Zběhovec lesní
 Zběhovec lesní | |
|---|---|
 Zběhovec lesní (Ajuga genevensis) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | hluchavkotvaré (Lamiales) |
| Čeleď | hluchavkovité (Lamiaceae) |
| Rod | zběhovec (Ajuga) |
| Binomické jméno | |
| Ajuga genevensis L., 1753 | |
| Synonyma | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Zběhovec lesní (Ajuga genevensis) je vytrvalá, nevysoká bylina kvetoucí koncem jara modrými pyskatými květy. V české přírodě je původním druhem a vyskytuje se v ní poměrně hojně, v kypré půdě se rychle rozšiřuje rozrůstáním podzemního oddenku. Je jedním z asi 40 až 50 druhů celosvětově rozšířeného rodu zběhovec.
Bývá někdy jako okrasná rostlina sázen pro své trvanlivé květy v zahradních skalkách, nebo se užívá k pokryvu půdy na sušších místech zahrad a parků.[1][2][3]
Výskyt[editovat | editovat zdroj]
Mimo ČR roste nejhojněji ve střední a východní části Evropy, vyskytuje se však disjunktně. Jeho areál sahá od Francie na západě až po evropské Rusko na východě, rozšířen je také po Zakavkazsku. V České republice se vyskytuje na větší části území, roste hlavně v nižších a středních polohách, do horských poloh vystupuje jen vzácně.[2][4]
Ekologie[editovat | editovat zdroj]
Světlomilná rostlina vyrůstající na loukách, úhorech, pasekách, travnatých mezích, v křovinami porostlých stráních i lemech listnatých a světlých jehličnatých lesů. Je hemikryptofyt bez přílišných nároků na kvalitu i výživnost půdy, obvykle dává přednost sušším stanovištím s propustnou půdou, neroste na místech příliš kyselých a mokrých.
Zběhovec lesní se vyvíjí poměrně rychle, kvete již od dubna do července, někdy kvete podruhé (remontuje) v období teplého podzimu. Jeho stupeň ploidie (x) = 4, počet chromozomů (2n) = 32.[1][2][5]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Vytrvalá bylina s rozvětveným oddenkem bez nadzemních plazivých výběžků a má řídkou přízemní listovou růžici. Lodyha bývá přímá nebo vystoupavá, vysoká od 10 do 30 cm a jedna rostlina jich může mít jednu až osm. Je čtyřhranná, ve spodní části má hrany nafialovělé a je chlupatá na všech čtyřech stranách, nejvíce v oblasti uzlin. Lodyžní listy jsou přisedlé, vstřícné, obvejčité až eliptické a tmavě zelené. Bývají dlouhé průměrně 5,5 a široké 1,5 cm, jsou ve své spodní polovině po obvodě celokrajné, v horní polovině oddáleně zubaté a postupně přecházejí v listeny. Listová růžice, která přezimuje a v době kvetení již zasychá, má listy krátce řapíkaté, obvejčité až eliptické, průměrně 8 cm dlouhé a 3 cm široké, po obvodě oddáleně zubaté a na svrchní straně chlupaté.
Květy jsou modré, pyskaté a vytvářejí vrcholové klasnaté květenství sestavené z lichopřeslenů, květenství je ve spodní části řídké a v horní nahloučené. Květy s krátkými stopkami vyrůstají z paždí listenů celkem v šesti až dvanácti sblížených lichopřeslenech složených ze čtyř až dvanácti květů. Listeny jsou po obvodě chlupaté, na lícní straně jsou obvykle lysé, na rubové chlupaté jen na žilkách a směrem nahoru zmenšují. Spodní listeny jsou delší než květy, horní jsou stejně dlouhé jako květy nebo i kratší a bývají trojlaločné až trojklané a často nafialovělé. Květ má zvonkovitý, zelený kalich nezřetelně dvoupyský, asi 6 mm dlouhý, s pěti úzkými kališními cípy obvykle stejně dlouhými jako kališní trubka. Koruna je nejčastěji modrá a jen vzácně růžová nebo bílá, neopadavá, bývá dlouhá asi 15 mm, horní pysk je zakrnělý ve dva zoubky, kdežto spodní je velmi velký a rozeklán do třech laloků, střední lalok je největší. Tyčinky s nestejně dlouhými nitkami jsou čtyři, vnější jsou o málo delší, všechny vyčnívají z korunní trubky. Gyneceum je čtyřkomůrkové, vzniká srůstem dvou plodolistů rozdělených nepravou přepážkou. Podsemeníkový val vylučuje hojně nektaru, na který přilétá opylující hmyz; zběhovec lesní je cizosprašnou rostlinou.
Plodem je čtyřdílný poltivý plod rozpadající se na obvejčité tvrdky asi 2,5 mm velké, které mají dužnatý přívěsek, tzv. masíčko.[1][2][6][7]
Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]
Na větší vzdálenost se zběhovec lesní rozšiřuje generativně semeny (tvrdkami) roznášenými větrem a na kratší vzdálenost bývají jeho semena šířena hmyzem, nejčastěji mravenci, která je pro masíčko odnášejí do mravenišť. Do blízkého okolí se bylina šíří vegetativně rozrůstáním oddenků s pupeny, z kterých vyrůstají další kořeny i lodyhy s květy. Nové rostliny proto rostou blízko vedle sebe a vytvářejí husté kolonie.[2][6]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c SLAVÍK, Bohumil. Květena ČR, díl 6. Praha: Academia, 2000. 770 s. ISBN 80-200-0306-1. Kapitola Ajuga genevensis, s. 558.
- ↑ a b c d e RAK, Lubomír. BOTANY.cz: Zběhovec trojklaný [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 07.07.2007 [cit. 2019-10-04]. Dostupné online.
- ↑ STEVENS, Peter Francis. Angiosperm Phylogeny Website, vers. 14: Lamiaceae, Ajuga [online]. University of Missouri, St Louis and Missouri Botanical Garden, USA, rev. 04.07.2017 [cit. 2019-10-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ US National Plant Germplasm System: Ajuga genevensis [online]. United States Department of Agriculture, Beltsville, MD, USA, rev. 07.03.2018 [cit. 2019-10-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-10-17. (anglicky)
- ↑ CHYTRÝ, Milan; PYŠEK, Petr; LEPŠ, Jan et al. PLADIAS: Ajuga genevensis [online]. Botanický ústav AV ČR, Masarykova univerzita v Brně, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, rev. 2014–2018 [cit. 2019-10-04]. Dostupné online.
- ↑ a b Finland Nature and Species: Ajuga genevensis [online]. Luonto Porti Nature Gate, Helsinki, FI [cit. 2019-10-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Rostliny: Zběhovec lesní [online]. Jiří Bohdal, Naturfoto.cz, České Budějovice, rev. 04.05.2008 [cit. 2019-10-04]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu zběhovec lesní na Wikimedia Commons 
Taxon Ajuga genevensis ve Wikidruzích- Botanický ústav AV ČR – rozšíření zběhovce lesního v ČR
