Zemské zřízení Těšínského knížectví

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Zemské zřízení knížectví Těšínského, vydání z roku 1573
Zemské zřízení knížectví Těšínského, vydání z roku 1574
Zemské zřízení Těšínského knížectví, vydání z roku 1592

Zemské zřízení Těšínského knížectví, v původním staročeském názvu Zřízení zemské Knížecství Těšínského, bylo zemské zřízení Těšínského knížectví, dávající zvykovému právu na Těšínsku podobu zákona. Bylo vyhlášeno v češtině, 24. června 1573, těšínským knížetem Václavem III. Adamem. Po sporu s těšínskými stavy bylo zemské zřízení v oblasti stavovských práv změněno, jinak však platilo až do konce 18. století, kdy bylo v českých zemích zavedeno jednotné právo trestní, občanské a procesní.[1]

Vydání a spor se stavy[editovat | editovat zdroj]

Vydání zemského zřízení předcházelo 30. června 1572 vydání privilegia, adresovaného knížetem stavům. V tomto privilegiu Václav III. Adam poprvé uzákonil stavovská práva a zemské instituce. Důvodem byla snaha knížete zavést v Těšínském knížectví dokonalejší pořádek a vyrovnat se v tomto ohledu i okolním hornoslezským knížectvím.[2] Velkou váhu kladlo privilegium na zahájení činnosti zemského soudu a na nutnost sepsání zemského zřízení.[3]

Zemské zřízení bylo vydáno 24. června 1573. Originál zřízení je psán česky, na 24 sešitých listech formátu A4, propojených červeno-bílou hedvábnou šňůrou, ukončených podpisem knížete a jeho přitištěnou pečetí. Rukopis je uložen v konvolutu s německým názvem Landesordnung („zemské zřízení“) státního archivu v dnešním polském Těšíně.[3]

Vyhlášením zemského zřízení dospěl právní vývoj v Těšínském knížectví ke svému vrcholu. Svou strukturou odpovídá obdobným zákoníkům v Horním Slezsku, zejména zákoníku opolsko-ratibořskému. Silný je rovněž vliv moravských zákoníků z let 1535 a 1545. Patrný je i vliv sousedního Polska.[4]

Počáteční reakce stavů na zemské zřízení byla kladná, proti prvnímu vydání zákoníku tiskem v roce 1574 neprotestovaly. Později, okolo let 1577-1578, se však část stavů proti zákoníku postavila a ke konci života Václava III. Adama se spory dále přiostřily.[4] Po jeho smrti se jménem nezletilého Adama Václava ujala vlády v Těšínském knížectví regentka-matka Kateřina Sidonie a konflikt se přiostřil ještě více, nyní již za účasti nejvyšších zemských úředníků Slezska i českého krále a římského císaře Rudolfa II.[5] Stavy shrnuly v roce 1590 své stanovisko za pomoci saského vyjednavače Abrahama Bocka do prohlášení, ve kterém požadovaly právo žalovat knížete či členy jeho rodiny před zemským soudem (v odvolání na privilegium udělené roku 1498 českým králem Vladislavem II.), podmínku nepřípustnosti svévolného postupu knížete vůči provinivšímu se šlechtici i v případě vraždy a navrhly kompromis v případě umožnění poddaným stěžovat si na své pány na zemském soudu. Kateřina Sidonie na toto prohlášení však neodpověděla a stavy reagovaly dalším rozšířením svých požadavků.[6]

Spor skončil 17. května 1591, kdy Rudolf II. vydal dvě česky psané stvrzovací listiny. V první potvrdil privilegium Václava III. Adama z 30. června 1572 a ve druhé vlastní zemské zřízení z roku 1573 a stavovské prohlášení z roku 1590. V roce 1592 následovalo opětovné vydání zemského zřízení (včetně obou stvrzovacích listin) tiskem.[1]

Obsah zemského zřízení[editovat | editovat zdroj]

Text zemského zřízení je rozdělen na kapitoly, které jsou dále rozděleny na aktikuly. Artikuly nejsou číslovány průběžně, ale v každé kapitole vždy od počátku.

Jednotlivé kapitoly původního vydání z roku 1573 jsou:

  1. O holdu
  2. O tažení a službě zemské
  3. O soudcích, jak v soudu sedati mají
  4. Soudci takto voleni býti mají
  5. Soud se zahájiti má takto
  6. Takto se půhon psáti má
  7. Obvinění rokem položeným k soudu takto se psáti má
  8. O kanceláři
  9. O věních
  10. O dcerách osiřelých
  11. O nápadu
  12. O testamentu a poručenství
  13. O sirotcích
  14. Díly statkův
  15. Spolky
  16. Prodej dědicství
  17. Desátky a podatky duchovních
  18. O svědomí, Svědomí takto bráno býti má
  19. O mordech
  20. O nářku cti
  21. Z strany hranic a topení vody na cize grunty
  22. Přísaha hraničná těmi slovy spravena býti má
  23. O obstávce
  24. O svadách a bytích v městech
  25. O osobách stavu městského, kteří statky pozemské mají
  26. O dluhoch a rukojemství
  27. Z strany nálezův
  28. O pychu a zúmyslnosti
  29. O myslivosti
  30. O pastvách a škod činění
  31. O odpovědnících
  32. O zahálečích a běhúních
  33. O zločincích
  34. O poddaných, sirotcích a služebné čeledi
  35. O vodách a tocích
  36. O cestách a silnicích
  37. O žalobě poddaných na pány své
  38. O sirotcích
  39. O čeledi služebnej
  40. O mlynářích
  41. O židech
  42. Zavírka

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Šefčík (2001), str. 13.
  2. Šefčík (2001), str. 6.
  3. a b Šefčík (2001), str. 7.
  4. a b Šefčík (2001), str. 8.
  5. Šefčík (2001), str. 8.
  6. Šefčík (2001), str. 12.

Literatura[editovat | editovat zdroj]