Zdenek Slouka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Zdenek Slouka
Narození 13. srpna 1923
Brno
Úmrtí 23. prosince 2012 (ve věku 89 let)
Ocenění Cena Ferdinanda Peroutky (2010)
Cena ÚSTR za svobodu, demokracii a lidská práva (2013)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Profesor Zdenek Slouka (13. srpna 1923 v Brně23. prosince 2012) byl český novinář, politolog, publicista, emeritní profesor Lehigh University, Bethlehem v Pensylvánii, USA.

Život[editovat | editovat zdroj]

Studium[editovat | editovat zdroj]

Po absolvování reálného gymnázia v roce 1943 (Brno, Kounicova ulice) studoval na několika univerzitách.

  • 1945 – 1948 Masarykova univerzita v Brně, Sociologie
  • 1952 – 1954 University of Maryland, overseas program, Heidelberg, Německo
  • ____ – 1958 New York University, Politologie, New York, USA (M.A. 1958)
  • ____ – 1964 Columbia University, New York, USA (Ph.D 1964)

V americké okupační zóně Německa pracoval jako politický analytik americké armády. Vyučoval na několika vysokých školách New York University, Columbia University, univerzitě ve Washingtonu či na Lehigh University v Pensylvánii. Po Sametové revoluci též přednášel na Karlově Univerzitě v Praze.

Po válce v Československu[editovat | editovat zdroj]

V letech 19451948 působil jako redaktor "Svobodných" Lidových novin. Po roce 1948 odchází do zahraničí.

Rakousko, Austrálie[editovat | editovat zdroj]

Když se mu podařilo opustit Československo, dostal se přes vídeňskou, ruskou a americkou zónu na delší dobu do Austrálie. V prosté snaze o obživu prošel mnoha různorodými zaměstnáními. Chytal v kanalizaci krysy, lepil tenisové rakety, obchodoval s dámskými punčochami, ale přitom všem neustále tíhnul k publikování a zdokonaloval se v angličtině. Paradoxně mu jazykové zlepšení psané angličtiny v jisté fázi zkomplikovalo život, když mu šéfredaktor odmítl otisknout další články, protože "jeho neobratná angličtina už není tak neobratně zábavná". Pracoval také jako knihovník v National Mitchell Library, Sydney.

Zpátky v Evropě[editovat | editovat zdroj]

V roce 1952 se vrátil do Evropy. V Manheimu a Mnichově přijal práci pro informační služby armády USA jako politický analytik. Současně studoval na univerzitě v Heidelbergu.

USA[editovat | editovat zdroj]

Pracoval ve Washingtonu, D.C. pro vládu USA v oblasti monitoringu zahraničního tisku. Zaměstnavatel mu neumožnil studovat, aby zachoval jeho názorovou nezávislost. Tato situace jej neuspokojovala, a proto odešel se ženou do New Yorku, kde hodlal najít místo nočního vrátného. Takové zaměstnání by mu umožnilo uživit se a přitom ve dne studovat. Dílem náhody se v New Yorku na ulici setkal s Janem Stránským, se kterým se znal z redakce poválečných Lidových novin. Ten jej přivedl do kanceláře redakce Rádia Svobodná Evropa, kde v té době působil Ferdinand Peroutka. Na následující desetiletí zde zakotvil a pracoval pod pseudonymem ______ ________ .

Zpátky v České republice[editovat | editovat zdroj]

V roce 1992 opustil svoji činnost na univerzitě a vrátil se do tehdejšího Československa. Své úsilí věnoval konkrétním aktivitám, jež podpořily znovu vznikající demokratické principy. Žil se svou ženou Blankou v Praze.

Dílo a odkaz[editovat | editovat zdroj]

  • Své memoáry publikoval mimo jiné prostřednictvím Českého rozhlasu v deseti půlhodinových dokumentech z řady Osudy volně doplňující cyklus Smyčky osudových osmiček.
  • V roce 2009 vydal v Nakladatelství Academia své vzpomínky Jdi po skryté stopě.[1] Vrací se v nich nejen do doby dětství strávené v Brně, ale také do doby svých novinářských začátků na konci 40. let, popisuje dramatický útěk za hranice v prosinci 1948, život exulanta-dělníka v Austrálii, práci pro americkou zpravodajskou službu v Německu, odchod do USA, práci ve Svobodné Evropě, studium a následné učení na Columbia University v New Yorku, kde zažil revoluční rok 1968. Líčení svého akademického působení spojuje s neustálou reflexí exilového života, hořké zážitky občasných návratů do socialistického Československa prokládá originálním pohledem na život ve Spojených státech. Své vzpomínky končí v 90. letech, kdy pomáhal při formování svobodného akademického prostředí na českých vysokých školách a Akademii věd.

Mezinárodní aktivity[editovat | editovat zdroj]

Po roce 1989 po Sametové revoluci spolupracoval s několika významnými politiky (Alexander Vondra, Michael Žantovský) na přípravě návštěvy prezidenta Československa Václava Havla v USA a spolupodílel se na vytváření mezinárodních vazeb v oblasti vzdělávání. Na léta 1992 – 1994 byl zvolen prezidentem organizace SVU (Společnost pro vědy a umění, Czechoslovak Society of Arts & Science). V této činnost však nemohl dlouho pokračovat pro vážné zdravotní potíže.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Jméno Zdenek s háčkem nebo bez háčku?[editovat | editovat zdroj]

Podle jeho vlastních slov "žije svůj život neoháčkovaný". Jeho jméno tedy háček neobsahuje. Na vysvětlenou sám uvádí: "Etymologové zjistili, že háček obtížil Zdenka až někdy v první půli 18. století. Můj otec, stolař, měl rád věci v původním stavu. Samozřejmě mám pár českých dokumentů, kde mi ten háček zase přišili, ale újmu nepociťuji, ..."

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Slavnostní předání Ceny Václava Bendy 2012 [online]. Ústav pro studium totalitních režimů, 2013 [cit. 2017-06-04]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]