Síran železnatý
| Síran železnatý | |
|---|---|
-sulfate-heptahydrate-sample.jpg) | |
 | |
 | |
| Obecné | |
| Systematický název | Síran železnatý |
| Triviální název | Zelená skalice |
| Ostatní názvy | zelený vitriol |
| Anglický název | Iron(II) sulfate |
| Německý název | Eisen(II)-sulfat |
| Sumární vzorec | FeSO4 |
| Vzhled | bílý prášek (hydráty zbarveny žlutě až zeleně) |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 7720-78-7 17375-41-6 (monohydrát) 7782-63-0 (heptahydrát) |
| EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) | 231-753-5 |
| Indexové číslo | 026-003-00-7 |
| PubChem | 24393 |
| Číslo RTECS | NO8500000 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 151,908 g/mol 169,926 g/mol (monohydrát) 223,972 g/mol (tetrahydrát) 242,135 g/mol (pentahydrát) 278,05 g/mol (heptahydrát) |
| Teplota tání | 90 °C (heptahydrát) |
| Teplota rozkladu | 440 °C |
| Teplota dehydratace | monohydrát 300 °C (- H2O) tetrahydrát 64 °C (-3 H2O) heptahydrát 56,8 °C (- H2O) 64 °C (-3 H2O) |
| Hustota | 3,346 g/cm³ 2,970 g/cm³ (monohydrát) 2,20 g/cm³(tetrahydrát) 1,899 g/cm³ (heptahydrát) |
| Index lomu | tetrahydrát nD= 1,534 heptahydrát nDa= 1,471 nDb= 1,478 nDc= 1,486 |
| Tvrdost | 2 (heptahydrát) |
| Rozpustnost ve vodě | 15,8 g/100 g (0 °C) 20,8 g/100 g (10 °C) 26,30 g/100 g (20 °C) 32,8 g/100 g (30 °C) 40,1 g/100 g (40 °C) 48,4 g/100 g (50 °C) 55,3 g/100 g (64 °C) 43,7 g/100 g (80 °C) 37,27 g/100 g (90 °C) monohydrát 65,8 g/100 g (64 °C) 51,42 g/100 g (80 °C) 36,69 g/100 g (100 °C) tetrahydrát 108,97 g/100 g (56 °C) 109,95 g/100 g (60 °C) heptahydrát 32,96 g/100 g (0 °C) 61,48 g/100 g (20 °C) 111,27 g/100 g (40 °C) 150,12 g/100 g (50 °C) 138 g/100 g (90 °C) |
| Rozpustnost v polárních rozpouštědlech | methanol ethanol (málo) |
| Součinitel tepelné vodivosti | 0,586 W m−1 K−1 |
| Měrná magnetická susceptibilita | 0,872 10−6 cm3 g−1 (17 °C) 521 10−6 cm3 g−1 (16 °C) |
| Struktura | |
| Krystalová struktura | jednoklonná (heptahydrát) |
| Hrana krystalové mřížky | a= 1 407 pm b= 650,3 pm c= 1 104 pm β= 105°34´ |
| Termodynamické vlastnosti | |
| Standardní slučovací entalpie ΔHf° | −928,4 kJ/mol −1 243,7 kJ/mol (monohydrát) −2 129 kJ/mol (tetrahydrát) −3 014,6 kJ/mol (heptahydrát) |
| Entalpie rozpouštění ΔHrozp | −460 J/g 18,6 J/g (heptahydrát) |
| Standardní molární entropie S° | 170,5 J K−1 mol−1 409,2 J K−1 mol−1 (heptahydrát) |
| Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° | −820,9 kJ/mol −2 510,3 kJ/mol (heptahydrát) |
| Izobarické měrné teplo cp | 0,662 J K−1 g−1 1,418 8 J K−1 g−1 (heptahydrát) |
| Bezpečnost | |
 GHS07 Varování[1] | |
| R-věty | R22 R36/38 |
| S-věty | (S2) S46 |
| NFPA 704 |  0
1
0
|
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Síran železnatý (FeSO4) je anorganická sloučenina, železnatá sůl kyseliny sírové. Jeho heptahydrát FeSO4·7H2O je znám také pod triviálním názvem zelená skalice, dříve i jako zelený vitriol. Tvoří jemné světle zelené krystalky, které při delším skladování na vzduchu ztrácejí vodu (větrají), postupně tvrdnou a vlivem povrchové oxidace dvojmocného železa na trojmocné mění barvu do žlutého až hnědého odstínu. Roztoky této látky delším stáním taktéž hnědnou kvůli vznikající železité soli.
Výroba a výskyt[editovat | editovat zdroj]
Vyrábí se rozpouštěním železných odpadů ve zředěné kyselině sírové, jak je vidět na této rovnici:
- Fe + H2SO4 + 7 H2O → FeSO4·7 H2O + H2
Dá se také získat z roztoku modré skalice pomocí železa, které z ní vytěsní měď, protože má zápornější standardní elektrodový potenciál:[2]
- Fe + CuSO4 → FeSO4 + Cu
Je obtížným (a ekologicky nebezpečným) odpadem například při výrobě titanové běloby (TiO2) z ilmenitu (FeTiO3).
V přírodě vzniká samovolně zvětráváním pyritu (FeS2), kde se pak nachází v několika stupních hydratace.
- FeSO4·H2O (minerál: szomolnokit)
- FeSO4·4H2O (minerál: rozenit)
- FeSO4·5H2O (minerál: siderotil)
- FeSO4·6H2O (minerál: ferohexahydrit)
- FeSO4·7H2O (minerál: melanterit)
Použití[editovat | editovat zdroj]
_sulfate_-_California_State_Archives.jpg)
Dezinfekce[editovat | editovat zdroj]
Používá se k úpravě pitných, povrchových a technologických vod (nejúčinněji v zásadité oblasti pH) a k čištění odpadních vod.
Lze použít i jako dezinfekci při onemocnění paznehtů dobytka
Doplněk stravy[editovat | editovat zdroj]
Zelená skalice se někdy podává při anémii z nedostatku železa, ale taková léčba má několik vedlejších příznaků, jako je nevolnost a zvracení
Barvení[editovat | editovat zdroj]
Tato látka poskytuje při reakcích barevné sloučeniny, čehož se využívá k barvení. Organokovová sloučenina s kyselinou gallovou se v minulosti používala jako inkoust. Reakcí s vápenným mlékem vzniká tzv. tereziánská žluť, používaná zejména během 18. století k nátěrům fasád (často u veřejných budov).[3]
Proti mechu v trávnících[editovat | editovat zdroj]
Rozpustit, přecedit a aplikovat nejlépe postřikovačem na chemickou ochranu.[zdroj?]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Zelená skalice je prokazatelně známá od prvního století našeho letopočtu, nejstarší rozdělení skalic ale pochází ze šestého století před naším letopočtem ze sumerského slovníku.[4] (Sumerský jazyk byl v té době chrámovým jazykem.) Skalice se získávala především z dolů, kde se zvětráváním uvolňovala z hornin a vytvářela bílé povlaky. Síran železnatý se v přírodě vyskytuje i jako minerál melanterit.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Ferrous sulfate. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Vytěsňování mědi železem. studiumchemie.cz [online]. [cit. 2024-01-23]. Dostupné online.
- ↑ Ročenka STOP 2016 [online]. Praha: STOP, 2017 [cit. 2021-01-20]. S. 61. Dostupné online.
- ↑ KARPENKO, Vladimír; NORRIS, John A. Vitriol in the history of chemistry [online]. [cit. 2024-01-23]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu síran železnatý na Wikimedia Commons
