který vznikne, když se na české klávesnici stiskne mrtvá klávesa čárky a mezera, není apostrof.

Mezery

Mezer je v typografii mnoho druhů. Na webu se obvykle používají pouze dva druhy mezer: běžná a nezlomitelná (též „nedělitelná“ „pevná“ či „tvrdá mezera“, podle normativního názvosloví „nepřerušující“). Nezlomitelná mezera zaručuje, že v daném místě nenastane řádkový zlom, tzn. že část před mezerou a za mezerou nebudou na oddělených řádkách.

Nezlomitelná mezera se používá zejména:

• mezi číslem a značkou jednotky (123 m) nebo % (ale ve významu přídavného jména se mezera nepíše: 5% zvýšení, vypiji 10° pivo)
• v číslech pro oddělení skupin číslic (viz #Čísla a veličiny níže),
• ve vícedílných zkratkách (o. s. ř.),
• před pomlčkou oddělenou mezerami tak, aby při případném rozdělení zůstala na prvním řádku (lorem – ipsum),
• v datech mezi dnem a měsícem (5. dubna),
• ve spojení číslovky následující po výrazu, k němuž je vztažena (Praha 1, Karel IV., opus 7, str. 123)
• v češtině mezi jednopísmennou neslabičnou předložkou a následujícím slovem (v Praze; někdy bývá tento požadavek uplatňován i u slabičných samohláskových předložek o, u a spojek a, i s výjimkou malého a).

Poznámka. Nezlomitelná mezera se na Wikipedii zapisuje pomocí kódu   (HTML entita z anglického non-breaking space), např. 1 metr; mezeru mezi číslem a znakem % systém nahrazuje pevnou mezerou automaticky. Psaní nezlomitelných mezer se na Wikipedii často nedodržuje a na jeho aplikaci jsou rozdílné názory, neboť nezlomitelná mezera znemožňuje fulltextové vyhledávání v rámci webové stránky pomocí běžných funkcí některých prohlížečů a klávesnice. Vkládání kódu   také zhoršuje čitelnost zdrojového kódu dalším editorům.

Ve Vizuálním editoru se nezlomitelná mezera vkládá pomocí nabídky Zvláštních znaků (ikonka Omegy v horním editačním menu), sekce Symboly, kde je zapsána na konci jako „nbsp“. Vedle této nabídky je možné mezeru vložit i pomocí klávesové zkratky Alt + 0160. Vložená nezlomitelná mezera se ve Vizuálním editoru zobrazuje jakožto nenápadný šedivý proužek, a nezhoršuje tedy během editování čitelnost textu. Nevhodný způsob vložení nezlomitelné mezery je zkopírovat ji z textu uvnitř wikilinku, protože pak se uloží jako mezera s odkazem.

V typografické praxi se v některých situacích používá tzv. zúžená mezera (mezera menší šířky; entita   nebo numericky   či  ). Zúženou mezeru však významná část prohlížečů nezobrazí^[zdroj?]. Ve vícenásobných zkratkách je zde obvyklejší místo zúžené mezery použít celou (příp. pevnou) mezeru, nikoliv mezeru vynechat úplně: např. místo dr. h. c. je vhodnější psát dr. h. c. (a nikoli dr.h.c.).

Viz též kapitolu Mezery u interpunkčních znaků.

Čísla a veličiny

V češtině se desetinná část čísla odděluje od celé části desetinnou čárkou, nikoli tečkou. Kolem desetinné čárky se nepíší mezery. U nejméně pěticiferných čísel se číslo člení do skupin po třech číslicích, a to na obou stranách od desetinné čárky, přičemž se mezi nimi píše nezlomitelná mezera (viz výše), výjimku tvoří atypické formáty čísel (například čísla českých technických norem). U čtyřciferných čísel je situace složitější: letopočty se nedělí nikdy, ostatní čtyřciferná čísla se podle mnoha typografických příruček mají také dělit (např. „7 530“), v publicistických či beletristických textech se píšou často bez mezery („7530“). Pokud se čtyřciferná čísla objevují v tabulce spolu s čísly vyšších řádů, je potřeba je kvůli přehlednosti dělit.

