Zákon o návratu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Zákon o návratu (hebrejsky חוק השבות‎, chok ha-švut) je izraelský zákon, který zaručuje každému člověku s židovskými kořeny a členům jeho rodiny právo přijít do Izraele a automaticky získat státní občanství. Zákon se nevztahuje pouze na člověka, který má židovskou matku či konvertitu, ale i na člověka, který má židovské příbuzenské vztahy ze strany otce či prarodičů.[1] Byl schválen prvním Knesetem 5. července 1950.[2] Netýká se ale těch Židů, kteří vyznávají jinou víru než judaismus (včetně mesiánských židů).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ČEJKA, Marek. Izrael a Palestina - Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu. 2. vyd. Praha: Barrister & Principal, 2007. ISBN 978-80-87029-16-9. S. 93. 
  2. ČEJKA, Marek. Dějiny moderního Izraele. Praha: Grada Publishing, 2011. 351 s. ISBN 978-80-247-2910-7. S. 61. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]