Zdeněk Elger z Elgenfeldu

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Zdeněk Elger)
Zdeněk Elger z Elgenfeldu
Zdeněk Elger z Elgenfeldu jako rektor české techniky v Brně
Zdeněk Elger z Elgenfeldu jako rektor české techniky v Brně
Narození30. října 1871
Nové Strašecí
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí15. prosince 1940 (ve věku 69 let)
Brno
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Místo pohřbeníměstský hřbitov Lázně Bohdaneč
OceněníŘád železné koruny, III. třídy
DětiMilena Šimková-Elgrová (dcera)
Jiří Maria Elger (syn)
Dagmar Kohoutová-Elgrová (dcera)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pamětní bronzová deska Zdeňka Elgera z Elgenfeldu na jeho domě v Pellicově ulici v Brně

Zdeněk Elger z Elgenfeldu, křtěný Zdenko Jan (30. října 1871 Nové Strašecí[1] – 15. prosince 1940 Brno), byl český strojař, konstruktér, vysokoškolský profesor, odborný publicista a soudní znalec.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Novém Strašecí do rodiny oficiála při c.k. berním úřadě Jana Elgera s Elgenfeldu (rodina byla nobilitována v roce 1808[2]) a jeho ženě Antonii roz. Follmanové.[1] Obecnou školu navštěvoval ve svém rodišti, ale v dalším studiu pokračoval již v Hradci Králové, kde studoval vyšší reálku.

Za dalším vzděláním odešel v roce 1889 do Prahy[3], kde studoval odbor strojního inženýrství na české vysoké škole technické. Zde složil v roce 1893 státní zkoušku, byl promován inženýrem a bezprostředně nastoupil do prvního zaměstnání ve strojírně "Märky, Bromovský & Schultz" v Hradci Králové jako konstruktér v oboru parních strojů pro cukrovarnický průmysl a vodárenství. V září roku 1897 s v Novém Bydžově oženil s dcerou místního lékaře Johannou Hánělovou,[4] s níž měl tři děti.

V roce 1899 odešel Elger do Adamova, kde se záhy stal šéfinženýrem a nedlouho poté i ředitelem tamních strojíren. Jeho působení v adamovských strojírnách však nemělo dlouhého trvání, od roku 1901 začal působit jako řádný profesor nauky o strojích na brněnské technice, kde setrval až do roku 1937. Zprvu vyučoval obecnou a teoretickou nauku o strojích a ve dvacátých letech vedl cvičení z paliv a olejů. Elger byl v letech 1902/03, 1914/15, 1922/23 a 1931/32 zvolen děkanem odboru strojního inženýrství a ve studijním roce 1905/1906 zastával také funkci rektora školy. Rovněž působil jako stálý soudní znalec, mimořádný člen Patentního úřadu v Praze, rada Patentního soudu a autor mnoha odborných publikací.[5]

V roce 1936 nastoupil zdravotní dovolenou a roku 1937 odešel do důchodu. V prosinci roku 1940 Elger zemřel a následně byl pohřben v Lázních Bohdaneč.

Zdeněk Elger z Elgenfeldu vlastnil secesní dům v brněnské Pellicově ulici číslo 8, na němž je umístěna bronzová pamětní deska.[6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b Matriční záznam o narození a křtu Zdeňka Elgera z Elgenfeldu farnost Nové Strašecí
  2. ↑ ČERNÝ, Jan. Strašečtí rychtáři, purkmistři, starostové a předsedové (pokračování). Novostrašecký měsíčník. Duben 2014, s. 24–25. Dostupné online. 
  3. ↑ Pobytové přihlášky pražského policejního ředitelství (konskripce) 1850-1914, Elger von Elgenfeld Zdenek (1871)
  4. ↑ SOA Zámrsk, Matrika oddaných v Novém Bydžově, sign.115-6726, ukn.6887, str.502. Dostupné online
  5. ↑ Moravská zemská knihovna, Ing. Zdeněk Elger, Měření na strojích tepelných 1. díl, 1920
  6. ↑ Národní památkový úřad, památkový katalog, dům Zdeňka Elgera z Elgenfeldu

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • 1998 Chmel, Zdeněk. Galerie brněnských osobností. Díl 1. A-K. Brno: ANTE, 1998, str. 47. ISBN 80-902404-3-7
  • 1999 Tomeš, Josef a kol. Český biografický slovník XX. století. I. díl. Praha: Paseka, 1999, str. 289
  • 2012 Biografický slovník českých zemí. 1. vyd. 15. sešit Dvořák-Enz. Praha: Libri, 2012, str. 571. ISBN 978-80-7277-504-0

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Rektoři VUT
Karel Zahradník 1899–1901 • Václav Řehořovský 1901–1902 • Michal Ursíny 1902–1903 • Antonín Sucharda 1903–1904 • Josef Bertl 1904–1905 • Zdeněk Elger z Elgenfeldu 1905–1906 • František Hasa 1906–1907 • Leopold Grimm 1907–1908 • Josef Líčka 1908–1909 • Jan Zvoníček 1909–1910 • Vladimír Novák 1910–1911 • Karel Vandas 1911–1912 • Josef Sumec 1912–1913 • Antonín Smrček 1913–1914 • Adolf Štys 1914–1915 • Karel Hugo Kepka 1915–1917 • Vladimír List 1917–1918 • Karel Ryska 1918–1919 • Vincenc Hlavinka 1919–1920 • Jiří Baborovský 1920–1921 • Vladimír Novák 1921–1922 • Josef Zvoníček 1922–1923 • Jiří Baborovský 1923–1924 Michal Ursíny 1924–1925 • Bohumil Vlček 1925–1926 • Jan Albert Novák 1926–1927 • Karel Šimek 1927–1928 • Jan Caha 1928–1929 • František Píšek 1929–1930 • František Ducháček 1930–1931 • Vítězslav Veselý 1931 • Vladimír Fischer 1931–1932 • Josef Rieger 1932–1933 • Karel Čupr 1933–1935 • Rudolf Vondráček 1935–1936 • Ota Veletovský 1936–1937 • Václav Bubeník 1937–1938 • Otakar Kallauner 1938–1939 • Jaroslav Syřiště 1939–1940 • české vysoké školy uzavřeny 1940–1945 • Vítězslav Veselý 1945–1945 • Jaroslav Syřiště 1945–1946 • Josef Kožoušek 1946–1947 • Václav Kubelka 1947–1948 • Jiří Kroha 1948–1950 • František Perna 1950–1951 • Vojtěch Mencl 1951–1953 • Josef Vaverka 1953–1955 • Vilibald Bezdíček 1955–1958 • Vladimír Meduna 1958–1968 • Vilibald Bezdíček 1968–1969 • Vladislav Osina (1969–1970) • Vladimír Meduna 1970–1976 • František Kouřil 1976–1985 • František Pail 1985–1990 • Arnošt Hönig 1990–1991 Emanuel Ondráček 1991–1994 • Petr Vavřín 1994–2000 • Jan Vrbka 2000–2006 • Karel Rais 2006–2014 • Petr Štěpánek 2014–2022 • Ladislav Janíček 2022–
Vysoké učení technické v Brně
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Zdeněk_Elger_z_Elgenfeldu&oldid=23833679“