Zářící

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Zářící
Autor Arthur C. Clarke
Původní název The Shining Ones
Překladatel Josef Hořejší
Jazyk angličtina
Žánry povídka, sci-fi
Datum vydání 1962
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zářící (anglicky „The Shining Ones“) je krátká vědeckofantastická povídka britského spisovatele Arthura C. Clarka z roku 1962.

Námětem povídky je podmořské setkání s inteligentními hlavonožci - gigantickými zářícími kalmary, kteří spolu dokáží komunikovat pomocí obrazců na povrchu svých těl.

Česky vyšla povídka ve sbírce Směr času (Polaris, 2002)[1] v překladu Josefa Hořejšího.

Postavy[editovat | editovat zdroj]

  • Michail Gončarov - ruský obchodní atašé.
  • Dimitrij Karpuchin - politický poradce projektu hydrotermální elektrárny.
  • Klaus Müller - hlubinný technik.
  • Lev Shapiro - ruský šéfinženýr.
  • Joe Watkins - žurnalista časopisu Time.

Příběh[editovat | editovat zdroj]

Klaus Müller, hlubinný technik švýcarské firmy, která se specializuje na montáž ve velkých hloubkách (trochu paradox vzhledem k tomu, že Švýcarsko nemá moře) zodpovídal za instalaci hlubinného roštu pro hydrotermální elektrárnu u pobřeží Srí Lanky. Zakázku získal Sovětský svaz, jenž si pro práci v hloubkách přizval právě specializovanou firmu ze Švýcarska.

Ruský obchodní atašé telefonuje Klausi Müllerovi, že je něco v nepořádku. Elektrárna má výpadek a problém je někde na roštu v hloubce. Müller přilétá na Srí Lanku a spouští se v batyskafu zkontrolovat zařízení. Zjišťuje, že rošt je poničený, odmontuje jej tedy a vynořuje se na hladinu. Politický přidělenec Dimitrij Karpuchin se domnívá, že jde o sabotáž. Ačkoli tomu nikdo ze zainteresovaných nevěří, Karpuchin není příliš daleko od pravdy.

Elektrárna je v centru zájmu médií a jedním z novinářů, který nemůže chybět je Joe Watkins. Joe se zná s Klausem a odpoledne se schází u oběda. Klaus nemůže prozradit pravý účel své mise, ačkoli americký žurnalista tuší nějaké svízele. Referuje svému příteli o obřích hlavonožcích - kalmarech, kteří byli v minulosti zaregistrování v těchto vodách. Hlubinný technik mu příliš nevěří.

Další den se Klaus spustí dolů, aby nainstaloval nový rošt. Vše funguje, jak má. Karpuchin má podezření, že někdo z roštu část odstranil a odnesl a požaduje ještě jeden sestup pod hladinu (konstrukce roštu je totiž utajovanou ruskou technologií). Když se Klaus Müller dostane blízko k roštu, zaregistruje u něj dva kalmary. Oba podivně září a nejen to, dokáží spolu komunikovat barevnými obrazci na svém těle. Byli to tito inteligentní hlavonožci, kteří se zajímali o podmořský rošt. Když Klaus provádí montáž velkého reflektoru pro jejich zaplašení, odvysílá zprávu o neuvěřitelné velikosti jednoho z nich, než se nadobro odmlčí.

Na hlubokomořských operacích není nic vzrušujícího ani okouzlujícího - pokud jde všechno, jak má. Vzrušení znamená nedostatek předvídavosti a to je příznak neschopnosti.
— Arthur C. Clarke - Zářící

Poznámka[editovat | editovat zdroj]

V povídce je zmíněn román Bílá velryba amerického spisovatele Hermana Melvilla.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. CLARKE, Arthur Charles. Směr času. Frenštát pod Radhoštěm: Polaris, 2002. ISBN 80-7332-002-9. Kapitola Obsah, s. 349. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]