Zdeněk Šejnost
| Zdeněk Šejnost | |
| Narození |
28. srpna 1921 Praha  Československo |
|---|---|
| Úmrtí |
24. dubna 2002 (ve věku 80 let) Telč Česko |
| Povolání | sochař |
| Rodiče | Josef Šejnost a Marta Kalinová |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Zdeněk Šejnost (28. srpna 1921 Praha – 24. dubna 2002 Telč) byl český akademický sochař, pedagog VŠUP, restaurátor historických plastik a malíř, člen umělecké Skupiny 66, syn sochaře a medailéra Josefa Šejnosta.
Rodina[editovat | editovat zdroj]
_07.jpg)
Otec Josef se narodil se v obci Těšenov u Horní Cerekve a vystudoval vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze. Stal se studentem Stanislava Suchardy a Jana Preislera. Pod Suchardovým vlivem se v roce 1911 definitivně rozhodl věnovat se výhradně drobné plastice, zejména medailérství a plaketám. Další vliv na něj měla také jeho mnohem mladší manželka Marta Kalinová se kterou se oženil 2. května 1918. Ta měla vzdělání a literární talent (vlastní články a fejetony publikovala v novinách a časopisech). Její společenské a kulturní styky pomáhaly otci získávat další přátele a také vedla ve francouzštině korespondenci s pařížskou mincovnou, kde byly v roce 1923 raženy návrhy otcových zlatých dukátů. Otec měl ateliér v Praze, později pobýval i s rodinou také na Větrném zámku. Byl aktivním členem tělovýchovného spolku Sokol, pracoval v jeho umělecké komisi a věnoval mu bez nároku na honorář některé své návrhy. Obdivoval české legionáře, některým zhotovil pamětní desky.
Josef a Marta měli dva syny, Dmitrije a Zdeňka, kterým otec poskytoval prostředky na jejich vzdělání. Zdeněk, který byl umělecky nadán, pokračoval v jeho započatém díle i po smrti svého otce.[1]
Větrný zámek[editovat | editovat zdroj]
V roce 1929 přenechalo město Pelhřimov otci parcelu, na které potom deset let budoval svůj Větrný zámek, kde mělo být také muzeum mincí. Sídlo na vrchu Křemešník (765 m n. m.) nedalekého Těšenova mu navrhl jeho přítel architekt Kamil Hilbert. Po smrti otce převzal vilu Zdeněk.[1]
Život[editovat | editovat zdroj]
Po maturitě nastoupil v roce 1940 na Uměleckoprůmyslovou školu v Praze, kde byl jeho profesorem Jaroslav Horejc. Po uzavření školy v roce 1944 byl totálně nasazen a pracoval v kovoliteckém závodě Franty Anýže. Po 2. světové válce a po základní vojenské službě ukončil úspěšně studium. Stal se asistentem Josefa Fojtíka.[1]
Tvorba[editovat | editovat zdroj]
- busta Josefa Lady v Hrusicích
- pamětní desky na domech v Pelhřimově
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- BOHÁČ, Jiří. Medaile a plastiky - Josef a Zdeněk Šejnostové. 1. vyd. Pelhřimov: Muzeum Vysočiny, 2005. 189 s. ISBN 80-903488-5-8. (česky)
- BOHÁČ, Jiří. Medailéři Josef a Zdeněk Šejnostové. 1. vyd. Hradec Králové: V. Kudrna, 2013. 207 s. ISBN 978-80-260-3970-9. (česky)
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Zdeněk Šejnost
- Zdeněk Šejnost v informačním systému abART
- Dedictvivysociny.cz: Desky pamětní z dílny medailérů Josefa a Zdeňka Šejnostů, Pelhřimov
