Zimolez kozí list

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Zimolez kozí list

Zimolez kozí list (Lonicera caprifolium)
Zimolez kozí list (Lonicera caprifolium)
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: štětkotvaré (Dipsacales)
Čeleď: zimolezovité (Caprifoliaceae)
Rod: zimolez (Lonicera)
Binomické jméno
Lonicera caprifolium
L., 1753
Synonyma

Periclymenum italicum,
Caprifolium hortense,
Caprifolium rotundifolium,
Lonicera pallida

Zimolez kozí list (Lonicera caprifolium) je ovíjivý opadavý, vzácněji stálezelený keř, 5 – 7 m vysoký, který patří do čeledi zimolezovité (Caprifoliaceae). Je vzpřímený, častěji poléhavě plazivý, s dlouze nebo krátce trubkovitou korunou.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Borka se stužkovitě odlupuje a má žlutohnědou až hnědavou barvu. Větve jsou zelené, až fialově naběhlé s přerušovanou dření nebo jsou duté. Pupeny jsou drobné, lysé a dlouze zašpičatělé. Listy jsou vstřícné, někdy v přeslenech a mají krátké řapíky. Květy příjemně voní, hlavně k večeru. Jsou krátce stopkaté, až přisedlé, zpravidla rostou v šesti-květých lichopřeslenech, v úžlabí nejvyšších srostlých listů. Plody jsou žlutočervené bobule, které rostou ve shlucích, a uvnitř mají několik semen.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Vyskytuje se na Krymu, Kavkazu a v Evropě. V řadě zemí zdomácněl, například ve Španělsku, j. Francii, Itálii a Anglii. Dále je rozšířen na Krymu a na Kavkazu. V mnoha zemích světa se pěstuje a dále zplaňuje. V České republice obliba pěstování zimolezu kozího listu dlouhodobě klesá, což má za následek spíše úbytek výskytu tohoto keře. Větší výskyt je v okolí Plzně, Prahy, Kralup, Litoměřic, na Moravě v okolí Mikulova a předhůří Českomoravské vrchoviny.

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Keř mnohdy zplaňuje do blízkého okolí míst, kde je pěstován. Semena rozšiřují především ptáci. Nejčastěji keř začne růst na okrajích řídkých lesů, na křovinatých stráních, ve vinicích a podél komunikací. Roste především na stanovištích, které mají výhřevné, zásadité a zejména vápnité půdy. Dochází i k případům, kdy se na vhodném místě vytvoří rozsáhlejší porost keřů, což potom vzbuzuje dojem, že je keř na původním stanovišti.

Význam[editovat | editovat zdroj]

Používá se zejména jako okrasný keř na pokrytí svislých ploch, plotů, besídek v parcích, zahrádkách a sadech. Je ceněn zejména kvůli svému vzrůstu, velkým a vonným květům a barevným plodům. Může se vysazovat i do stínu.

Podobné druhy[editovat | editovat zdroj]

Z běžněji pěstovaných ovíjivých zimolezů je podobným druhem zejména zimolez ovíjivý (Lonicera periclymenum), který však postrádá srostlé listeny na květonosných větévkách, charakteristické pro zimolez kozí list.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Květena České republiky, Vyd. 1. Editor: Bohumil Slavík, Praha: Academia, 1997, 568 s. ISBN 80-200-0590-0.
  • HORÁČEK, Petr: Keře v zahradě, Vyd. 1. Editor Bohumil Slavík. Brno: CP Books, 2005, 96 s. Abeceda české zahrady (CP Books). ISBN 80-251-0249-1.
  • REMEŠOVÁ, Dáša: Všechno o listnatých keřích. 2. české vyd. Editor Zdeněk Osvald. Praha: Slovart, 2004, 96 s. Všechno. ISBN 80-720-9551-X.
  • VĚTVIČKA, Václav. Stromy a keře. 1. české přeprac. vyd. Editor Zdeněk Osvald. ilustrace: Vlasta Matoušová, Jan Mašek. Praha: Aventinum, 2000, 288 s. Všechno. ISBN 80-715-1133-1.
  • RNDr. MARTINOVSKÝ, Jan, POZDĚNA, Miloš: Klíč k určování stromů a keřů. 2.vydání. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1987, 207 s. 14-507-87.