Zemědělství v Česku

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Zemědělství v České republice je v současnosti chápáno jako jedno z kulturních i průmyslových odvětví. Díky přírodním podmínkám řada podniků i jednotlivců hospodaří vhodným kombinováním živočišné a rostlinné výroby, najdou se však i hospodáři specializující se výhradně na produkci rostlinnou.

Základní charakteristiky zemědělského sektoru[editovat | editovat zdroj]

Zemědělci k roku 2016 hospodařili na 4 264 tisíc hektarů zemědělské půdy, což představovalo 54 procent celkové rozlohy státu. Na jednoho obyvatele České republiky připadlo 0,42 hektaru zemědělské půdy, z toho 0,30 ha půdy orné, což odpovídá evropskému průměru. Třetinu půdního fondu tvoří lesy.

Od roku 1995 ubývá zemědělské půdy, k roku 2016 asi 15 tisíc hektarů, oproti tomu výměra lesů vzrostla o 16 tisíc hektarů. Podobně klesá výměra orné půdy na úkor trvalých travních porostů, tedy lučin a pastvin. Těch v uvedeném období přibylo 71 tisíc hektarů.

Typické pro ČR je vysoké procento zemědělských podniků vlastněných právnickými osobami, po Francii (29,2 %) jsme v tomto ohledu s 13,5 % na druhém místě v EU.[1] Typický pro české zemědělství je rovněž velký podíl pronajaté půdy (asi 90 %). Také velikostní struktura zemědělských podniků v ČR se výrazně liší od struktury podniků v ostatních zemích Evropské unie. Velké podniky, tedy ty s více než 50 hektary obdělávané zemědělské půdy, v ČR obhospodařují 92,2 % z celkové výměry zemědělské půdy. Ve zbytku EU jsou obvyklejší menší podniky. Důvodem je mj. česká tradice družstevnictví.

K roku 2004 pracovalo v zemědělství 141 000 osob, ve struktuře zaměstnanosti to představovalo 2,9 % pracovníků v ČR. Typické je, že počet pracovníků v zemědělství od 90. let trvale klesá.[2]

Rajonizace zemědělské výroby v ČR[editovat | editovat zdroj]

Historie rajonizace zemědělské výroby sahá do dob Rakouska-Uherska, kdy se začíná v říši hodnotit kvalita půd. K prvnímu vytyčení a uzákonění zemědělských výrobních oblastí (dále ZVO), ještě na území tehdejšího Československa došlo v roce 1959.

Rozdělení bylo důležité i pro výpočet zemědělské daně.[3] Následně v 70. letech se zmapováním a podrobným popsáním půdního fondu v Československu[4] a se změnami v organizaci zemědělství a přidružených odvětví po roce 1989 došlo k vytýčení nových zemědělských výrobních oblastí v roce 1966.[3] Tyto oblasti zahrnují stanovištní agroekologické a ekonomické charakteristiky (půdně klimatické podmínky[5]).[3] Je jich 5 a dělí se na 21 podoblastí.[5][3]

Každá výrobní oblast se označuje velkým písmenem a je udána typem. Jedná se o ZVO kukuřičnou (K), typ kukuřično-řepařsko-obilnářský[3] dělící se na pět podoblastí a zabírající asi 6,7 % zemědělské půdy ČR.[6] Dále je to ZVO řepařská (Ř), typ řepařsko-obilnářský[3] dělící se na pět podoblastí a zabírající asi 24,3 % zemědělské půdy ČR;[6] ZVO obilnářská (O), typ obilnářsko-krmivářský[3] dělící se na čtyři podoblasti zaujímající 40,5 % zemědělské půdy ČR;[6] ZVO bramborářská (B), typ bramborářsko-obilnářský[3] dělící se také na čtyři podoblasti o celkové výměře 18,5 % z celkové výměry zemědělské půdy v ČR[6] a nakonec ZVO pícninářská (P), typ pícninářský s rozhodujícím zaměřením na chov skotu[3] dělící se na tři podoblasti a zaujímající asi 10 % výměry zemědělské půdy České republiky.[6]

Rozdělení zemědělství v ČR[editovat | editovat zdroj]

  • Rostlinná výroba:
Pšenice
  1. obiloviny (pšenice, žito, oves, ječmen i kukuřice)
  2. okopaniny (brambory, cukrová řepa)
  3. olejniny (řepka olejka, mák, slunečnice)
  4. ovoce (jablka, hrušky, třešně, švestky a další)
  5. zelenina (okurky, cibule, salát a mnoho dalších)
  6. luskoviny (hrách, fazole, čočka)
  7. přadné rostliny (len, konopí)
  8. chmel a vinná réva
  • Živočišná výroba:
Plemeno český strakatý skot
  1. skot (pro mléko a maso)
  2. prasata (pro maso a sádlo)
  3. drůbež (pro maso a vejce)
  4. ovce a kozy(pro mléko, maso a vlnu)
  5. ryby (maso) spíše jen sezónní
  6. včely (pro med a včelí vosk)

Zemědělství ČR v číslech[editovat | editovat zdroj]

Druh rostlinné výroby Plocha v celé ČR
Obhospodařovaná zemědělská půda 2012 3 626 794 ha - upravit
Obiloviny 1 454 435 ha
Olejniny 470 819 ha
Cukrovka 61 161 ha
Brambory 23 652 ha
Ovoce 22 776 ha[7]
Vinné hrozny 15 667 ha
Chmel 4 366 ha
Trvalé travní porosty 959 131 ha
Druh živočišné výroby Kusy v celé ČR 2008
Skot 3 666 669
Prasata 2 135 000
Drůbež 24 285 000

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.statistikaamy.cz/2014/07/v-cem-je-ceske-zemedelstvi-jine/
  2. http://eagri.cz/public/web/mze/zemedelstvi/
  3. a b c d e f g h i KOHOUT, Václav, a kol Zemědělské soustavy. Praha : Česká zemědělská univerzita v Praze, 2002. Kapitola Zemědělské soustavy, s. 5–39.  
  4. KLIMO, Emil. Lesnická pedologie. Brno : Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 1998. ISBN 8áé7157-306-X. Kapitola Klasifikační systémy lesních půd, s. 161.  
  5. a b Zemědělské výrobní oblasti a podoblasti [online]. [cit. 2010-01-31]. Dostupné online.  
  6. a b c d e ČERBA, Otakar. Databázové systémy GIS [online]. Západočeská univerzita, 2004, [cit. 2010-01-31]. Dostupné online.  
  7. Ministerstvo zemědělství ČR: Situační a výhledová zpráva Ovoce

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BIČÍK, Ivan; JANČÁK, Vít: Transformační procesy v českém zemědělství po roce 1990. Praha : Univerzita Karlova, 2005, 103 s. ISBN 80-86561-19-4
  • JANČÁK, Vít; GÖTZ, Antonín: Územní diferenciace českého zemědělství a její vývoj. Praha : Univerzita Karlova v Praze, 1997, 81 s.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]