Zemina (zahradnictví)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kompost po 3 týdnech kompostování

Zemina je v oboru zahradnictví název pro různé směsi organických a anorganických složek různého původu[1], používaných k tvorbě pěstebních substrátů v zahradnictví. Kvality zeminy jsou odvislé od druhu pěstované rostliny, respektive od jejich nároků na pěstební podmínky.

Přidávání rašeliníku do půdy

Požadavky[editovat | editovat zdroj]

Požadavky na vlastnosti zeminy se liší dle druhu. Obecně lze říci, že jsou vyžadovány tyto vlastnosti:[2]

  • ukotvení rostliny (musí být schopny udržet rostlinu)
  • dobře zabezpečit výživu rostliny
  • dobrá propustnost a nasákavost vodou - musí být schopna udržet dobrý poměr vody a vzduchu ve skulinách, požadovaný druhem rostliny
  • vhodné pH požadované druhem rostliny
  • zemina má být prosta toxických látek, chorob a škůdců a dalších znečištění (např. plasty, střepy)

Rozdělení[editovat | editovat zdroj]

Zahradnické zeminy lze dělit například podle:

  • obsahu surového humusu - surový humus, nerozloženou organickou hmotu obsahují především listovka, vřesovka, jehličnatka, mechy, rašelina, drcená kůra a kůrové substráty, slatinná zemina (slatinka)
  • fyzikálních vlastností
  • obsahu živin - vyšší obsah volných živin obsahují především kompostová zemina, ornice atp.
  • původu - dělení podle rašelinného, minerálního původu, náhradní hmoty, meliorační hmoty.

Jiné rozdělení[editovat | editovat zdroj]

  • zeminy se surovým humusem, které obsahují ještě nerozloženou ústrojnou hmotu (jehličnatka, mórovka, rašelina, vřesoviště, listovka)
  • humusové zeminy bohaté živinami (pařeništní zemina, hnojovatka)
  • minerální zeminy (drnovka, ornice)

Druhy zemin a pěstebních substrátů[editovat | editovat zdroj]

  • listovka[1] - vzniká rozkladem listí (až 3 roky), používaná i jako ochrana proti mrazu, ceněná zejména listovka z buku. Listovka má neutrální pH a určitou vylehčovací schopnost. Podle některých zdrojů mezi nejvhodnější patří také listí ovocných stromů[3], a to přesto, že může obsahovat zárodky patogenů. Za nevhodné je označováno listí z kaštanu a ořešáku. Vlastnosti listovek jsou rozdílné podle druhu použitého materiálu.
  • vřesovka[1] - vznik rozkladem vřesovcovitých, kyselé pH (4-5), vysoká nakypřovací schopnost a propustnost, chudá na živiny.
  • jehličnatka[1] (hrabanka) vzniká rozkladem opadanky v jehličnatých (borových) lesích, hrubá vrstva na povrchu půdy, kyselé pH (4-5), vysoká nakypřovací schopnost a propustnost, chudá na živiny. Skladováním se rozkládá a není vzdušná, smrková hrabanka je nevhodná (hutná, rychle se rozkládá).
  • rašeliník[1] (sfágnum, sphagnum) vznik úhynem, uschnutím, rašeliníku (Sphagnum), substrát je chudý na živiny, hrubě vláknitý, má vysokou nasákavost, vhodný pro pěstování bromélií a orchidejí, nahrazován molitanem a dalšími náhradními hmotami.
  • mechy[1] - jako rašeliník, především je používán bělomech, vhodný pro pěstování bromélií a orchidejí, používán pro dobrou nasákavost vodou.
  • rašelina[1] - vzniká rozkladem rašeliníku, kyselé pH (4-5, i nižší), dobrá nakypřovací schopnost, nasákavost a propustnost, chudá na živiny, nesmí vyschnout. Je rozlišována vrchovištní rašelina (silně kyselá) a slatinná rašelina (méně kyselá). Kvalita rašeliny závisí na stupni rozložení organické hmoty. V květinářství je používána světlá vrchovištní rašelina, která má trvale vysokou nakypřovací schopnost a je kyselá. Rašelina je používána jako součást směsí zemin. Lze používat i jako pěstební a množárenský substrát, má ale kyselé pH a je chudá na živiny. Pro výsevy některých rostlin je nevhodná.
  • slatina[1] - vzniká rozkladem organických a ukládáním anorganických látek, obvykle bohatá na živiny, reakce podle obsahu látek slabě kyselá nebo neutrální.
  • slatinka (morovka)[1] - rašelinná zemina, obsahuje často uhličitan vápenatý, pH 4-7, nižší nakypřovací schopnost, vhodná pro kamelie a hortenzie.
  • kořeny kapradin - především kořeny kapradiny druhu podezřeň (Osmunda regalis) a osladič (Polypodium vulgare). Substrát je chudý na živiny, má kyselé pH (5), je hrubě vláknitý, má dobrou nakypřovací schopnost, nasákavost a propustnost. Musí být vlhká při použití. Zemina je chudá na živiny. Bývá nahrazována jinými substráty.
  • pařeništní zemina[1] - zkompostováním hnoje v pařeništi. Známa je nižší nakypřovací schopnost, nasákavost a propustnost, zemina je ale bohatá na živiny pH 7. Může obsahovat zbytky pesticidů a hnojiv a zárodky chorob a škůdců.
  • hnojovatka[1] - zkompostovaný hnůj, přidává se jako hnojivo. Málo používána.
  • kompostové zeminy - různé vlastnosti, přidávají se jako hnojivo.
  • drnovka[1] - vzniká kompostováním drnů, neutrální pH (7,5), těžká zemina, vysoký obsah hlinitých částic, nahrazuje méně vhodnou ornici. Připravuje se kompostováním vrstev drnů s chlévským hnojem, do směsi je přidáno pálené vápno a močůvka. Po půl roce kompostování se hromady přehazují a jedenkrát za rok promíchají. Bývá používána jako zemina pro některé skleníkové kultury květin, vyžadující těžší živné půdy (chrysantémy, karafiáty, pelargonie).

