Zimolez kozí list

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxZimolez kozí list
alternativní popis obrázku chybí
Zimolez kozí list (Lonicera caprifolium)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád štětkotvaré (Dipsacales)
Čeleď zimolezovité (Caprifoliaceae)
Rod zimolez (Lonicera)
Binomické jméno
Lonicera caprifolium
L., 1753
Synonyma

Periclymenum italicum,
Caprifolium hortense,
Caprifolium rotundifolium,
Lonicera pallida

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zimolez kozí list (Lonicera caprifolium) je ovíjivý opadavý, vzácněji stálezelený keř, 5 – 7 m vysoký, který patří do čeledi zimolezovité (Caprifoliaceae). Je vzpřímený, častěji poléhavě plazivý, s dlouze nebo krátce trubkovitou korunou.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Borka se stužkovitě odlupuje a má žlutohnědou až hnědavou barvu. Větve jsou zelené, až fialově naběhlé s přerušovanou dření nebo jsou duté. Pupeny jsou drobné, lysé a dlouze zašpičatělé. Listy jsou vstřícné, někdy v přeslenech a mají krátké řapíky. Květy příjemně voní, hlavně k večeru. Jsou krátce stopkaté, až přisedlé, zpravidla rostou v šesti-květých lichopřeslenech, v úžlabí nejvyšších srostlých listů. Plody jsou žlutočervené bobule, které rostou ve shlucích, a uvnitř mají několik semen.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Vyskytuje se na Krymu, Kavkazu a v Evropě. V řadě zemí zdomácněl, například ve Španělsku, j. Francii, Itálii a Anglii. Dále je rozšířen na Krymu a na Kavkazu. V mnoha zemích světa se pěstuje a dále zplaňuje. V České republice obliba pěstování zimolezu kozího listu dlouhodobě klesá, což má za následek spíše úbytek výskytu tohoto keře. Větší výskyt je v okolí Plzně, Prahy, Kralup, Litoměřic, na Moravě v okolí Mikulova a předhůří Českomoravské vrchoviny.

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Keř mnohdy zplaňuje do blízkého okolí míst, kde je pěstován. Semena rozšiřují především ptáci. Nejčastěji keř začne růst na okrajích řídkých lesů, na křovinatých stráních, ve vinicích a podél komunikací. Roste především na stanovištích, které mají výhřevné, zásadité a zejména vápnité půdy. Dochází i k případům, kdy se na vhodném místě vytvoří rozsáhlejší porost keřů, což potom vzbuzuje dojem, že je keř na původním stanovišti.

Význam[editovat | editovat zdroj]

Používá se zejména jako okrasný keř na pokrytí svislých ploch, plotů, besídek v parcích, zahrádkách a sadech. Je ceněn zejména kvůli svému vzrůstu, velkým a vonným květům a barevným plodům. Může se vysazovat i do stínu.

Podobné druhy[editovat | editovat zdroj]

Z běžněji pěstovaných ovíjivých zimolezů je podobným druhem zejména zimolez ovíjivý (Lonicera periclymenum), který však postrádá srostlé listeny na květonosných větévkách, charakteristické pro zimolez kozí list.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Květena České republiky, Vyd. 1. Editor: Bohumil Slavík, Praha: Academia, 1997, 568 s. ISBN 80-200-0590-0.
  • HORÁČEK, Petr: Keře v zahradě, Vyd. 1. Editor Bohumil Slavík. Brno: CP Books, 2005, 96 s. Abeceda české zahrady (CP Books). ISBN 80-251-0249-1.
  • REMEŠOVÁ, Dáša: Všechno o listnatých keřích. 2. české vyd. Editor Zdeněk Osvald. Praha: Slovart, 2004, 96 s. Všechno. ISBN 80-7209-551-X.
  • VĚTVIČKA, Václav. Stromy a keře. 1. české přeprac. vyd. Editor Zdeněk Osvald. ilustrace: Vlasta Matoušová, Jan Mašek. Praha: Aventinum, 2000, 288 s. Všechno. ISBN 80-7151-133-1.
  • RNDr. MARTINOVSKÝ, Jan, POZDĚNA, Miloš: Klíč k určování stromů a keřů. 2.vydání. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1987, 207 s. 14-507-87.