Zooarcheologie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Zooarcheologie (termín pochází z řeckých slov: zóon =„tvor; živočich“, archaios =„starobylý“ a lógos =„řeč, nauka“)[1] je odvětví archeologie, které se zabývá studiem živočišných pozůstatků v určitých archeologických lokalitách). Význam těchto pozůstatků tkví zejména v jejich vztahu k lidem v dané lokalitě. Cílem zooarcheologie je studium a porozumění vztahu člověka a okolního prostředí, především pak vztah a vzájemné ovlivňování mezi člověkem a živočichy [2].

Popis[editovat | editovat zdroj]

Hlavním materiálem pro studium zooarchologie jsou například kosti, kůže, chlupy, ploutve, šupiny, zbytky tkání nebo DNA extrahovaná z těchto pozůstatků. Z těchto typů pozůstatků se nejčastěji nalézají mušle (a další vápenaté živočišné schránky) a kosti.

Z těchto pozůstatků živočichů se můžeme leccos dozvědět například o lidské stravě. Kupříkladu která zvířata byla nejvíce konzumována a co naopak konzumovala tato zvířata . Jak kupříkladu probíhal lov a následné zpracování těla zvířete včetně stažení z kůže a porcování. Nebo zda měla konzumace určitých druhů zvířat dopad na kulturní a technologické postupy dané společnosti. Zvířata však nebyla využívána pouze k jídlu, díky domestikaci získala také jinou podstatnou úlohu v každodenním životě tehdejších lidí, a to jako pracovní nástroj.

Studium zooarchologie nám nepomáhá jen pro porozumění životu v minulosti, ale má také významný přesah do současnosti. Díky zooarcheologickým poznatkům z výzkumů můžeme předcházet problémům spojeným především s ohroženými živočišnými druhy, kterým hrozí úplné vyhynutí.

Metody[editovat | editovat zdroj]

Jako jednu z metod, které zooarcheologie využívá můžeme uvést kupříkladu tafomonii. Tato metoda zkoumá například, jak jsou předměty uložené v nalezišti, v jakých podmínkách se můžou zachovat nálezy nebo naopak jak se stalo, že byly tyto předměty zničeny.

Další důležitou metodou je laboratorní analýza. Zde se porovnávají nové kostry s už prozkoumanými kostmi. Díky laboratorní analýze jsou archeologové schopni identifikovat jak samotné zvíře, tak i to, zda bylo domestikováno či ne.

Užitečnou metodou je i kvantifikace spočívající v interpretaci založené na množství a rozměrech nalezených kostí. Tato metoda umožňuje kupříkladu zjistit, jakou roli v jídelníčku pradávných lidí sehrávaly určité druhy zvířat.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zooarcheology na anglické Wikipedii.

  1. Antropologická zooarcheologie. Antropologická zooarcheologie: Dějiny vepsané v kostech [online]. Webnode, 2013 [cit. 2018-11-06]. Dostupné z: https://antropologicka-zooarcheologie.webnode.cz/
  2. REITZ, Elizabeth Jean a Elizabeth S WING. Zooarchaeology. 2nd ed., Rev. ed. New York: Cambridge University Press, 2008. ISBN 978-0521673938.