Zvíkovec (zámek)
| Zvíkovec | |
|---|---|
 Hlavní průčelí | |
| Základní informace | |
| Sloh | barokní, klasicistní |
| Výstavba | 1753 |
| Přestavba | 1794 |
| Stavebník | Františka Rabenhauptová ze Suché |
| Další majitelé | Zvíkovští z Brodů Kokořovcové z Kokořova Páni z Klenové Kinští |
| Poloha | |
| Adresa | Zvíkovec,  Česko |
| Souřadnice | 49°57′16,89″ s. š., 13°41′19,96″ v. d. |
  Zvíkovec | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 42274/4-2642 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Zvíkovec je zámek ve stejnojmenném městysi v okrese Rokycany. Postaven byl roku 1753 v barokním slohu na místě starší tvrze, ale dochovaná podoba je výsledkem klasicistní úpravy z roku 1794. Zámecký areál je chráněn jako kulturní památka ČR.[1]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Podle Augusta Sedláčka existovalo panské sídlo ve Zvíkovci odedávna. Již v letech 1229–1240 se v písemných pramenech objevují bratři Vlček, Jindřich a Vícemil ze Zvíkova.[2] První písemná zmínka o tvrzi však pochází až z roku 1543, ve kterém si ji do obnovených desk zemských spolu s městečkem, dvorem a několika vesnicemi vložil Linhart Zvíkovský z Brodů.[3] Jeho rod v městečku sídlil od poloviny patnáctého století. Po Linhartovi statek převzal Bohuslav Zvíkovský z Brodů, po kterém jej zdědila jediná dcera Johanka provdaná za Kryštofa Kokořovce z Kokořova. Její smrtí rod Zvíkovských roku 1595 vymřel a panství zůstalo manželovi. Kryštof Kokořovec je vlastnil jen do roku 1601, kdy Zvíkovec prodal Václavu Varlejchovi z Bubna, který se zúčastnil stavovského povstání, za což mu byl zkonfiskován veškerý majetek.[2]
Novým majitelem se roku 1621 stal Přibík Jeníšek z Újezda a v roce 1623 panství koupil Václav Heraklius z Blíživa, který je roku 1633 prodal hraběti Vilémovi Klenovskému z Janovic.[2] Hrabě tvrz koupil pro svou dceru Evu Eufrosinu,[2] provdanou za Adama Týřovského na Chříči.[3] Během třicetileté války byla tvrz vypálena a Eva ji v roce 1656 jako pustou prodala Mikuláši Václavu Broumovi z Miřetic. Jeho potomci panství drželi až do roku 1737, kdy je koupil František Ladislav Nesslinger ze Selchengrabenu.[3]
Významnou majitelkou se stala Františka Rabenhauptová ze Suché, která tvrz od Františka Nesslingera koupila v roce 1748 a o pět let později nechala na jejím místě postavit barokní zámek. Její dcera Anna Marie z Vydří panství roku 1763 prodala hraběti Františku Josefovi Kinskému. V roce 1786 od něj zámek koupil hrabě Prokop Hartman z Klarštejna, který v roce 1794 nechal zámeckou budovu zvýšit o jedno patro a upravit v klasicistním slohu. Další majitelé se často střídali. Od roku 1809 mezi ně patřil rytíř Matyáš Kalina z Jäthensteinu, který spolu s Václavem Krolmusem v okolí prováděl první archeologické výzkumy. Ve druhé polovině dvacátého století v zámku sídlil sociální ústav pro mládež.[3]
Stavební podoba[editovat | editovat zdroj]
Dvoupatrová budova s mansardovou střechou má dvě křídla spojená v tupém úhlu. Hlavní průčelí je zdůrazněné dvěma postranními rizality ohraničenými průběžnými pilastry a zakončenými segmentovými štíty.[4] Uprostřed průčelí se nachází třetí rizalit s trojhranným štítem s vázami a balkonem neseným polosloupy. Obdélná francouzská okna v prvním patře rizalitu mají suprafenestry zdobené šátkovými festony[3] a římsami, které se stáčí do volut.[4] Vjezd do zámku se nachází pod balkonem a jeho průjezd je zaklenutý čtveřicí polí pruské klenby. Novodobě upravené plochostropé místnosti jsou přístupné průběžnou chodbou podél zadních průčelí. Jednotlivá patra jsou spojena schodišti na koncích chodby. Hlavní schodiště s klenbou se štukovými zrcadly je na západní straně.[3]
K památkově chráněnému areálu patří také brána, obytná budova v hospodářském dvoře, dvojice chlévů, bývalý pivovar (čp. 2), park a tarasní zeď s balustrádou.[5]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2018-01-28]. Identifikátor záznamu 154430 : Zámek. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ a b c d SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Plzeňsko a Loketsko. Svazek XIII. Praha: Jiří Čížek – ViGo agency, 2000. 250 s. Kapitola Zvíkovec, s. 249.
- ↑ a b c d e f Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Západní Čechy. Příprava vydání Miloslav Bělohlávek. Svazek IV. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 528 s. Kapitola Zvíkovec – zámek, s. 410.
- ↑ a b Umělecké památky Čech. T/Ž. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek IV. Praha: Academia, 1982. 640 s. Heslo Zvíkovec, s. 380.
- ↑ Zámek [online]. Národní památkový ústav [cit. 2018-01-28]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- PODLAHA, Antonín. Soupis památek historických a uměleckých v království Českém. Svazek IX. Politický okres rokycanský. Praha: Archaeologická kommisse při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1900. 180 s. Dostupné online. Kapitola Zvíkovec – zámek, s. 175–176.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Zvíkovec na Wikimedia Commons