Špatně	Správně
123.5	123,5
1.000	1000 (nebo 1 000)
1.000.000	1 000 000
3000 0000	30 000 000
12345,67890	12 345,678 90

MediaWiki disponuje funkcemi pro formátování čísel, proto je možné, zvláště v infoboxech, psát čísla neoddělená mezerami a s desetinnými tečkami, formátovací funkce je upraví:

Řetězec

{{formatnum:1000000.12}}

se zobrazí jako:

1 000 000,12

Exponenty

Exponenty lze zapisovat buď speciálními znaky ², ³ (další čísla se zpravidla nepoužívají), nebo pomocí obecného zápisu horního indexu <sup>2</sup>. Obě možnosti by se ale rozhodně neměly v jednom textu kombinovat, neboť vzhled obou zápisů se obvykle liší (²²).

Vědecký zápis čísel

Vědecký zápis čísel sestává z mantisy a exponentu. Vypadá například následovně:

• −2,1×10⁻¹²

−2,1×10<sup>−12</sup>

Další možnost je s tečkou (uprostřed, nikoli běžnou interpunkční):

• −2,1·10⁻¹²

−2,1·10<sup>−12</sup>

Psaní vědeckých čísel má i svá „vědecká pravidla“. Exponent je vždy celé číslo, přičemž nula to bývá jen výjimečně, vyskytuje se většinou jen v souborech čísel s různě velkými exponenty. Podobně jsou na tom exponenty −1 a 1. Mantisa bývá desetinné číslo (ale nemusí), přičemž před desetinnou čárku je jen a právě řád jednotek. Mantisa tedy nikdy nezačíná nulou a před desetinnou čárkou má právě jednu číslici.

Notace 1,23e−45 se obyčejně v české literatuře neužívá. Její předností je, že není třeba psát exponenty, což ale v dnešní době již není pro počítače problém.

Nesprávné zápisy:

• −0,21·10⁻¹¹
• −2,1·10^−11,5
• −21·10⁻¹³
• 1,23e−45

Vědecký zápis čísel velmi zlehčuje orientaci v řádech měření, proto je velmi vhodný ve vědeckých pracích a při porovnávání různých měření. Není vhodné ho používat tam, kde by to čtenář nečekal. Například první novodobé olympijské hry byly sice v roce 1,896×10³, ale rozhodně to nevypadá dobře.

Jednotky

Podrobnější informace naleznete na stránce Soustava SI#Značky jednotky a hodnoty veličin.

Značky jednotek soustavy SI jsou předepsány normou (normy řady ČSN EN ISO/IEC 80000). Pro základní jednotky jsou závazné dle zákona o metrologii, jeho prováděcí vyhláška stanoví závazné značky i pro odvozené a některé další jednotky.

Značky jednotek se vždy pojí k číslu, ale jsou odděleny nezlomitelnou mezerou. Příklady:

• 5,3 kg

5,3 kg

• 5,3 W/m²

5,3&nbsp;W/m<sup>2</sup>

• 5,3 W·m⁻²

5,3&nbsp;W·m<sup>−2</sup>

• 6,672×10⁻¹¹ N·m²·kg⁻²

6,672×10<sup>−11</sup>&nbsp;N·m<sup>2</sup>·kg<sup>−2</sup>

Značky jednotek nejsou odděleny mezerou, pokud číslo a jednotka vystupují v pozici přídavného jména. Příklady:

• 10% růst = desetiprocentní růst
• 100km úsek = stokilometrový úsek

Značky jednotek se vždy píší vzpřímeným písmem (nikoli kurzívou). Není vhodné kombinovat zápisy pomocí lomítek a teček.

Stupně (např. Celsia, Fahrenheit nebo označující druh piva) se zapisují pomocí znaku „°“, nikoli pomocí znaku „˚“. Pozor, kelvin je jednotkou teploty, ale není to stupeň. Pokud je součástí značky stupně písmenné označení, odděluje se celá značka od čísla mezerou:

• 25 °C, 15 °F, 300 K

25 °C, 25 °F, 300 K.

Pokud se značka stupně (°) používá samotná, píše se bez mezery přímo za číslo.

