Znalostní ekosystém

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Znalostní ekosystém (anglicky knowledge ecosystem) je koncept, jenž spadá do oblasti managementu znalostí. Koncepce znalostního ekosystému vychází z ekologické teorie ekosystému, který je definován jako označení pro ucelenou část biosféry, jež ovšem není uzavřená a komunikuje s okolním prostředím (organismy a ekosystémy). V ekosystému znalostí jsou jako jednotlivé organismy chápány jednotlivé dílčí znalosti, které mezi sebou mají vztahy a vzájemně komunikují, přičemž mají jak konkurenční, tak kooperativní povahu. Podobně jako v přírodním ekosystému jednotlivé organismy zanikají a vznikají, popř. jsou v evolučním sledu nahrazovány, vyvíjejí a nahrazují se i jednotlivé znalosti. Ekosystém je také prostupný a otevřený vstupům i výstupům.

Podoba a velikost znalostního ekosystému záleží na zvolené analytické úrovni, jež je vybrána pro jeho deskripci. Za znalostní ekosystém je možné považovat znalosti, které tvoří koherentní celek v oblasti fungování firmy či společenství. Je ho možné definovat také jako: ,,komplexní a různorodý systém, jenž je tvořen lidmi, institucemi, organizacemi, technologiemi a procesy, jimiž je znalost vytvářena, sdělována, vstřebávána a používána."[1] Znalostní ekosystém je autopoietický a schopný reagovat na nové podněty i okolní prostředí a lépe se s nimi vyrovnávat. Myšlenkové schéma ekosystému znalostí může být využito ve firmách, státní správě a v řadě dalších odvětví. Jako teoretická opora při jeho vytváření, správě a studiu mohou být využity, kromě managementu znalostí, také směry informační ekologie či ekologie znalostí.

Jako znalostní ekosystémy jsou v současnosti často označována také velká inovační centra jako je např. americké Silicon Valley. Bahrami a Evans jej charakterizovali ve svém článku americké inovační centrum jako ,,darwinistický dynamický, znalostní ekosystém".[2] V jeho rámci rozlišují čtyři kategorie: Původce znalostí, Správce líhní znalostí, Tvůrce znalostí, a Mazače znalostí. Jako Původce znalostí označují prvotní autory nápadů - např. výzkumné organizace, university, nadaní jedinci atd. Úlohu Správců líhní plní investoři, inkubační centra pro start-upy, granty atd. Tvůrci znalostí jsou progresivní start-upy a mladé firmy, které dobře zkombinují dvě předcházející kategorie. Jako Mazače znalostí pak označují ty, jenž znalostem usnadňují tok a podporují je poté, co jsou vygenerovány (advokáti, marketingoví specialisté atd.).[2] V souvislosti s nástupem digitálních technologií a rozvojem společnosti sítí se ovšem jednotlivé znalosti nedrží na jednotlivých místech, ale šíří se ve virtuálním prostoru internetu. Definování konkrétních znalostních ekosystémů a jejich vztahů se tak stává těžší a výzvou pro další výzkum, popř. vznik nových disciplín jako např. digitální ekologie.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Sustainable Forestry: From Monitoring and Modelling to Knowledge Management and Policy Science. [s.l.]: CABI 553 s. Dostupné online. ISBN 9781845931759. (anglicky) 
  2. a b The Research Laboratory: Silicon Valley's Knowledge Ecosystem. [s.l.]: Springer Berlin Heidelberg Dostupné online. ISBN 9783540205760, ISBN 9783540267317. S. 25–43. (anglicky) DOI: 10.1007/3-540-26731-X_3.