Zoltán Huszárik
| Zoltán Huszárik | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Huszárik József Zoltán |
| Narození | 14. května 1931 Domony |
| Úmrtí | 15. října 1981 (ve věku 50 let) Budapešť |
| Alma mater | Univerzita divadelního a filmového umění (do 1961) |
| Povolání | filmový režisér, grafik, grafický designér, scenárista, režisér, výtvarník a herec |
| Manžel(ka) | Ildikó Móger (od 1975) Annamária Melczer |
| Partner(ka) | Anna Nagy |
| Děti | Kata Huszárik |
| Ocenění | Cena Balázse Bély (1973) Kossuthova cena (1990) |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
József Zoltán Huszárik (14. května 1931 Domony – 15. října 1981 Budapešť) byl maďarský filmový režisér a scenárista. Natočil pouze dva celovečerní snímky, stal se však uznávaným představitelem experimentálního auteurského filmu.[1]
Absolvoval gymnázium v Aszódu, kde ho učil malíř Mihály Schéner. Po maturitě nastoupil na Filmovou a divadelní univerzitu v Budapešti, avšak v roce 1952 byl pro svůj třídní původ za školy vyloučen. Prošel řadou dělnických povolání, až v roce 1957 začal pracovat v animátorském studiu a v letech 1959 až 1962 mu bylo dovoleno dostudovat.[2] Dostal se pak do Studia Bély Balázse, kde působili také další začínající filmaři ovlivnění francouzskou novou vlnou jako István Szabó, István Gaál a Márta Mészárosová.
Za krátkometrážní film Elegie získal cenu na filmovém festivalu v Oberhausenu. Pak natočil dokument o sochaři Amerigo Totovi a alegoricky zaměřené Capriccio. Huszárikův první celovečerní film Sindibád (1971) vznikl na motivy próz Gyuly Krúdyho a titulní roli hrál Zoltán Latinovits. Tragikomické životní bilancování příběh stárnoucího bonvivána se vyznačuje fragmentární strukturou i poetickou výtvarnou stylizací, na níž se podílel kameraman Sándor Sára.[3]
Zájem o poslední věci člověka se projevuje i v dalších Huszárikových filmech Pocta starým ženám a Dle libosti. Věnoval se také výtvarnému umění a objevil se jako herec ve filmech Budapešťské povídky a Zítra bude bažant. V roce 1980 měl premiéru jeho poslední film Malířův svět, věnovaný životu a dílu naivistického malíře Tivadara Kosztky Csontváryho. Intenzivní pracovní nasazení a bohémský styl života se podepsaly na Huszárikově fyzickém i duševním zdraví a ve věku padesáti let dobrovolně ukončil svůj život.[4]
Posmrtně mu byla udělena Kossuthova cena. Sindibád byl v roce 2000 zařazen v anketě filmových kritiků na seznam nejlepších maďarských filmů všech dob, zvaný Nová budapešťská dvanáctka.
Jeho dcera Kata Huszáriková je herečka.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Zoltán Huszárik [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2023-03-05]. Dostupné online. (angličtina)
- ↑ PROCHÁZKA, Petr. Prokletý básník maďarské kinematografie Zoltán Huszárik. Magazín UNI [online]. [cit. 2023-03-05]. Roč. 2013, čís. 03. Dostupné online.
- ↑ HAIN, Milan. Zapomenutý maďarský klenot. Fantom Filmmagazine [online]. 2009-12-23 [cit. 2023-03-05]. Dostupné online.
- ↑ Death & Daydreams: Works by Zoltán Huszárik [online]. Spectacle Theater. Dostupné online. (angličtina)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Zoltán Huszárik na Wikimedia Commons - Zoltán Huszárik v Česko-Slovenské filmové databázi
- Zoltán Huszárik v Internet Movie Database (anglicky)
- Magyar Filmdatabásis