• Pravý úhel má 90°.

Jednotky v záhlaví tabulky

V záhlavích tabulek se značky jednotek uvádějí v hranatých závorkách. Příklad:

strom	výška [m]
buk	40
olše	25

Úhlové jednotky, souřadnice

Značky úhlových jednotek (stupně, minuty, vteřiny) nejsou od čísla odděleny mezerou.

Příklady:

• Svah má sklon 10°. Svah má sklon 10 stupňů.
• Sjíždíme 45° svah. Sjíždíme 45stupňový svah.

Kombinované úhlové veličiny ve stupních, minutách a případně vteřinách, například zeměpisné souřadnice, se píší bez mezer. Internetová jazyková příručka ÚJČ AVČR uvádí, že se značky připojují bez mezery za číslo, a ani mezi jednotlivými složkami mezera nepíše, například 50°5′5″ severní šířky a 14°24′10″ východní délky. ČSN 01 6910:2007 v bodu 6.10 píše příklady: Úhel 90°; spád 15°; 65°12’10”.

Na Wikipedii se zpravidla nepoužívá mezinárodní formát: 50°5'58.783"N, 17°0'39.039"E, ale český formát 50°3′25″ s. š., 14°29′58″ v. d.

Značky veličin

Značky veličin soustavy SI jsou doporučeny normami řady ČSN EN ISO/IEC 80000, jejich používání však není závazné. Příručka SI (rev. 9, kap. 5.4.1) stanoví pouze, že by měly být zapsané kurzívou, a pokud možno jedním písmenem doplněným případnými indexy a diakritikou (pro veličiny typu podobnostních čísel jsou doporučovány vícepísmenné značky). Pro články wikipedie jsou vhodné značky používané v českých zdrojích, zejména v souladu s doporučením pedagogických příruček či příslušných oborových norem (ČSN EN ISO/IEC 80000, Red Book IUPAP, Green Book IUPAC, Mezinárodní elektrotechnický slovník apod.), které budou dostatečně odlišitelné od značek jiných veličin v článku použitých.

Vedle písmen latinky se pro názvy veličin doporučují i řecká písmena; pro jejich zápis ve vzorcích je nápověda v článku Nápověda:Matematické vzorce#Řecká a další písmena.

Pro indexy se doporučuje kurzíva, pokud jsou odvozeny od značky veličiny a antikva (kolmé písmo), pokud jsou odvozeny od slovního upřesnění.

Značky vektorových veličin je doporučeno zapisovat tučnou kurzívou, případně diakritikou ve formě šipky nad základním písmenem značky.

Příklady:

• j_m pro hmotnostní průtok (index m odvozen od značky hmotnosti)
• J_m pro vektor magnetické polarizace (index m odvozen od slovní specifikace)

Chyba měření

Chyba měření je buď relativní, a pak se vyjadřuje většinou v procentech, nebo absolutní, a pak se vyjadřuje ve stejných jednotkách jako samotné měření.

Zápisy pak vypadají například:

• (−5,3±0,1) kg

(−5,3±0,1) kg

• −50,3 kg ±3,6 %

−50,3 kg ±3,6 %

• (−5,3±0,1)×10³ kg

(−5,3±0,1)×10<sup>3</sup> kg

• (−5,36±0,11) kg

(−5,36±0,11) kg

• −50,3 kg ±3,6 ‰

−50,3 kg ±3,6 ‰

U absolutní chyby je nejnižší řád měření maximálně stejný jako nejnižší řád chyby.

Pokud je horní hranice chyby odlišná od spodní, lze využít šablony {{Su}}. Zápis vypadá takto:

• 5,3 +0,1
  −0,2  kg

{{Su|p=+0,1|b=−0,2}} kg

Matematické výrazy

Související informace naleznete také na stránce WP:WikiProjekt Matematika#Značení užívané na české Wiki.

Ve Wikipedii existuje specializovaná syntaxe pro psaní složitějších matematických vzorců, založená na programu TeX. Bližší podrobnosti najdete na Nápověda:Matematické vzorce.

