Zdeněk Šejnost

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Zdeněk Šejnost
Narození28. srpna 1921
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí24. dubna 2002 (ve věku 80 let)
Telč
ČeskoČesko Česko
Povolánísochař, učitel, restaurátor a malíř
RodičeJosef Šejnost a Marta Kalinová
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Zdeněk Šejnost (28. srpna 1921 Praha24. dubna 2002 Telč) byl český akademický sochař, pedagog VŠUP, restaurátor historických plastik a malíř, člen umělecké Skupiny 66, syn sochaře a medailéra Josefa Šejnosta.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Otec Josef se narodil se v obci TěšenovHorní Cerekve a vystudoval vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze. Stal se studentem Stanislava Suchardy a Jana Preislera. Pod Suchardovým vlivem se v roce 1911 definitivně rozhodl věnovat se výhradně drobné plastice, zejména medailérství a plaketám. Další vliv na něj měla také jeho mnohem mladší manželka Marta Kalinová se kterou se oženil 2. května 1918. Ta měla vzdělání a literární talent (vlastní články a fejetony publikovala v novinách a časopisech). Její společenské a kulturní styky pomáhaly otci získávat další přátele a také vedla ve francouzštině korespondenci s pařížskou mincovnou, kde byly v roce 1923 raženy návrhy otcových zlatých dukátů. Otec měl ateliér v Praze, později pobýval i s rodinou také na Větrném zámku. Byl aktivním členem tělovýchovného spolku Sokol, pracoval v jeho umělecké komisi a věnoval mu bez nároku na honorář některé své návrhy. Obdivoval české legionáře, některým zhotovil pamětní desky.

Josef a Marta měli dva syny, Dmitrije a Zdeňka, kterým otec poskytoval prostředky na jejich vzdělání. Zdeněk, který byl umělecky nadán, pokračoval v jeho započatém díle i po smrti svého otce.[1]

Dnes z rodu žije v České republice Sára Šejnostová *24.08.1997. Vystudovala uměleckou školu v oboru užité malby. Věnuje se váleristické malbě portrétů a aktů.

Větrný zámek[editovat | editovat zdroj]

V roce 1929 přenechalo město Pelhřimov otci parcelu, na které potom deset let budoval svůj Větrný zámek, kde mělo být také muzeum mincí. Sídlo na vrchu Křemešník (765 m n. m.) nedalekého Těšenova mu navrhl jeho přítel architekt Kamil Hilbert. Po smrti otce převzal vilu Zdeněk.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Po maturitě nastoupil v roce 1940 na Uměleckoprůmyslovou školu v Praze, kde byl jeho profesorem Jaroslav Horejc. Po uzavření školy v roce 1944 byl totálně nasazen a pracoval v kovoliteckém závodě Franty Anýže. Po 2. světové válce a po základní vojenské službě ukončil úspěšně studium. Stal se asistentem Josefa Fojtíka.[1]

Tvorba[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]