Zdenka Baldová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Zdeňka Baldová)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Zdenka Baldová
Zdenka Baldová
Zdenka Baldová
Rodné jméno Zdeňka Balašová
Narození 20. února 1885
Česká Třebová
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 26. září 1958 (ve věku 73 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbení Vinohradský hřbitov
Manžel(ka) Karel Hugo Hilar
Podpis
Zdenka Baldová – podpis
Umělecké ceny
národní umělec (1955)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hrob Z. Baldové a K. H. Hilara na Vinohradském hřbitově

Zdenka Baldová, rozená Zdeňka Balašová, provdaná Hilarová (20. února 1885 Česká Třebová[1]26. září 1958 Praha[2]), byla česká herečka, manželka režiséra PhDr. Karla Hugo Hilara.

Život[editovat | editovat zdroj]

Začínala hrát již během svých studií na průmyslové škole v různých ochotnických souborech (např. v žižkovském Pokroku), v roce 1907 [3] byla přijata do Městského divadla na Královských Vinohradech, což je dnešní Divadlo na Vinohradech. Zde se seznámila i se svým manželem, za něhož se v roce 1922 provdala. Karla Hugo Hilara následovala i při jeho odchodu do Národního divadla (1922), zde působila prakticky až do své smrti.

Svou hereckou kariéru začala jako představitelka naivních dívek, později milovnic. Vystupovala i jako subreta v operetách, často hrála v konverzačních hrách. Díky vlivu svého manžela se postupně stala nejprve výbornou realistickou herečkou, teprve po jeho smrti v roce 1935 se začala proměňovat ve velmi výraznou, osobitou a temperamentní komickou herečku, jež byla schopna i satirické hyperboly a šťavnatého naturalismu.

V Národním divadle proslula i mezi svými hereckými kolegy svými přeřeknutími a jevištními brepty, které ve svých humoristických knihách posléze natrvalo zachytil její mladý herecký kolega Bohumil Bezouška.

Divadelní a filmové role (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Obvykle tvořila své role realisticky, později pod vlivem svého manžela i částečně expresionisticky.[zdroj?] Na vrcholu její herecké dráhy dostala její komika hlubší význam, hrála např. v ruských klasických hrách (Výnosné místo, Tekla Ivanovna, Gogolovy hry).

Od roku 1921 působila i ve filmu, jednalo se i o vynikající rozhlasovou herečku. Hrála např. ve filmové verzi hry Morálka paní Dulské (1958), což byla její patrně vůbec nejznámější a nejhodnotnější filmová role (zároveň i role poslední – týden po premiéře filmu zemřela).

Proslavila se též jako teta Pa ve filmu Eva tropí hlouposti.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Citát[editovat | editovat zdroj]

Tajemství úspěchu Zdenky Baldové je velmi prosté: je v ní elementární komik. Baldová ovládá vzácné umění vyvolati nejprostšími prostředky nejsilnější komický efekt. Říká často docela krotké a nevzrušené věty, jež úmyslně zbaví všeho, co by je mohlo zatěžovat anebo nadnášet, a je i v gestu a výrazu obličeje velmi střídmá. A přece její projev má vždy zcela bezpečný účinek u publika. Je v ní někdy – zvláště v molièrovských postavách – ženský klown, který však nikdy nenadnáší a nepřekresluje...Humor Zd. Baldové má vitální základnu: je to humor rebelaisovské plnokrevnosti a prostoty.
— Joža Götzová[4]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Zemřela národní umělkyně Zdeňka Baldová. Rudé právo. 17. 9. 1958, s. 1. Dostupné online. 
  3. Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 19072007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 192, ISBN 978-80-239-9604-3
  4. Joža Götzová: Profily českých herců, vyd. S. V. U. Mánes, Praha, nedat. (okolo 1931), str. 30

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 35
  • B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 81, 87, 97, 111, 127–8, 137, 148, 156, 215, 238, 248, 336
  • Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 118, 233, 303
  • František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 72, 207, 246, 276, 325–6
  • František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 231, 244, ISBN 80-200-0782-2
  • František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, 1978, str. 159, 169, 170, 217, 235, 251
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 19451955, Academia, Praha, 2007, str. 207, 247–8, 382, 412, 455, 495, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 19, 95, 111, 322.
  • Antonín Dolenský: Kulturní adresář ČSR, vyd. Českolipská knih– a kamenotiskárna, Česká Lípa, 1936, str. 16, 163
  • Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 103, 222, 226, 231–2, 235, 262, 345, 430, 440, ISBN 80-207-0419-1
  • Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 35–36.
  • Joža Götzová: Profily českých herců, vyd. S. V. U. Mánes, Praha, nedat. (okolo 1931), str. 30, obraz. část 24–6
  • Karel Höger: Z hercova zápisníku, Melantrich, Praha, 1979, str. 114, 374–6, 412, 427, 433
  • Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 76, 77, 102, ISBN 80-204-0493-7
  • Bedřich Jahn: Pět let ředitelem Městských divadel pražských, Melantrich, Praha, 1940, str. 5
  • Ljuba Klosová: Život za divadlo (Marie Hübnerová), Odeon, Praha, 1987, str. 118, 122, 168, 210, 236, 266–7
  • Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 42, 48, 79, 94, 116, 181, 190
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 29, 74, 133, 135–6, 359, 469, 499, 588, 609, 646, 658
  • Kolektiv autorů: Kniha o Národním divadle 18831963, Orbis, Praha, 1964, str. 36, 81
  • Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 16–7
  • František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 190, 204, 229, 231–2
  • V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 19071957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 58–9, 74, 80, 101–2, 179
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 27. 
  • Ladislav Pešek: Tvář bez masky, Odeon, Praha, 1977, str. 30–2, 114, 201
  • Jaroslav Průcha: Má cesta k divadlu, vyd. Divadelní ústav, Praha, 1975, str. 204–5, 251
  • Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 19072007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 14–5, 19, 31, 192, ISBN 978-80-239-9604-3
  • Olga Spalová: Sága rodu Budilova , Odeon, Praha, 1978, str. 335, 339
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 42. 
  • Ladislav Tunys: Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila, Ametyst, Praha, 1998, str. 73, 110, ISBN 80-85837-35-8
  • Běla Veselá: Žena v českém umění dramatickém, vyd. Topičova edice, Praha, 1940, str. 179, 181
  • Jindřich Vodák: Tři herecké podobizny, Melantrich, Praha, 1953, str. 145, 150, 154, 187
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 2. sešit : B–Bař. Praha: Libri, 2005. 154–264 s. ISBN 80-7277-252-X. S. 198–199. 
  • Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 97, 146, ISBN 978-80-239-9603-6

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]