U jednodušších vzorců v textu je však vhodné použití normálního textu. V takovém případě nezapomínejte na to, že:

• proměnné se píší kurzívou, čísla a názvy funkcí nikoli (sin 5a),
• pro odčítání se používá mínus, nikoli spojovník či pomlčka, pro číselný rozsah se však používá pomlčka (viz výše),
• znaménka operací se oddělují z obou stran mezerami (3 + 5), nejméně levá mezera by měla být nezlomitelná, aby znaménko v případě řádkového zlomu zůstalo na konci první řádky (správně by se mělo objevit i na druhé řádce, to však dnešní HTML prohlížeče neumožňují),
• mínus k označení záporného čísla se píše zleva těsně bez mezery,
• krát je nejlepší psát jako entitu · (·), následuje možnost zápisu entitou × (×), která je ale vyhrazená spíše pro vektorové násobení, případně do vědeckého zápisu čísel; zcela typograficky nesprávné je použití malého X (x),
• mezi proměnnými zapsanými jedním písmenem se znak pro násobení nepíše,
• pro stupně, ať už úhlové nebo teplotní, se používá skutečný stupeň °, nikoli kroužek ˚,
• pro minuty se používá ′ (′), pro vteřiny pak ″ (″).

Datum a čas

Datum

Pro psaní data existují dva způsoby. Lze je psát buď s mezerami jako s řadovými číslovkami (23. 3. 2006) nebo tak, že celý datový údaj je pojat jako značka a tečky jsou pojaty jako dělicí znaménka na způsob desetinné čárky (tedy 23.03.2006). První způsob se doporučuje používat v osobní, soukromé korespondenci, na peněžních dokladech, v právních písemnostech a obecně v souvislém textu, druhý způsob v obchodních a úředních dopisech, při vyplňování rubrik, v odvolacích údajích apod.

Na české Wikipedii se u důležitých časových údajů upřednostňuje slovní forma, která umožňuje použít aktivní odkaz v jednotném formátu (23. března 2006). Při psaní data v číselném formátu je z typografických důvodů (automatické zalamování řádků) vhodné psát buď bez mezer (23.03.2006), nebo s nezlomitelnými mezerami ( ). Doporučuje se v celém článku používat stejný způsob. Na Wikipedii, která má být čtivou encyklopedií, nikoli složenkou, kterou máte zaplatit, se v případě, kdy se chcete vyhnout slovní formě, preferuje druhý, mírně složitější zápis.

Pro rozsahy roků („od roku 1805 do roku 1812“) se používá pomlčka (půlčtverčíková, –) bez mezer okolo (1805–1812). Tam, kde je místo jednoduché číslice rozsah určen více větnými členy, se používá pomlčka s mezerami okolo nebo slovo „až“. Příkladem jsou rozsahy s přesnějším datem („5. března 1980 – 12. dubna 1982“ nebo „5. března 1980 až 12. dubna 1982“). Pro roky před naším letopočtem existují články nazvané např. 10 př. n. l., záporná čísla se k tomu účelu nepoužívají; rozsahy let před naším letopočtem se zapisují takto:

• 10–8 př. n. l.

[[10 př. n. l.|10]]–[[8 př. n. l.]]

• 10 př. n. l. – 18 n. l.

[[10 př. n. l.]] – [[18|18 n. l.]]

U let z okolí počátku letopočtu je výhodné uvádět i to, zda se jedná o rok před naším letopočtem a nebo našeho letopočtu.

Čas

V zápise času jako denní doby se používá 24hodinový cyklus (bez zkratek jako dop., odp., AM, PM). První složka časového údaje se zpravidla uvádí jako jednociferné číslo, další složky (minuty, případně sekundy) se doplňují vlevo nulou, aby tvořily dvojciferné číslo. V údajích obsahujících pouze hodiny a minuty se používá jako oddělovač tečka bez mezer a hodiny se vlevo nulou nedoplňují. Podle kontextu se používá buď čas odpovídající místu události, středoevropský (letní) čas, nebo (pokud je potřeba) se uvede název nebo zkratka časového pásma (zkratku časového pásma je vhodné při prvním použití rozepsat či jinak vysvětlit, přinejmenším pomocí interního odkazu).

