Zurab Cereteli
| Zurab Konstantinovič Cereteli | |
|---|---|
| Narození | 4. ledna 1934 Tbilisi |
| Úmrtí | 22. dubna 2025 (ve věku 91 let) Moskva |
| Místo pohřbení | Didubský pantheon |
| Alma mater | Tbiliská umělecká akademie |
| Povolání | malíř, sochař, architekt, výtvarník, umělecký pedagog a designér |
| Děti | Jelena Cereteliová |
| Příbuzní | Vasilij Cereteli (vnuk) |
| Významná díla | Památník svobody Památník rusko-gruzínského přátelství |
| Ocenění | Státní cena SSSR (1970) Leninova cena (1976) Lidový výtvarník SSSR (1980) Řád přátelství mezi národy (1980 a 1994) Státní cena SSSR (1982) Leninův řád (1990) Hrdina socialistické práce (1990) … více na Wikidatech |
| Webová stránka | www |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Zurab Konstantinovič Cereteli (gruzínsky ზურაბ კონსტანტინეს ძე წერეთელი, rusky Зураб Константинович Церетели; 4. ledna 1934 Tbilisi[1] – 22. dubna 2025)[2][3] byl gruzínsko-ruský sochař, malíř a architekt. Proslavil se zejména monumentálními sochami jako je takřka stometrová socha Petra Velikého v Moskvě (1997), 110 metrů vysoké sousoší Zrození Nového světa (socha Kryštofa Kolumba) v Arecibu na Portoriku (2016), nebo památník To the Struggle Against World Terrorism (zvaný též Tear of Grief – Slza smutku) v New Jersey (2006), oficiální dar ruské vlády. Žil v Rusku a byl znám jako přívrženec Vladimira Putina, což vyvolalo nepřátelské reakce v jeho rodné Gruzii. Tam v roce 1985 vytvořil a zanechal ne zcela dokončený památník Kronika Gruzie.
Vystudoval na Státní akademii umění v Tbilisi, promoval v roce 1958. V roce 1964 podnikl první cestu do Francie. Zůstal v Paříži tři měsíce, během kterých navštívil Pabla Picassa i Marca Chagalla. Po návratu domů se stal hlavním architektem sovětských letovisek na pobřeží Černého moře, jako byly Picunda (1967) nebo Adler (1972). Rád zde kombinoval monumentální sochy, architekturu a trojrozměrné mozaikové kompozice. Po dokončení projektu v Picundě v roce 1967 byl jmenován zasloužilým umělcem Gruzie. V 70. letech pokračoval ve veřejných projektech v Tbilisi, Uljanovsku či na Jaltě. V tomto období také navrhl několik sovětských ambasád po světě, například v Brazílii, Portugalsku a Japonsku. V letech 1978–1979 vyučoval malování jako hostující profesor na State University of New York, na Brockportské koleji. Zanechal v New Yorku i dvě sochy (Prometheus a Radost a štěstí všem dětem světa). V roce 1980 byl hlavním designérem Letních olympijských her v Moskvě.[1] V roce 1981 se stal profesorem na své alma mater, akademii umění v Tbilisi. V roce 1988 byla jeho sochařská kompozice Break the Wall of Distrust instalována na londýnské ulici Canon Street. V 90. letech pokračoval v práci na veřejných zakázkách pro Moskvu, z nichž mnohé patrně získal díky osobnímu přátelství se starostou Jurijem Lužkovem. Právě z tohoto období pochází socha Petra Velikého. Tvořil ovšem dále i ve světě, v roce 1995 byla v Seville odhalena socha Zrození nového člověka, připomínající objev Ameriky Evropany, o rok později v Marbelle socha Vítězství. V roce 1997 byl Cereteli zvolen prezidentem Ruské akademie umění (byl jím až do smrti). V roce 1999 založil Moskevské muzeum moderního umění, které se tak stalo prvním státním muzeem v zemi, které se věnuje výhradně modernímu a současnému umění. V roce 1998 měl svou první samostatnou výstavu v New Manege. Tato výstava pak v letech 2000–2010 putovala po světě, byla k vidění v Rusku, Gruzii, Lotyšsku, Bělorusku, Kazachstánu, Bulharsku, Itálii, Francii, Spojených státech, Austrálii, Číně a Japonsku. V roce 2007 se Cereteli stal velvyslancem dobré vůle UNESCO. Pozornost vzbudily i jeho sochy Zakladatelé Evropské unie (2012) v Lotrinsku nebo pomník papeže Jana Pavla II. (2014) vedle katedrály Notre-Dame v Paříži.[1]
Zemřel na zástavu srdce v rodinném kruhu v Moskvě.[4] Pohřben byl 26. dubna v Didubijském panteonu v Tbilisi, spočinul vedle družky Inessy Androniakašviliové.[5][6]
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
socha sv. Mikuláše, Bari
-
Zrození nového člověka, Sevilla
-
pomník Jana Pavla II., Paříž
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zurab Tsereteli na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2020-04-09]. Heslo ЦЕРЕТЕ́ЛИ. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-31. (rusky)
- ↑ Ушел из жизни Зураб Церетели. Interfax [online]. 2025-04-22 [cit. 2025-04-22]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Стало известно, когда умер Зураб Церетели. РБК [online]. 2025-04-22 [cit. 2025-04-22]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Названа причина смерти Зураба Церетели. www.amic.ru [online]. 2025-04-22 [cit. 2025-04-22]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ В Тбилиси похоронили Церетели. RIA Novosti [online]. 2025-04-26 [cit. 2025-04-27]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Зураба Церетели похоронили на Дидубийском пантеоне в Тбилиси. TASS [online]. 2025-04-26 [cit. 2025-04-27]. Dostupné online. (rusky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Zurab Konstantinovič Cereteli na Wikimedia Commons
- Gruzínští malíři
- Ruští malíři
- Sovětští malíři
- Ruští sochaři
- Ruští architekti
- Členové KSSS
- Národní umělci SSSR
- Lidoví umělci Ruské federace
- Nositelé Řádu Za zásluhy o vlast 4. třídy
- Nositelé Řádu Za zásluhy o vlast 3. třídy
- Nositelé Řádu Za zásluhy o vlast 2. třídy
- Nositelé Řádu Za zásluhy o vlast 1. třídy
- Nositelé Řádu cti (Gruzie)
- Nositelé Řádu za občanské zásluhy
- Nositelé Řádu přátelství (Ázerbájdžán)
- Nositelé Řádu přátelství mezi národy
- Hrdinové socialistické práce (SSSR)
- Nositelé Leninova řádu
- Rytíři Řádu čestné legie
- Důstojníci Řádu umění a literatury
- Nositelé Řádu za zásluhy o vzdělání a kulturu Gabriely Mistral
- Narození v roce 1934
- Narození 4. ledna
- Narození v Tbilisi
- Úmrtí v roce 2025
- Úmrtí 22. dubna
- Úmrtí v Moskvě
- Zemřelí na srdeční selhání
- Pohřbení v Tbilisi