Přísady do směsí zemin[editovat | editovat zdroj]

  • písek [1] - spékavé písky nejsou vhodné, připisuje se mu schopnost provzdušnění substrátu (někdy naopak utužení), je balastní příměsí. Má účinek na zvýšení propustnosti zeminy pro vodu, bývá součást množárenských substrátů
  • cihlová drť[1] - vysoká vzdušnost a nakypřující účinek. Příměs vhodná do zemin pro kaktusy.
  • křemelina[1] - vhodný efekt má hrubozrnná, ovlivňuje vzdušnost a nasákavost směsi.
  • polystyren - (pěnový polystyrén ve formě granulí a vloček) je lehký, silně nakypřující materiál a nízkou nasákavostí pro vodu. Omezuje schopnost substrátu poutat živiny. Je vhodný do množárenských směsí.
  • keramzit - má neutrální pH a silnou vylehčovací schopnost, nerozkládá se. Keramzit má vysokou nasákavost.
  • perlit - substrát uměle vyrobený při vysoké teplotě (1 000 °C), je sterilní, neobsahuje zárodky chorob a škůdců. Je schopen absorbovat vysoké množství vody. Má bílou barvu a je vzdušný. Je slabě kyselý, jeho pH je 6,5-8. U lehkých substrátů zvyšuje vodní kapacitu, u těžkých substrátů snižuje objemovou hmotnost (vylehčuje zeminu).
  • drcená kůra, kůrové substráty[1] - vzniká rozkladem borky (obvykle jehličnanů), je používána jako příměs. Substrát je chudý na živiny, hrubě vláknitý, má nízkou nasáklivost, vhodný pro pěstování bromélií a orchidejí, snadno přesychá. Dobrá nakypřovací schopnost a propustnost. Bývá nahrazován vhodnější příměsí.
  • formaldehydová močovina (izopěna) - hmota používaná výjimečně k pěstování rostlin, nanášená na podklad. Tuhá pěna s otevřenými póry a s vysokou nasáklivostí pro vodu. Použit pro lehké a vysýchavé směsi k zlepšení vodní kapacity

Směsi[editovat | editovat zdroj]

  • množárenský substrát - 1 díl rašeliny a a dva díly polystyrénu

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i j k l m n o p Naučný slovník zemědělský. Praha: SZN, 1968-1992. Kapitola svazek třináct. 
  2. Zemina a půdní směsi (Soil) [online]. [cit. 2014-07-06]. Dostupné online. 
  3. Základy zahradnictví, Davidová

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]