• 2.10 – dvě hodiny a deset minut ráno (v noci).
• 16.25 – za pět minut půl páté odpoledne
• 18.03 UTC – osmnáct hodin (šest hodin odpoledne) a tři minuty světového času
• 6.08 SELČ – šest hodin (ráno) a osm minut středoevropského letního času

Tolerovanou variantou pro zápis denního času je použití dvojtečky jako oddělovače, zejména obsahuje-li časový údaj i sekundy. V takovém případě může být přípustné i psaní první složky jako dvojciferné s doplněním nuly.

• 11:12:08 – jedenáct hodin, dvanáct minut a osm sekund
• 08:02:03 SELČ – osm hodin, dvě minuty a tři sekundy středoevropského letního času
• 2:25:10 – dvě hodiny, dvacet pět minut a deset sekund

Pro zápis časového intervalu (například čas zajetého kola závodu nebo délka zvukové stopy hudebního alba) platí obdobná pravidla, ovšem s preferencí dvojtečky jako rozdělovače mezi hodinami, minutami i sekundami. V případě potřeby uvádění částí sekundy se používá běžný zápis desetinného čísla s desetinnou čárkou.

• 9,76 s – devět celých sedmdesát šest setin sekundy
• 6:10 – šest minut a deset sekund
• 2:08:15 – dvě hodiny, osm minut a patnáct sekund
• 1:10,13 – jedna minuta, deset celých třináct setin sekundy
• 5:13:24,7 – pět hodin, třináct minut, dvacet čtyři celých sedm desetin sekundy

Nepoužívejte zápisy ve stylu např. 1h25m13s nebo 13'55'', které jsou sice srozumitelné, ale nezapadají do celkového grafického vzezření Wikipedie.

Akademické tituly a hodnosti

Vědecké hodnosti a tituly se píší s tečkou na konci a v přesně stanoveném sledu velkých a malých písmen: MUDr., MVDr., PhDr., PaedDr., PharmDr., JUDr., ThDr., PhMr., RNDr., Ing., Bc., Mgr., CSc., DrSc., Ing. arch.

Tituly akad. arch., ak. mal., ak. soch., prof., doc. a podobné se píší s malým písmenem na začátku, pokud nejsou na začátku věty nebo nadpisu.

Akademicko-vědecké tituly CSc., DrSc., DSc., Ph.D., Th.D. a dr. h. c. se píší za jménem a vždy se oddělují čárkou od jména a pokud věta pokračuje, tak i od následujícího textu (jsou v pozici tzv. přístavku). Pokud za titulem, psaným za jménem, následuje závorka, která se neváže k tomuto titulu, píše se oddělující čárka před závorkou. Příklad: Prof. MUDr. Pavel Klener, DrSc., (* 9. dubna 1937 Bratislava)…

Zvláštní znaky

Podrobnější nápovědu naleznete na stránce Nápověda:Speciální znaky.

Pro psaní některých zvláštních nebo méně používaných znaků nebo jejich skupin můžete využít nabídku znaků, která se zobrazuje pod editačním oknem. Pokud váš prohlížeč podporuje JavaScript, vloží se znak kliknutím. (Pro psaní jednotlivých znaků lze použít také kombinace levé klávesy Alt s příslušným kódem znaku vyťukaným na numerické klávesnici.)

V nabídce jsou česká a slovenská písmena s diakritickými znaménky, interpunkční znaménka, která nejsou na běžných klávesnicích („“ – — … ’& «»), matematické a další značky (± − × ~ # ° † € ¿), zjednodušeně psané exponenty (¹ ² ³), wiki entity (závorky pro odkazy a šablony, svislítko) a  HTML prvky (nezlomitelná mezera, HTML ohraničení komentáře).

Má-li být v textu nebo například v adrese externího odkazu použit znak, který MediaWiki interpretuje jako řídicí prvek wikisyntaxe, je nutné část textu s tímto znakem buď vložit mezi tagy <nowiki></nowiki> nebo problematické znaky nahradit kódem (viz Wikipedie:Zvláštní znaky).

