Zajíc tolaj

Zajíc tolaj
	Zajíc tolaj v Bajkonuru
Stupeň ohrožení podle IUCN
	; málo dotčený
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Třída	savci (Mammalia);
Řád	zajícovci (Lagomorpha);
Čeleď	zajícovití (Leporidae);
Rod	zajíc (Lepus);
Binomické jméno
	Lepus tolai; Pallas, 1778
	Areál rozšíření Areál rozšíření
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zajíc tolaj (Lepus tolai) je druh zajícovce původem ze Střední Asie, Mongolska a severní a střední Číny. Obývá polopouště, stepi, skalnaté biotopy a lesní louky. Jde o relativně hojný druh, a to i v oblastech narušovaných lidskou činností. Je aktivní zejména za soumraku a v noci, občas i během dne.^[2]

Historicky byl pokládán za totožný druh jako zajíc africký (Lepus capensis).^[3]

Popis

Zajíc tolaj měří bez ocasu 400 až 590 mm, délka ocasu činí 72 až 110 mm. Zbarvení vykazuje napříč celým areálem rozšíření jistou variabilitu. Srst na svrchních partiích se pohybuje v odstínech matně žluté, světle hnědé nebo pískově šedé s hnědými nebo načervenalými pruhy, na kyčlích je někdy okrová nebo šedá. Na hlavě je patrná světlá lysá skvrna šedavé či okrové barvy, jež se táhne od oka směrem dopředu až k čenichu a směrem dozadu až k základně dlouhých uší. Špičky uší jsou černé. Spodní partie a boky mají čistě bílou barvu. Ocas svrchu zdobí široký černý nebo hnědočerný pruh.^[4]

Rozšíření a biotop

Zajíc tolaj žije ve střední a východní Asii. Areál rozšíření sahá od východního pobřeží Kaspického moře přes východní Írán, Afghánistán, jižní Kazachstán, Turkmenistán, Uzbekistán a Kyrgyzstán, jižní Sibiř a Mongolsko až po západní, střední a severovýchodní Čínu. Biotop představují polopouštní stepi, horské stepi, skalnaté oblasti, louky i lesní louky. Zajíci obyčejně preferují křovinaté oblasti s dostatečným množstvím přirozených úkrytů. Typicky žijí v nadmořských výškách mezi 600 a 900 metry, v Džammú a Kašmíru byl nicméně tento druh pozorován i výše.^[5]

Ekologie

Zajíc tolaj je noční zvíře živící se trávou, bylinami a kořínky. S výjimkou doby rozmnožování si nevyhrabává nory, ale odpočívá v důlku v zemi. V horku bývá tato jamka mělká, ale v chladnějších podmínkách hlubší. Rozmnožování probíhá dvakrát až třikrát ročně, samice rodí vrh o dvou až šesti mláďatech.^[4]

Z neolitického naleziště Jang-ťie-ša v oblasti Velkého sprašového plata lze nalézt důkazy o zdomácnění místních zajíců tolaj ze strany lidí.^[6]

Ohrožení

Zajíc tolaj má široký areál rozšíření a jde o běžný druh, jenž se vyskytuje i v řadě chráněných oblastí. Místní jej nicméně někdy loví pro maso a kůži, v Mongolsku i pro tradiční medicínu. Mezinárodní svaz ochrany přírody i přesto považuje druh za málo dotčený.^[5]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tolai hare na anglické Wikipedii.

↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
↑ Mammals of Europe, North Africa and the Middle East. Příprava vydání Stéphane Aulagnier, Julien Norwood. London: A&C Black 272 s. ISBN 978-1-4081-1399-8.
↑ LADO, Sara; ALVES, Paulo C.; ISLAM, M. Zafarul. The evolutionary history of the Cape hare (Lepus capensis sensu lato): insights for systematics and biogeography. Heredity. 2019-11, roč. 123, čís. 5, s. 634–646. Dostupné online [cit. 2025-11-10]. ISSN 0018-067X. doi:10.1038/s41437-019-0229-8. (anglicky)
↑ ^a ^b SMITH, Andrew T.; GEMMA, Federico; XIE, Yan. A Guide to the Mammals of China. Princeton: Princeton University Press, 2010. 571 s. ISBN 978-1-4008-3411-2, ISBN 978-0-691-09984-2. S. 291–292.
↑ ^a ^b SMITH, A. T.; JOHNSTON, C. H. Lepus tolai [online]. IUCN Red List of Threatened Species, 2019 [cit. 2021-11-19]. doi:10.2305/IUCN.UK.2019-1.RLTS.T41308A45193447.en.
↑ SHENG, Pengfei; HU, Yaowu; SUN, Zhouyong. Early commensal interaction between humans and hares in Neolithic northern China. Antiquity. 2020-06, roč. 94, čís. 375, s. 622–636. Dostupné online [cit. 2025-11-10]. ISSN 0003-598X. doi:10.15184/aqy.2020.36. (anglicky)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Zajíc tolaj na Wikimedia Commons
Taxon Lepus tolai ve Wikidruzích

[56847120522fd806d5f02b0bbbba465ee041a054-1] The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].

[2] Mammals of Europe, North Africa and the Middle East. Příprava vydání Stéphane Aulagnier, Julien Norwood. London: A&C Black 272 s. ISBN 978-1-4081-1399-8.

[3] LADO, Sara; ALVES, Paulo C.; ISLAM, M. Zafarul. The evolutionary history of the Cape hare (Lepus capensis sensu lato): insights for systematics and biogeography. Heredity. 2019-11, roč. 123, čís. 5, s. 634–646. Dostupné online [cit. 2025-11-10]. ISSN 0018-067X. doi:10.1038/s41437-019-0229-8. (anglicky)

[:0-4] SMITH, Andrew T.; GEMMA, Federico; XIE, Yan. A Guide to the Mammals of China. Princeton: Princeton University Press, 2010. 571 s. ISBN 978-1-4008-3411-2, ISBN 978-0-691-09984-2. S. 291–292.

[:1-5] SMITH, A. T.; JOHNSTON, C. H. Lepus tolai [online]. IUCN Red List of Threatened Species, 2019 [cit. 2021-11-19]. doi:10.2305/IUCN.UK.2019-1.RLTS.T41308A45193447.en.

[6] SHENG, Pengfei; HU, Yaowu; SUN, Zhouyong. Early commensal interaction between humans and hares in Neolithic northern China. Antiquity. 2020-06, roč. 94, čís. 375, s. 622–636. Dostupné online [cit. 2025-11-10]. ISSN 0003-598X. doi:10.15184/aqy.2020.36. (anglicky)

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]