Zuzana Vojířová z Vacovic
| Zuzana Vojířová z Vacovic | |
|---|---|
| Narození | kolem 1560 |
| Úmrtí | 1616 Soběslav |
| Povolání | dvorní dáma |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Zuzana Vojířová z Vacovic (kolem 1560 – 1616, Soběslav) byla česká šlechtična, společnice a členka fraucimoru Kateřiny z Ludanic, manželky Petra Voka z Rožmberka.[1] Je také postavou legend jako milenka Petra Voka nebo jako soběslavská Bílá paní.
Život[editovat | editovat zdroj]
Pocházela pravděpodobně ze zemanského rodu Vojířů (Ojířů) z Vacovic a jejím otcem byl Kryštof Saska Vojíř z Vacovic, který byl ve službách pánů z Rožmberka a v roce 1566 byl purkrabím Strakonic.
Když se v roce 1580 Petr Vok z Rožmberka oženil s Kateřinou z Ludanic, stala se Zuzana Vojířová jednou z jejích společnic v nově zřízeném fraucimoru na bechyňském zámku a postupně se během její nemoci stala i její nejbližší přítelkyní a opatrovnicí. Poté, co Kateřina v roce 1601 ve věku 35 let zemřela, zastávala Zuzana Vojířová pravděpodobně i po přemístění panství v roce 1602 do Třeboně pozici paní domu (hofmistrové) v jeho ženské části.
V roce 1609 daroval Petr Vok za věrné služby Zuzaně Vojířové Špulířovský dům v Soběslavi (ten byl potom v roce 1645 vydrancován a vypálen Švédy, v první třetině 19. století opět vyhořel a pak byl přestavěn na nynější Rožmberský dům),[2] dále Ježkovský dvůr na předměstí Tábora a k tomu ještě (dnes neznámou) dědinu Maškovskou.
Petr Vok zemřel v roce 1611 a ve své závěti odkázal dámám fraucimoru 3 000 kop míšeňských grošů. Zuzana Vojířová měla dostat zvláštní dar; úředníci Theobald Hock a Matěj Dekara údajně odcestovali do Soběslavi a předali starostovi zapečetěnou schránku s průvodním dokumentem od Petra Voka. Zuzana Vojířová v té době pobývala v Třeboni a o daru se dozvěděla až měsíc po smrti Petra Voka, ale radní jej odmítli vydat.
Jan Jiří ze Švamberka, dědic Rožmberků, pak v roce 1612 podezříval Zuzanu Vojířovou z krádeže rodinných šperků Rožmberků, které se nepodařilo najít. Nechal její dům v Soběslavi zapečetit a ji samotnou zatknout a vyslýchat dokonce na mučidlech, ale když byla schránka otevřena, nebyly v ní hledané šperky, ale zlaté rožmberské dublony a list od Petra Voka, jak s nimi naložit.
Zuzana Vojířová se pak provdala za soběslavského řezníka Jindřicha Ovčičku, který ale její majetek brzy propil a upil se k smrti. Zuzana Vojířová zemřela v roce 1616.[3]
Legendy[editovat | editovat zdroj]
Podle jednoho z příběhů byla Zuzana Vojířová dcerou soběslavského mlynáře Zikmunda, kterou Petr Vok nařídil v roce 1580 přivést do Bechyně.
Už za jejího života se šířily zvěsti o milostném vztahu s Petrem Vokem. Mohly snad pocházet od jezuitů, protože Zuzana Vojířová, Petr Vok i Kateřina z Ludanic patřili k náboženské komunitě českých bratří. Tradovalo se i to, že se z tohoto vztahu narodil syn, a rožmberský rod tedy nevymřel.[4]
Po její smrti se v Soběslavi zrodila legenda o Bílé paní, která se občas zjevuje ve městě nebo u kapliček na jeho okrajích.[5]
Ztvárnění v uměleckých dílech[editovat | editovat zdroj]
Poprvé se postava Zuzany Vojířové objevila v dramatu Poslední Rožmberk (po přepracování Della Rosa), jehož autorem byl v roce 1861 Gustav Pfleger-Moravský.
František Kubka napsal o Zuzaně Vojířové povídku, která jako součást souboru Skytský jezdec vyšla v roce 1941 a stala se předlohou pro divadelní hru Zuzana Vojířová, kterou napsal a v roce 1942 v Národním divadle uvedl Jan Bor. Podle ní pak vznikla stejnojmenná opera Jiřího Pauera, uvedená v roce 1958. V roce 1981 vydal album s nahrávkou opery Supraphon[6] a v roce 1983 vznikl stejnojmenný televizní film (v režii Petra Weigla).[7]
V roce 2009 vyšla kniha Anny Březinové Poslední láska Petra Voka.[8]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zuzana Vojířová von Vacovice na německé Wikipedii.
- ↑ Vojířová z Vacovic, Zuzana, -1616 - Bibliografie dějin Českých zemí. biblio.hiu.cas.cz [online]. [cit. 2021-05-05]. Dostupné online.
- ↑ Rožmberský dům - muzeum - Památkový Katalog. www.pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2021-05-06]. Dostupné online.
- ↑ SVOBODOVÁ, Anežka. Petr Vok z Rožmberka. 2. vyd. Praha: Melantrich, 1985. 270 s. S. 51–54.
- ↑ BAUER, Jan. Podivné konce české šlechty. 1. vyd. [s.l.]: Akcent, 2007. 156 s. ISBN 978-80-7268-472-4.
- ↑ KLIMEK, Hynek. Strašidlář – Mezi námi hradními strašidly. 1. vyd. [s.l.]: Grada Publishing, 2012. 64 s. ISBN 8024742136. S. 28.
- ↑ Pauer: Zuzana Vojířová. Opera o 5 obrazech – Jiří Pauer, sólisté – Supraphonline.cz. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- ↑ Zuzana Vojířová (TV film) (1983) | Galerie. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- ↑ BŘEZINOVÁ, Anna. Poslední láska Petra Voka. 1. vyd. [s.l.]: MOBA, 2009. 224 s. ISBN 978-80-243-3659-6.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- MRÁZ, Zdeněk; SCHNEIDER, Evžen. Rožmberský dum v Soběslavi a Zuzana Vojířová. 1. vyd. Soběslav: Městský národní výbor, 1962. 53 s.
- BAUER, Jan. Rožmberkové – první po králi. 1. vyd. [s.l.]: Čas, 2014. 232 s. ISBN 978-80-7475-063-2.