Zvýrazňování

Hlavním způsobem pro zvýraznění je kurzíva a tučné písmo. Třebaže mnohde mimo Wikipedii je tučné písmo oblíbeno jako ideální zvýraznění slov nebo vět, ke stylu Wikipedie časté využívání tučného písma nepatří: ve Wikipedii se tučně označuje první výskyt názvu článku v úvodní větě, případně též jeho synonyma nebo klíčové základní pojmy, z nichž na článek například vede přesměrování. Nepostačuje-li ke zvýraznění kurzíva, lze využít nadpisy a členění textu do odstavců.

Kurzívou se na Wikipedii také označují názvy filmů, knih, výtvarných děl, hudebních alb, novin a časopisů apod. (nikoli ovšem jednotlivých článků, písní, básní, povídek atp.).

Jiné způsoby zvýrazňování (typ písma, barvy) by se měly užívat jen velice zřídka, v mimořádných případech. Zvláště podtrhávání je na webu nevhodné, neboť je možná jeho záměna s hypertextovým odkazem.

Seznamy

Podrobnější nápovědu naleznete na stránce Nápověda:Seznamy.

Při psaní číslovaných seznamů nebo seznamů s odrážkami je třeba si uvědomit, že číslování, odrážky a odsazení textu slouží pouze pro jeho grafické zvýraznění a zpřehlednění. Vlastní text článku musí stále dodržovat pravidla českého pravopisu. Encyklopedický text by měl být tvořen souvislým textem (neměl by mít podobu kusých bodových „poznámek z přednášky“) – v takovém textu výčet být použit může, ale je součástí onoho souvislého textu, a jednotlivé položky jsou tedy odděleny čárkou, středníkem nebo tečkou, popř. spojkou. (Prosté výčty lze používat např. pro seznam bibliografie, výčet děl nějakého umělce atd., v takovém případě není interpunkce nezbytně potřeba; norma Úprava písemností zpracovaných textovými editory dovoluje interpunkci vynechávat, „jestliže jsou jednotlivé body výčtu dostatečně graficky odlišeny“.)

Tečkou ukončujeme větné celky, takže ji použijeme v případě, kdy bude každá položka tvořit samostatný větný celek, popřípadě více větných celků. Nesmíme zapomenout na začátku použít velké písmeno.

U motorových lokomotiv se používá:

• Elektrický přenos výkonu, např. u lokomotivy typu 753. Umožňuje přenášet i velké výkony a snadno se reguluje.
• Mechanický přenos výkonu, např. u motorového vozu M 120.4.
• Hydromechanický přenos výkonu, např. u motorového vozu 810.

Středníkem oddělujeme položky, které tvoří nevětné celky. Po středníku se neuvádí velké písmeno a pokud věta tvořící seznam (nebo jeho konec) za seznamem nepokračuje, musí být poslední položka ukončena tečkou.

U motorových lokomotiv se používá:

• elektrický přenos výkonu, např. u  lokomotivy typu 753. Umožňuje přenášet i velké výkony a snadno se reguluje;
• mechanický přenos výkonu, např. u motorového vozu M 120.4;
• hydromechanický přenos výkonu, např. u motorového vozu 810.

Ačkoliv je možné ve většině případů použít kteroukoliv z obou výše uvedených variant, je vhodné se zamyslet, která z nich bude v konkrétním případě vhodnější. Pokud jsou jednotlivé položky tvořeny celými větami (tj. obsahují podmět i přísudek), je lepší jako oddělovač zvolit tečku. Pokud jde však spíše o položky heslovitého charakteru, je vhodnější zvolit oddělení středníkem. Když si nejsme jisti kterou variantu zvolit, můžeme si pomoci tak, že si odmyslíme veškeré formátování a představíme si, jak by věta vypadala bez odrážek či číslování (viz následující dva příklady).

Mezi nejznámější citáty Karla Čapka patří:

• Mladá generace má pocit, že s ní přichází lepší svět. Stará garda má pocit, že s ní ten lepší svět odchází.
• Čas je největší síla života.
• Humor je nejdemokratičtější z lidských zvyků.

V pražském metru se používají soupravy:

• Ečs, vyráběné v Rusku;
• 81-71, vyráběné v Rusku;
• 81-71M, vyráběné firmou Škoda modernizací souprav 81-71;
• M1, vyráběné firmou ČKD.

