Ziaur Rahmán

Zijáur Rahmán
Narození	19. ledna 1936 Bogura District
Úmrtí	30. května 1981 (ve věku 45 let) Čitágáon
Příčina úmrtí	střelná rána
Místo pohřbení	Dháka
Alma mater	D. J. Science College Pakistan Military Academy Command and Staff College Hare School Bogura Zilla School
Povolání	politik a voják
Ocenění	Cena nezávislosti Řád jugoslávské hvězdy Hrdina Severní Koreje Hilal-i-Jur'at Řád Nilu … více na Wikidatech
Politická strana	Bangladesh Nationalist Party
Nábož. vyznání	sunnitský islám
Choť	Chálida Zijáová
Děti	Arafat Rahman Tarique Rahman
Funkce	Chief of Army Staff (1975) Chief of Army Staff (1975–1978) prezident Bangladéše (1977–1981)
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ziaur Rahmán, známý také jako Zijául (bengálsky: জিয়াউর রহমান; 19. ledna 1936 Bagbari – 30. května 1981 Čitágáon) byl bangladéšský generál a politik, který od roku 1977 až do svého zavraždění v roce 1981 zastával funkci prezidenta Bangladéše. Kvůli svému zavraždění je v Bangladéši často zván "prezident mučedník". V letech 1975–1978 byl náčelníkem generálního štábu. Byl zakladatelem Bangladéšské nacionalistické strany (BNP), kterou v letech 1978 až 1981 vedl. Strana zůstává hlavní silou v bangladéšské politice, jeho vdova Chálida Zijáová byla premiérkou ve třech obdobích. Jeho odkaz je hodnocen rozporuplně. Na jednu stranu zrušil vládu jedné strany, zemi demokratizoval a postavil na nohy ekonomiku, na druhé straně nepřestal pronásledovat opozici a snažil se získat podporu lidových mas islamizací země. V roce 2004 se umístil na 19. místě v anketě BBC o největšího Bengálce všech dob.

Život

Do armády vstoupil roku 1953 a původně byl parašutistou. Absolvoval výcvik na pákistánské vojenské akademii v Abbottábádu. Sloužil jako velitel pákistánské armády v indicko-pákistánské válce roku 1965, za což byl od pákistánské vlády vyznamenán řádem Hilal-e-Jurrat. Byl prominentním velitelem bangladéšských sil během války v roce 1971, jež vedla k vyhlášení nezávislosti. Byl to on, kdo deklaraci nezávislosti přečetl v rozhlasovém vysílání. Od té doby byl znám jako "Hlasatel osvobození". Po válce se stal velitelem brigády, později zástupcem náčelníka štábu. Po sesazení generálporučíka Šafiulláha při vojenském převratu 15. srpna 1975 (při němž byl zavražděn prezident Mudžíbur Rahmán) byl povýšen do funkce náčelníka generálního štábu armády. Po převratu 3. listopadu 1975 byl z funkce odvolán a zatčen. Podle jeho pokynů podplukovník Abu Taher zorganizoval 7. listopadu nový převrat, po kterém Ziaur získal de facto moc jako hlava vlády za stanného práva vyhlášeného soudcem Sajemem. Prezidentský úřad převzal v roce 1977 a v roce 1978 odešel z armády v hodnosti generálporučíka.

Již jako prezident v roce 1978 založil Bangladéšskou nacionalistickou stranu, do jejíhož čela se postavil. Znovu zavedl systém více stran, obnovil svobodu tisku a projevu, zavedl volný trh. V roce 1978 uspořádal první svobodné volby v zemi. Inicioval vládní programy zavlažování a produkce potravin. Zahájil též úsilí o vytvoření jihoasijské skupiny regionální spolupráce, která později po jeho smrti, v roce 1985, získala podobu Jihoasijského sdružení pro regionální spolupráci (SAARC). Zlepšil vztahy Bangladéše se Západem a Čínou a odklonil se od sbližování s Indií, které preferoval jeho předchůdce Mudžíbur Rahmán. Na domácí půdě čelil 21 pokusům o převrat, po nichž nechal popravit několik tisíc lidí. Nakonec byl při jednom z těchto pokusů zavražděn skupinou armádních důstojníků vedených Mohammadem Abdulem Manzúrem. Jeho pohřbu se zúčastnily téměř dva miliony lidí.

Reference

Autoritní data	CiNii: DA16356540 GND: 11943573X ISNI: 0000 0000 2383 1828 LCCN: n80016419 NLI: 987007279699605171 VIAF: 821855 WorldCat Entities: E39PBJvRYpFc8VdfYq7t9VPJDq