V tomto článku je použita zastaralá šablona.

Zemovít I. Mazovský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Zemovít I. Mazovský
Portrét
Narození 1215
Úmrtí 23. června 1262 (ve věku 46–47 let)
Pohřben
Potomci Boleslav II. Mazovský a Konrád II. Mazovský
Otec Konrád I. Mazovský
Matka Agafia Rurikovna
Pečeť Zemovíta Mazovského

Příbuzenstvo
otec Konrád I. Mazovský
matka Agafia Rurikovna
manželka Pereslava Haličská
syn Konrád II. Mazovský
syn Boleslav II. Mazovský
dcera Salomena

Zemovít I. Mazovský (polsky Siemowit I. mazowiecki, 1215?23. června 1262?). V letech (12471248) kníže czerský, 12481262 kníže mazovský (bez Dobřině), v letech (12591260) kníže sieradzský.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Zemovít byl třetí syn knížete (seniora) Konráda I. Mazovského a jeho ženy Agafie. Po smrti otce v roce 1247, zdědil prvorozený Boleslav I. Mazovsko a druhorozený Kazimír I. Kujavsko. Zemovít měl získat Sieradz, Lenčice a Czersko. Jenže první dvě území zabral Kazimír a na Zemovíta zbylo pouze Czersko. Mezi bratry nastaly boje o území, které v následujícím roce ukončila nečekaná smrt Boleslava Mazovského. Mazovsko připadlo Zemovítovi. Kazimír ovšem využil zmatků a od Mazovska odtrhl Dobřiň.

Boje v Pobaltí[editovat | editovat zdroj]

V roce 1248 se Zemovit soustředil na hranici Mazovska s Pobaltím, kde čelil nájezdům tamních kmenů. Spojil se s Danielem Haličským a Boleslavem V. Stydlivým, kterých se invaze baltských kmenů také týkala. První společná výprava se uskutečnila už na podzim roku 1248. Baltské kmeny byly poraženy a na pár let byl zajištěn mír.

Další výprava se uskutečnila v roce 1253. Následujícího roku se Zemovít a Daniel Haličský spojili v Raciazi s Řádem německých rytířů, a v roce 1255 společně podnikli další výpravu proti baltským kmenům, která skončila pro Zemovíta a jeho spojence vítězstvím. Řád německých rytířů získal 2/3 baltského území a Zemovít se spokojil s 1/3 území. Podobně bojoval s Řádem německých rytířů v roce 1257 ve Wloclawku, a 15. června 1260 v Troszyni. V roce 1258 musel Zemovít čelit nájezdům litevských vojsk na Mazovsko.

Konflikty s Kazimírem Kujavským[editovat | editovat zdroj]

V roce 1254 byl Zemovít zajat bratrem Kazimírem Kujavským, když se vracel z Krakova z kanonizace Stanislawa I. ze Szczepanowa, který měl obavy (pravděpodobně ne bez důvodu) z bratrova spojenectví s Řádem německých rytířů, které by mohlo být namířeno proti němu a uvěznil jej v zámku Sieradz. Propuštěn byl následujícího roku po příslibu pomoci v Kazimírově válce se Svatoplukem II. Pomořanským.

V roce 1259 podnikl Boleslav Pobožný, Boleslav Stydlivý, Zemovít Mazovský a Roman Danilovič Novogrodský výpravu na Lenčice proti Kazimíru Kujavskému a jeho vládě. Uspěli a Zemovít získal Sieradz. V roce 1260 byla mezi Kazimírem a Zemovítem v Przedboru podepsána mírová dohoda. Sieradz dostal Lešek II. Černý, nejstarší syn Kazimíra Kujavského.

Boje s Litevci a smrt[editovat | editovat zdroj]

Poté musel Zemovít řešit další konflikt. Na jaře 1262 zahájili Litevci a Rusové další ozbrojenou výpravu na Mazovsko pod vedením Mindaugase. Tentokrát Mazovsko nebylo připraveno a nečekanému útoku prakticky nekladlo žádný odpor. Nepřátelé spálili Płock, překročily řeku Vislu a zaútočily na město Jazdow, kde přebýval Zemovít spolu s nejstarším synem Konrádem. V bitvě byl Zemovít zabit a jeho syn Konrád byl zajat. V Mazovsku se na dva roky, (do propuštění Konráda II.), stal regentem za mladšího nezletilého Boleslava II. Zemovítův spojenec Boleslav Pobožný.

Manželství a potomci[editovat | editovat zdroj]

V roce 1248 se oženil s Pereslavou († 1283), dcerou Daniela Haličského. Z manželství se narodily tři děti.

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

0dkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Siemowit I na polské Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]