Zelený fluorescenční protein

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Model molekuly GFP dle databáze PDB

Zelený fluorescenční protein - zkratka GFP (z anglického Green fluorescent protein) je protein sestávající z 238 aminokyselin (29,6 kDa). Byl izolován z medúzy Aequorea victoria a jeho zvláštností je, že fluoreskuje zeleně, pokud je vystaven modrému světlu. V biochemii a molekulární biologii se často využívá jako reportérový gen pro vizualizaci exprese proteinů, on-line sledování in vivo traffickingu či testování lokalizace a kolokalizace různých proteinů.

Fluorescence a použití[editovat | editovat zdroj]

Divoký gen GFP (wtGFP) z A. victoria má hlavní excitační maximum na vlnové délce 395 nm a vedlejší na 475 nm. Jeho emisní maximum je na 509 nm, což je linie v zelené části viditelného spektra. Jeho struktura je dosti jednoduchá - je tvořena 11 beta-vlákny, které se sbalují do velmi kompaktního beta-barelu. Uvnitř tohoto soudku se nachází vlastní chromofor, který je tak chráněn před vnějším prostředím. Chromofor vzniká cyklizací a následnou oxidací postranních zbytků aminokyselin Ser65, Tyr66 a Gly67.

V buněčné biologii se tento protein používá pro studium určitého genového produktu, ke kterému se naváže a později se snadno lokalizuje pomocí fluorescence. Po navázání proteinu k cílové struktuře je třeba ověřit, zda funkce struktury nebyla navázáním GFP změněna či zničena. Jde tak studovat např. dělení rakovinných buněk nebo vývoj neuronů.[1] Poněkud propracovanější metodou využívající GFP jsou např. FRAP nebo PA-GFP.[2]

Vedle zeleného fluorescenčního proteinu jsou dnes k dispozici také jeho žlutá (YFP) a modrozelená (CFP a BFP) varianta a nepříbuzný červený fluorescenční protein.

Nobelova cena[editovat | editovat zdroj]

V roce 2008 obdrželi za objev a výzkum tohoto proteinu vědci Osamu Šimomura, Martin Chalfie, Roger Y. Tsien Nobelovu cenu za chemii.[3]

Osamu Shimomura izoloval látku z medúzy a objevil její fluorescenční schopnosti, Martin Chalfie zjistil, jak jde GFP navázat na jiné proteiny a Roger Y. Tsien vysvětlil detaily fluorescenčního působení a objevil další varianty tohoto proteinu.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
  1. a b OTČENÁŠKOVÁ, Martina. Nobelova cena za chemii [online]. Český Rozhlas Leonardo, 2008-10-8, [cit. 2008-10-09]. Dostupné online.  
  2. FRAP :: Mikroskopy [online]. . Dostupné online.  
  3. The Nobel Prize in Chemistry 2008 [online]. Stockholm: Nobel Foundation, 2008-10-08, [cit. 2008-10-08]. Dostupné online. (anglicky)