Zacharias Bohosiewicz

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Dr. Zacharias Bohosiewicz

Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1901 – 1907

Poslanec Bukovinského zemského sněmu
Ve funkci:
1898 – ???
Stranická příslušnost
Členství Str. arméno-polského velkostatku

Narození 1851 nebo 1852
Kuty
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 31. října 1911
Černovice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Zacharias Bohosiewicz, polsky Zachariasz Bohosiewicz[1] (1851[2] nebo 1852[1] Kuty[2]31. října 1911 Černovice[3][2]), byl rakouský soudce a politik polsko-arménského původu z Bukoviny, na počátku 20. století poslanec Říšské rady.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Pocházel ze starousedlé bukovinské rodiny arménského původu.[1] Patřil do komunity arménských katolíků.[3] Absolvoval státní gymnázium v Černovicích.[4]

Profesí byl právníkem a soudcem. Roku 1875 nastoupil jako právní praktikant na zemský soud v Černovicích. Roku 1876 se stal auskultantem a roku 1878 složil soudcovské zkoušky.[2] V roce 1885 byl jmenován adjunktem okresního soudu v Rădăuți.[5] Roku 1890 pak přešel k zemskému soudu v Černovicích, zatím na nižší post.[6] Zde se roku 1892 stal okresním soudcem ve Storožynci.[7] Od roku 1896 zastával post rady zemského soudu v Storožynci,[8] od roku 1897 rady zemského soudu v Černovicích.[9] Vedl soudní senát v obchodních a později i občanských kauzách.[2] Od roku 1903[10] působil jako rada vrchního zemského soudu.[3] Do penze odešel roku 1907.[11] Důvodem byly astmatické zdravotní komplikace.[2]

Byl velkostatkářem. Politicky se angažoval. V září 1898 je zmiňován mezi možnými budoucími kandidáty arméno-polského velkostatku do zemského sněmu.[12] Po volbách koncem září 1898 skutečně usedl jako konzervativní arméno-polský poslanec do Bukovinského zemského sněmu.[13] Na sněmu byl členem konzervativní strany.[2] Počátkem ledna 1899 ho pak sněm zvolil i do zemského výboru.[14] V roce 1899 se na sněmu dohodl s rusínským politikem Smal-Stockim, že se po půl roce budou střídat na postu poslance.[1] Poslancem zemského sněmu byl ještě v roce 1908. Tehdy byl zvolen za místopředsedu sněmovního Polského klubu.[15]

Působil i jako poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam usedl ve volbách do Říšské rady roku 1901 za kurii velkostatkářskou v Bukovině, II. voličský sbor.[16] Na plénu Říšské rady nevystupoval často, ale odváděl svou práci v parlamentních výborech.[2]

Ve volbách v roce 1901 se uvádí jako arméno-polský kandidát.[17] V únoru 1901 po volbách je uváděn jako poslanec bez klubové příslušnosti.[18]

Zemřel v říjnu 1911. Smuteční rozloučení se konalo v Černovicích, v arménsko katolickém kostele. Pak mělo být tělo převezeno k pohřbu do Banylivu (Russisch Banilla).[3][2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d Andrzej Bohosiewicz: Genealogia rodziny Bohosiewiczów [online]. bohosiewicz.pl [cit. 2016-01-08]. Dostupné online. (polsky) 
  2. a b c d e f g h i Zacharias Bohosiewicz. Czernowitzer Allgemeine Zeitung. Listopad 1911, čís. 2337, s. 4. Dostupné online. 
  3. a b c d Oberlandesgerichtsrat Zacharias Bohosiewicz. Bukowinaer Post. Listopad 1911, čís. 2764, s. 6. Dostupné online. 
  4. Czernowitzer Allgemeine Zeitung, 23. 2. 1908, s. 4.
  5. Wiener Zeitung, 14. 1. 1885, s. 1.
  6. Wiener Zeitung, 23. 3. 1890, s. 1.
  7. Deutsches Volksblatt, 6. 8. 1892, s. 3.
  8. Wiener Montags-Journal, 10. 8. 1896, s. 2.
  9. Wiener Zeitung, 12. 9. 1897, s. 5.
  10. Illustrirtes Wiener Extrablatt, 26. 3. 1903, s. 8.
  11. Czernowitzer Allgemeine Zeitung, 30. 8. 1907, s. 5.
  12. Bukowinaer Post, 15. 9. 1898, s. 3-4.
  13. Arbeiter Zeitung, 1. 10. 1898, s. 4.
  14. Neue Freie Presse, 3. 1. 1899, s. 2.
  15. Czernowitzer Allgemeine Zeitung, 7. 7. 1908, s. 3.
  16. Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  17. Das Vaterland, 12. 1. 1901, s. 2.
  18. Národní listy, 7. 2. 1901, s. 1.