Zahraniční vztahy Spojených států amerických
Spojené státy americké mají formální diplomatické vztahy s velkou většinou států světa. Diplomatické vztahy udržují USA se 189 ze 193 členských států OSN (výjimky tvoří Bhútán, Írán, Severní Korea, Sýrie a pozorovatelský stát OSN Palestina). USA udržují navíc diplomatické vztahy s Evropskou unií a Kosovem. Po dobu několika let měly Spojené státy nejvíce diplomatických postů ze všech států, od roku 2020 jsou na druhém místě za Čínou.[1]
Evropa[editovat | editovat zdroj]
Státy východní Evropy[editovat | editovat zdroj]
Vztahy USA s východní Evropou jsou ovlivněny studenou válkou. Od rozpadu Sovětského svazu přecházely bývalé státy komunistického bloku v Evropě postupně k demokracii a kapitalismu. Mnoho z nich také vstoupilo do Evropské unie a NATO, posílilo ekonomické vazby se západním světem a získalo vojenskou ochranu Spojených států prostřednictvím Severoatlantické smlouvy.[2]
Francie[editovat | editovat zdroj]
Francie navázala se Spojenými státy diplomatické vztahy v roce 1778 a stala se tak první zemí, která uznala americkou nezávislost.[3]
Francie byla důležitým spojencem USA v průběhu americké války za nezávislost – financovala je a zásobovala je střelivem, posléze také na pomoc vyslala své námořnictvo.
Severní Afrika a Střední Východ[editovat | editovat zdroj]
USA mají mnoho důležitých spojenců v regionu Středního východu. Turecko je spojencem Spojených států prostřednictvím svého členství v NATO, Bahrajn, Egypt, Izrael,[4] Jordánsko, Kuvajt, Maroko[5] a Tunisko[6] jsou hlavními spojenci mimo NATO.
Spojené státy svrhly vládu Saddáma Husajna během invaze do Iráku v roce 2003. Turecko je hostitelem přibližně 90 jaderných bomb B61 na letecké základně Incirlik. Mezi další spojence patří Katar, kde sídlí 3 500 amerických vojáků[7] a Bahrajn.
Izrael[editovat | editovat zdroj]
Spojené státy americké jsou jedním z nejvýznamnějších spojenců Izraele. Spojené státy uznaly Stát Izrael 14. května 1948, tedy v den nezávislosti, a staly s tak první zemí na světě, která takto učinila.[8]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ China now has the most diplomatic posts worldwide. BBC News. 2019-11-27. Dostupné online [cit. 2020-09-28]. (anglicky)
- ↑ Moderní-Dějiny.cz | Severoatlantická smlouva (4. dubna 1949). www.moderni-dejiny.cz [online]. [cit. 2020-09-28]. Dostupné online.
- ↑ France - Countries - Office of the Historian. history.state.gov [online]. [cit. 2021-03-07]. Dostupné online.
- ↑ U.S. Is Granting Israel Non-NATO Ally Status : Move Should Bring Strategic and Economic Gains, Shamir Says; Egypt Gets Same Rating. Los Angeles Times [online]. 1987-02-16 [cit. 2021-03-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ US rewards Morocco for terror aid. news.bbc.co.uk. 2004-06-04. Dostupné online [cit. 2021-03-07]. (anglicky)
- ↑ Designation of Tunisia as a Major Non-NATO Ally. U.S. Department of State [online]. [cit. 2021-03-07]. Dostupné online.
- ↑ NEWS, A. B. C. U.S. Troops Preparing for War in Qatar. ABC News [online]. [cit. 2020-09-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Declaration of Establishment of State of Israel. mfa.gov.il [online]. [cit. 2021-02-06]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu zahraniční vztahy Spojených států amerických na Wikimedia Commons
