Zdeněk Bárta

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Další významy jsou uvedeny na stránce Zdeněk Bárta (rozcestník).
Mgr. Zdeněk Bárta
Zdeněk Bárta (2015).
Zdeněk Bárta (2015).
2. senátor za obvod č. 29 – Litoměřice
Ve funkci:
19. listopadu 2000 – 19. listopadu 2006
PředchůdceKarel Burda
NástupceAlexandr Vondra
Poslanec České národní rady
Ve funkci:
7. června 1990 – 4. června 1992
Člen Rady ÚSTR
Ve funkci:
19. března 2014 – 19. března 2019
Stranická příslušnost
Členstvínestraník
Nestraník
v Senátuza 4KOALICE (2000–2006)
do Senátuza KDU-ČSL+SZ (2006)

Narození22. března 1949 (72 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Národnostčeská
Alma materUniverzita Karlova v Praze
Profesefarář ČCE
Náboženstvíevangelické
Oceněníúčastník odboje a odporu proti komunismu
CommonsZdeněk Bárta (1949)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zdeněk Bárta (* 22. března 1949 Praha) je český evangelický farář a bývalý politik, který v letech 2000–2006 zastával úřad senátora v obvodu Litoměřice. Do horní komory kandidoval jako společný kandidát Čtyřkoalice navržený za KDU-ČSL. V roce 2006 získal při obhajobě svého mandátu 8,63 % a skončil tak jako kandidát KDU-ČSL a Strany zelených až na 5. místě.

Během svého působení v Senátu proslul několika činy, které byly považovány za kontroverzní, například navrhovanou žalobou proti prezidentovi Václavu Klausovi z velezrady kvůli tomu, že údajně blokoval jmenování kandidátů členů Ústavního soudu,[1] a dále pak také tím, že hlasoval pro přijetí zákona o registrovaném partnerství.[2]

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Zdeněk Bárta, který absolvoval Gymnázium Na Zatlance a následně vysokoškolská studia teologie, má disentskou minulost. Roku 1977 podepsal jako jeden z prvních Chartu 77, spolupracoval s VONSem. Roku 1989 stál v čele Sametové revoluce na Litoměřicku. Počátkem devadesátých let 19901992 byl členem českého parlamentu (ČNR). Před svým zvolením do Senátu roku 2000 působil v Litoměřicích jako evangelický kazatel.

V současnosti (2021) je dobrovolníkem a členem Dozorčí rady střediska Diakonie ČCE v Litoměřicích[3].

V letech 2014-2019 byl členem Rady Ústavu pro studium totalitních režimů. Podruhé již zvolen opakovaně nebyl.

Kazatelské působení[editovat | editovat zdroj]

  • od 1. ledna 1974 do 30. dubna 1980Chotiněves (vikář)
  • od 1. května 1980 do 31. prosince 1986 – bez tzv. státního souhlasu
  • od 1. ledna 1987 do 6. června 1990Chotiněves (vikář)
  • od 7. června 1990 do 4. června 1992 – uvolněn pro funkci poslance ČNR
  • od 5. června 1992 do 15. června 1992 – Chotiněves (vikář)
  • od 15. června 1992 do 31. prosince 1996Litoměřice (vikář)
  • od 1. ledna 1997 do 31. prosince 2000 – Litoměřice (farář)
  • 2000 – 2006 – mimo církevní službu (senátor)
  • od 1. prosince 2007 do 31. prosince 2011 – konsenior Ústeckého seniorátu (zástupce seniora)
  • od 1. dubna 2011 do 31. března 2017 – Litoměřice (farář)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]