Zaječice (Vrskmaň)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Zaječice
Východní část návsi
Východní část návsi
Základní informace
Charakter sídla vesnice
Počet obyvatel 79 (2011)
Domů 59 (2014)
Nadmořská výška 300 m
Lokalita
PSČ 431 15
Obec Vrskmaň
Okres Chomutov
Historická země Čechy
Katastrální území Vrskmaň (7,7 km²)
Zeměpisné souřadnice
Zaječice
Zaječice
Další údaje
Kód části obce 186597
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zaječice (německy Sadschitz) jsou vesnice, část obce Vrskmaň v okrese Chomutov. Nachází se asi 2 km na jihozápad od Vrskmaně. V roce 2014 zde bylo evidováno 59 adres.[1] V roce 2011 zde trvale žilo 79 obyvatel ve 40 domech.[2]

Zaječice leží v katastrálním území Vrskmaň o výměře 7,7 km².[3]

Název[editovat | editovat zdroj]

Název vesnice je odvozen ze staročeského osobního jména Zajiec ve významu ves lidí Zajícových. V historických pramenech se jméno vesnice vyskytuje ve tvarech: de Sajaschitz (1281), in Zageczicz (1417), in Zageczicz (1449), in Zagiecziczich (1473), Satschitcz (1498), Zageczicze (1542), Zageczicze (1549), Zagecziczy (1579), Satschitz (1584), Zagecžicze (1621), Sortšice (1654), Satschitz (1787), Satschitz a Sagetschitz (1846) a Zaječice nebo Sadschitz (1848).[4]

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1281.[5]

V první polovině devatenáctého století u Zaječic založili Lobkovicové malé lázně poprvé zmiňované Johannem Gottfriedem Sommerem v roce 1846. Využívala se v nich voda z pramene Karolina neboli Železitého pramene. Okolo lázeňského domu, ve kterém bylo o dvacet let později devět van, se rozkládal park. Samotný pramen brzy poté zanikl v důsledku otevření hnědouhelného dolu u Otvic a lázeňská budova byla zbořena na konci druhé světové války.[6] Od poloviny do sedmdesátých let devatenáctého století zde také fungoval hnědouhelný důl Marie Pomocná, kde se ročně těžilo asi osm tisíc tun uhlí.[7]

Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Prameny minerálních vod (Železitý a Sirný pramen) se nacházely na severním okraji vesnice asi 400 metrů východně od silnice do Jirkova. V podloží se zde nachází jíly hnědouhelných slojí. Mineralizace vody se vázala na oxidaci pyritu, ze kterého vznikala kyselina sírová. Samotná minerální voda bývala silně kyselá, síranová, vápenato-hořenatá železnatá, studená a hypotonická s mineralizací 0,35 g.l−1 (v roce 1975).[6]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 175 obyvatel (z toho 88 mužů), z nichž bylo 26 Čechoslováků a 149 Němců. Všichni patřili k římskokatolické církvi.[8] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 247 obyvatel: 66 Čechoslováků, 176 Němců a pět cizinců. Kromě devíti evangelíků a sedmi lidí bez vyznání se hlásili k římskokatolické církvi.[9]

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011[2][10]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 151 163 173 162 152 175 247 161 154 106 92 57 60 79
Domy 28 30 31 31 29 28 39 42 . 33 35 34 35 40
Počet domů z roku 1961 je zahrnut v celkovém počtu domů obce Vrskmaň.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Na návsi stávala kaple svatého Ferdinanda z roku 1806,[11] která byla zbořena mezi lety 1972 a 1974.[12] V okolí vesnice stávaly plastiky Piety z roku 1733 u cesty do Jirkova a socha Ukřižování Krista z roku 1844. U domu čp. 20 býval kamenný náhrobník s reliéfním erbem z roku 1606.[11] Hraniční kámen, který býval u domu čp. 43, je ztracený.[13]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. [cit. 2014-07-17]. Dostupné online. 
  2. a b Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 380, 381. 
  3. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. 
  4. PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách: Jejich vznik, původní význam a změny (S–Ž). Svazek IV. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. 868 s. S. 711. 
  5. BINTEROVÁ, Zdena, a kol. Obce chomutovského okresu. Chomutov: Okresní muzeum v Chomutově, 2002. 302 s. ISBN 80-7277-173-6. Kapitola Zaječice, s. 274–275. 
  6. a b KAČURA, Georgij. Minerální vody Severočeského kraje. 1. vyd. Praha: Ústřední ústav geologický, 1980. 170 s. Kapitola Zaječice, s. 167–170. 
  7. BÍLEK, Jaroslav; JANGL, Ladislav; URBAN, Jan. Dějiny hornictví na Chomutovsku. Chomutov: Vlastivědné muzeum v Chomutově, 1976. 192 s. S. 95, 120. 
  8. Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Čechy. 2. vyd. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 211. 
  9. Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Země česká. Svazek I.. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 101. 
  10. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 294. 
  11. a b Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek IV. T/Ž. Praha: Academia, 1982. 640 s. Heslo Zaječice, s. 327. 
  12. Kaple sv. Ferdinanda [online]. Poškozené a zničené kostely, kaple a synagogy v České republice [cit. 2015-12-13]. Dostupné online. 
  13. Detail dokumentu – U0008783 [online]. Národní památkový ústav [cit. 2015-12-13]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]