Zenerova dioda

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Schématická značka Zenerovy diody

Zenerova dioda neboli referenční dioda je polovodičová součástka s PN přechodem, která se užívá především v zapojení ke stabilizaci napětí. Konstrukčně určena k zapojení v závěrném (nepropustném) směru, k čemuž je přizpůsobena tím, že její průraz v tomto směru není destruktivní (snese opakovaný průraz v závěrném směru). V propustném směru se chová jako klasická usměrňovací dioda. Jméno nese po svém vynálezci, Clarenci Zenerovi.

Zenerovy diody se dělí na dva základní druhy:

  • Napěťově referenční diody
  • Napěťově regulační diody
jednoduchý stabilizátor se Zenerovou diodou

Dioda se používá převážně v stabilizovaných napěťových zdrojích, jako koncová, výstupní část. Slouží k tomu, aby při velké změně velikosti odebíraného proudu napětí nekolísalo vůbec, nebo jen velmi málo. Může být také součástí ochranných obvodů, kde omezuje napěťové špičky.

Využívá se toho, že na ní vzniká výrobou přesně definovaný úbytek napětí s minimální změnou v závislosti na odebíraném proudu. Toto referenční napětí může pak sloužit k řízení dalších regulačních obvodů, např. pro zdroje s vyšším proudovým odběrem je Zenerova dioda použita pro vytvoření referenčního (požadovaného) napětí, výkonovým stabilizačním prvkem je např. tranzistor, zapojený jako emitorový sledovač.

Zenerova dioda se vždy využívá v závěrném režimu či zpětném, tzn. že funkční je tehdy, je-li na katodě kladné napětí a na anodě záporné napětí.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]