Zeno Dostál
| Zeno Dostál | |
|---|---|
 Zeno Dostál | |
| Narození | 12. listopadu 1934 Konice  Československo |
| Úmrtí | 30. ledna 1996 (ve věku 61 let) Praha Česko |
| Místo pohřbení | Nový židovský hřbitov na Olšanech |
| Povolání | spisovatel, scenárista, filmový režisér |
| Vzdělání | Gymnázium Jiřího Wolkera HTF UK Praha (bakalář) |
| Ocenění | Zlatý ledňáček 1996 /Golet v údolí/ Český lev 1995 za kameru a hudbu /Golet v údolí/ |
| Manžel(ka) | Olga Bourková |
| Děti | Johana, Debora, Zuzana Dostálová |
| Rodiče | Mojmír Dostál Charlota Bock-Löw |
| Příbuzní | Igor Dostál (bratr) |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Zeno Dostál (12. listopadu 1934 Konice – 30. ledna 1996 Praha) byl český spisovatel a režisér.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Narodil se jako druhorozený syn konického advokáta, starosty, malíře a hudebníka JUDr. Mojmíra Dostála a Charloty, rozené Bock-Löwové. Oba rodiče byli za války vězněni v koncentračních táborech, synům poskytly dočasný asyl na venkově dvě z otcových sester. Rodiče přežili, ale krátce po návratu přišli při epidemii tyfu o staršího syna Igora. Zeno vystudoval klasické gymnázium v Prostějově, po neúspěšné přijímací zkoušce na Akademii výtvarných umění v Praze, začal studovat matematiku a výtvarnou výchovu na pražské Pedagogické fakultě. V důsledku otcova nového, tentokrát komunistického uvěznění, byl z kádrových důvodů ze studia vyloučen. V letech 1954–1956 absolvoval základní vojenskou službu ve východoslovenském Trebišově a poté vystřídal řadu dělnických profesí (v acetonárně Litovel, v ostravských dolech), byl skladníkem, obchodním zástupcem, truhlářem a od roku 1959 topičem a poté strojvůdcem parní lokomotivy v kladenských hutích. V letech 1960–1991 byl zaměstnán ve Filmovém studiu Barrandov, kde se vypracoval od pomocného rekvizitáře, asistenta režie a pomocného režiséra k II. režisérovi. Spolupracoval s Otakarem Vávrou, Ladislavem Helgem, Jiřím Krejčíkem, Josefem Machem, Jaromilem Jirešem, Jurajem Herzem, Karlem Kachyňou. V roce 1969 se chystal debutovat jako režisér (scénář podle Času ozimů J. Křenka), z politických důvodů k tomu však nedošlo, k samostatné práci se dostal až v roce 1990 (celovečerní film Král kolonád podle vlastní prózy Lev).
Od roku 1961 publikoval příspěvky ve filmovém časopise Záběr (pod šifrou ZEDO), fejetony a povídky v Rudém právu, v Československém rozhlase, scenáristicky se prosadil v ostravské televizi (Modche a Rézi podle V. Rakouse). Do literatury vstoupil v roce 1981 triptychem Býk, Beran a Váhy, kterým zahájil cyklus inspirovaný znameními zvěrokruhu.
V 90. letech se věnoval psaní, filmové režii a působil jako předseda Židovské obce v Praze. Během šesti let realizoval řadu filmových projektů. Zemřel v důsledku maligního onemocnění při přípravě scénáře k filmové adaptaci Olbrachtovy povídky O smutných očích Hany Karadžičové, kterou později natočil pod názvem Hanele Karel Kachyňa.
Jeho dcerou je violoncellistka a spisovatelka Zuzana Dostálová.
Literární dílo[editovat | editovat zdroj]
- Býk, Beran a Váhy, MF 1981
- Lev a Štír, MF 1983
- Vrata (Střelec), ČS 1987
- Vodnář, MF 1987
- Rekrut (Rak), Blok 1989
- Labuť, FAVIA 1991, 1993
- Blíženci, FAVIA 1993
- Ryby, MF 1994
- Malý vůz, Akropolis 2021
V rukopise zůstal:
- autobiografický román z dětství Soukromá trestní obžaloba
- Až za uherský rok, zamýšlený jako Kozoroh
- V 80. letech se projekt mapující proměnu venkova od první republiky po období normalizace stal terčem marxistického literárního kritika Vítězslava Rzounka, z toho důvodu vyšly některé z novel pod jinými názvy.
Filmové dílo[editovat | editovat zdroj]
- Král kolonád, 1990
- Váhy, 1992
- Golet v údolí, 1994
- Gen (V. Fischl), 1994
- Genus (D. Flusser), 1995
- Chlípník, 1995
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- V. Novotný, Svět v trojklaném znamení, in: Zemědělské noviny, 13.3. 1982
- B. Dokoupil,Třikrát z Hané, in: Tvorba, 31.3. 1982
- J. Lukeš, O hrdinství a zbabělosti, in: Svobodné slovo, 28.7. 1983
- Nesoustavná poetika. Milostný akt a erotické sblížení v současné české literatuře (ed. N. Macurová), in: Iniciály 1, 1991, č. 13, s. 37–42
- P. Janoušek, Pět z dvanácti, in: Literární měsíčník 13, 1984, č. 3, s. 134n.
- Slovník české literatury 1970–1981, Praha 1985, s. 71–72
- V. Novotný, Ryby: kdyby – kdyby!, in: Tvar 5, 1994, č. 14, s. 20n.
- V. Macura, Z. Ds.´Zodiac Novels, in: Czechoslovak and Central European Journal 11, 1992, č. 1
- V. Macura, Případ Z.D. aneb Román ve zvěrokruhu, in: Tvar 6, 1995, č. 14, s. 10
- B. Dokoupil – M. Zelinský, Slovník českého románu 1945 – 1991, Ostrava 1992, s. 32–34
- B. Dokoupil – M Zelinský, Slovník české prózy 1945 – 1994, Otrava 1994, s. 48–50
- P. Janoušek a kol., Slovník českých spisovatelů od roku 1945, 1, Praha 1999, s. 139–140
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Zeno Dostál na Wikimedia Commons - Zeno Dostál ve Slovníku české literatury po roce 1945
- Zeno Dostál v Česko-Slovenské filmové databázi