Čárka se používá např. pro jednoduché seznamy pojmů.

Mezi naše nejoblíbenější alkoholické nápoje patří:

• pivo,
• víno,
• slivovice,
• skotská whisky.

Poslední položka v tomto případě může být oddělena spojkou, která se uvede před tuto položku. Pokud však seznam obsahuje prostý výčet, měli bychom zvážit, zdali by nebylo lepší jej napsat na jeden řádek.

Mezi naše nejoblíbenější alkoholické nápoje patří pivo, víno, slivovice a skotská whisky.

Reference

Podrobnější nápovědu naleznete na stránce Nápověda:Reference.

Při vkládání odkazu na referenci, citaci, poznámku atd. přímo do textu pomocí syntaxe <ref>poznámka, citace či odkaz</ref> (též prostřednictvím panelu referencí) se vkládá tag <ref> bez mezery bezprostředně za slovo, větu či odstavec, k nimž se vztahuje. Pokud za slovem, za něž je tag vkládán, je interpunkční znaménko (tečka, čárka apod.), vkládá se tag <ref> až za ně. Pokud se však reference vztahuje jen k předcházejícímu slovu či části věty, lze tag vložit hned za slovo, ještě před znaménko. Pokud se na jednom místě sejde více odkazů na reference, uvádějí se za sebou bez mezer.

• Příklad odkazů za slovem uvnitř věty a odkazu na konci věty. Pokud je odkaz umístěn jinde (třeba v závorce), umístí se tak, aby bylo zřejmé, k čemu se vztahuje.

Obsahovou a typografickou podobou samotného textu referencí se zabývá například stránka Wikipedie:Citace a citáty.

Příklad referencí

Poznámka k normám

Existující norma ČSN 01 6910:2007 se zabývá tvorbou písemností upravovaných textovými editory, nikoliv typografií. Proto některé otázky řeší jiným způsobem. Poslední existující typografickou normou byla ON 88 2503:1974, která byla k 1. 1. 1994 bez náhrady zrušena. V současné době v České republice neexistuje žádná norma zabývající se pravidly typografie.

V roce 2014 byla norma z roku 2007 nahrazena normou novou: ČSN 01 6910 (2014) – Úprava dokumentů zpracovaných textovými procesory. Přístup k normě online je zpoplatněný, proto zde neuvádíme odkaz na její plný text. Užitečné ale může být nahlédnout na podrobně zpracovanou stránku Otázky a odpovědi k ČSN 01 6910 (2014), kterou zpracoval Ústav pro jazyk český.

Použití a zápis veličin a jednotek jsou jednotně normalizovány od přijetí mezinárodní soustavy SI; mezi takové normy patřily dnes již neplatné ČSN 01 1010 (z r. 1980), přes ČSN 01 1301 (z r. 1983), ČSN ISO 31-0 (z r. 1994), ČSN EN ISO 80000-1 a 80000-2 (z r. 2011). Platnými (počátek r. 2024) normami pro použití a zápis veličin a jednotek a pro používání matematických symbolů a značek jsou ČSN EN ISO 80000-1 (verze z r. 2023) a 80000-2 (verze z r. 2020). Legislativní zakotvení (právní závaznost) je v současnosti omezeno jen na měřicí jednotky, a to zákonem č. 505/1990 Sb. (Zákon o metrologii), stanovujícím základní měřicí jednotky, a prováděcí vyhláškou č. 424/2009 Sb. o základních měřicích jednotkách a ostatních jednotkách a o jejich označování (která však dosud nebyla novelizována, aby plně odpovídala platné novele zákona č. 505/1990 Sb. z r. 2021).

Odkazy

Související články

• Wikipedie:Pravopisné rady
• Wikipedie:Vzhled a styl

Externí odkazy

• Hříchy pro šíleného korektora (přehled článků ze seriálu), interval.cz
• Typografie na webu v kostce, pixy.cz
• Jak správně psát uvozovky
• Webdesignerovy poznámky z typografie: mezery, pomlčky, uvozovky; interval.cz