Zdeněk Velíšek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Zdeněk Velíšek
Narození23. února 1933
Český Krumlov
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí18. června 2022 (ve věku 89 let)
Povoláníspisovatel, novinář, redaktor, politický komentátor, překladatel a filolog
Alma materUniverzita Karlova v Praze
Tématapolitika
Oceněnírytíř Řádu umění a literatury (2015)
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Zdeněk Velíšek (23. února 1933 Český Krumlov[1]18. června 2022[2][3]) byl český moderátor, redaktor, reportér, editor, překladatel a tlumočník. Byl členem zahraniční redakce České televize a podílel se na tvorbě pořadu Horizont ČT24. Spolupracoval také s Českým rozhlasem Plus – přispíval do pořadu Názory a argumenty.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval děčínské gymnázium. Dále v letech 1951–1956 vystudoval filologii na FF UK (hispanistika a bohemistika).[4] Během studií se seznámil se svou budoucí manželkou Olgou Tysovskou (* 1929), autorkou učebnic francouzštiny a překladatelkou.[5]

Od roku 1962 pracoval v Mezinárodní organizaci pro rozhlas a televizi, východním protipólu Evropské vysílací unie. V roce 1968 dostal nabídku práce v Československé televizi, kterou přijal. Podílel se na televizním vysílání v době invaze do Československa a kvůli tomu musel ČST v roce 1970 opustit a živil se překladatelstvím a tlumočnictvím.[6] Do televize se vrátil po Sametové revoluci roku 1990.[7]

Zdeněk Velíšek dlouhodobě komentoval celospolečenské a politické dění, jak v České republice, tak ve světě. Zajímal se především o dění ve Francii, Španělsku či v EU obecně. Ovládal španělštinu, francouzštinu aj.[8] V roce 2015 mu byl udělen francouzský Řád umění a literatury ve stupni rytíř.[9][6]

Publikační činnost (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Vlastní dílo[editovat | editovat zdroj]

  • VELÍŠEK, Zdeněk. Svět týden po týdnu. 1. vyd. Praha: Česká televize, 2006. 184 S. ISBN 80-85005-65-4.
  • VELÍŠEK, Zdeněk. Svět, o který mi jde. 1. vyd. Praha: Česká televize (Edice ČT), 2007. 232 S. ISBN 978-80-85005-93-6. (Dodatek: Publikace s přebalem je menšího formátu A5. Obsahuje předmluvu, fotografie; vlastní postoje, vzpomínky).
  • VELÍŠEK, Zdeněk. Svět tají dech. 1. vyd. Praha: Česká televize, 2009. 232 S. ISBN 978-80-7404-027-6.
  • VELÍŠEK, Zdeněk. Zdeněk Velíšek o Evropě. 1. vyd. European Media House s.r.o., 2015. 108 S. ISBN 978-80-905984-0-9.
  • VELÍŠEK, Zdeněk. Oni zblízka, my pod drobnohledem: svědectví o migraci a integraci. 1. vyd. V Praze: Grada, 2017. 232 S. ISBN 978-80-271-0661-5

Překlady z francouzštiny do češtiny[editovat | editovat zdroj]

  • Duverger, Maurice. Politické strany (orig. Les partis politiques). 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova v Praze: Karolinum, 2016. 492 S. Překlad: Olga a Zdeněk Velíškovi

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zdeněk Velíšek [online]. FDb.cz [cit. 2014-12-27]. Dostupné online. 
  2. Zemřel Zdeněk Velíšek, legenda zpravodajství České televize. iDNES.cz [online]. 2022-06-18 [cit. 2022-06-18]. Dostupné online. 
  3. Ve věku 89 let zemřel dlouholetý člen zpravodajství ČT Zdeněk Velíšek. Facebook [online]. [cit. 2022-06-18]. Dostupné online. 
  4. „Domácí politika se dnes nedá oddělit od zahraniční,“ říká Zdeněk Velíšek. ČT24 [online]. [cit. 2022-06-18]. Dostupné online. 
  5. Olga Velíšková | abart. cs.isabart.org [online]. [cit. 2022-06-24]. Dostupné online. 
  6. a b Zdeněk Velíšek je francouzským rytířem už i oficiálně. ČT24 [online]. Česká televize, 2015-05-13 [cit. 2022-06-18]. Dostupné online. 
  7. HAMPLOVÁ, Ludmila. Zdeněk Velíšek: Nejsem lovec negativních senzací. Hospodářské noviny (HN.cz) [online]. 2007-07-19 [cit. 2022-06-24]. Dostupné online. 
  8. „Cizojazyčné sny se mi nezdají,“ říká Zdeněk Velíšek. ČT24 [online]. [cit. 2022-06-18]. Dostupné online. 
  9. Remise des insignes de Chevalier dans l’Ordre des Arts et des Lettres à Mme Markéta Perroud et à M. Zdenek Velíšek (13 mai 2015). La France en République tchèque [online]. [cit. 2022-06-18]. Dostupné online. (francouzsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]