Yvo Josef Rynda

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Reverendus Dominus
ThMgr. Yvo Josef Rynda
kněz
R. D. Yvo Josef Rynda
Církev římskokatolická
Arcidiecéze pražská
Heslo Otevřme svá srdce
Znak Znak
Svěcení
Jáhenské svěcení 28. září 1995
světitel František Lobkowicz
Kněžské svěcení 22. června 1996
světitel Miloslav kardinál Vlk
Vykonávané úřady a funkce
Zúčastnil se
Osobní údaje
Datum narození 15. ledna 1960 (58 let)
Místo narození Kutná Hora, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Národnost česká
Povolání římskokatolický duchovní, charitní pracovník
Ovlivněn Jiří Reinsberg, Jiří Kusý
Alma mater Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Yvo Josef Rynda (* 15. ledna 1960 Kutná Hora) je český římskokatolický kněz a charitativní pracovník, emeritní pedagog, jeden z žáků Mons. Jiřího Reinsberga.

Mládí a studium[editovat | editovat zdroj]

Pochází z Kutné Hory, jeho dědeček byl ihned po nástupu totalitního režimu popraven jako třídní nepřítel.[zdroj?] Pokřtěn byl kutnohorským knězem Vilémem Müllerem. Již od dětství byl ovlivněn kněžími perzekvovanými komunistickým režimem, zvláště P. Václavem Švestkou SJ, kteří ho motivovali ke kněžské službě. Biřmován byl tajně kardinálem Františkem Tomáškem v kladrubském klášteře při své vojenské vycházce. Po ukončení středoškolského vzdělání se několikrát hlásil do kněžského semináře v Litoměřicích. Studium teologie mu však nebylo umožněno vzhledem ke špatnému kádrovému profilu.

V té době se přestěhoval do Prahy, kde začal spolu s budoucím tajně vysvěceným knězem a operním sólistou Jiřím Kusým pracovat na metru. Později začal působit také jako pedagog a věnoval se výchově mládeže. Pod Kusého vedením začal chodit na bohoslužby do kostela Matky Boží před Týnem, v němž se seznámil se svým životním vzorem a přítelem Jiřím Reinsbergem. Právě na jeho urgenci a doporučení byl i přes nevoli komunistických úřadů v polovině roku 1989 přijat do kněžského semináře.

Zúčastnil se kanonizace Anežky České ve Vatikánu, což ho později motivovalo ke vstupu do jí založeného řádu. Nějaký čas pobýval také v želivském klášteře, kde poznal opata a vězně komunistického režimu Bohumila Víta Tajovského. V roce 1994 vstoupil spolu se současným velmistrem Josefem Šedivým do Rytířského řádu křižovníků s červenou hvězdou. Zde byl 28. září 1995 na slavnost sv. Václava vysvěcen na jáhna tehdejším pomocným biskupem pražským Františkem Václavem Lobkowiczem. [1] Z křižovnického řádu však v roce 1996 odešel po neshodách kvůli nedostatečné charitativní práci řeholníků podle příkladu sv. Anežky.

Jiří Reinsberg obléká novokněze Ryndu při kněžském svěcení v katedrále svatého Víta (22. června 1996).

Kněžské působení[editovat | editovat zdroj]

Kněžské svěcení přijal 22. června 1996 z rukou kardinála Miroslava Vlka v katedrále svatého Víta, Václava a Vojtěcha. Primiční mši svatou sloužil 29. června v kostele sv. Václava ve Všenorech.[2] V kněžské službě působil postupně jako farní vikář v Roudnici nad Labem, v Řevnicích, a jako administrátor farnosti ve Zlonicích, kde se snažil obnovit bohoslužby v komunisty zavřených filiálních kostelích v okolí. Započal též s rekonstrukcí zlonické historické fary, postavené podle návrhu Kiliána Ignáce Diezenhofera, která byla po totalitě v havarijním stavu, a ve farním kostele Nanebevzetí Panny Marie zřídil esteticky ladící[zdroj?] oltář.

Po svém návratu do Prahy působil krátce jako administrátor farnosti u kostela Nejsvětější Trojice v Podskalí. Zároveň začal působit jako kaplan v katedrále sv. Víta po boku tehdejšího faráře Jiřího Skoblíka. V té době se seznámil s prací charitní a misijní organizace Naděje, jenž ho nadchla pro svou evangelijní pomoc chudým, postiženým a trpícím, a zapojil se do jejího fungování a pomoci lidem bez domova.

Kvůli nedostatku kněží řádu redemptoristů byl v roce 2001 poslán jako farní vikář na poutní místo Svatá Hora a jmenován administrátorem farnosti u kostela sv. Jakuba Staršího v Příbrami. Zde působil až do roku 2003, kdy byl odvolán kvůli sporu s tehdejším provinciálem pražské provincie redemptoristů Stanislavem Přibylem ohledně přesunutí řeholnic kongregace Milosrdných sester svatého Vincence de Paul ze Svaté Hory. Následovně byl jmenován nemocničním kaplanem pro kněžský domov ve Staré Boleslavi a nadále se věnoval charitní činnosti.

Odchod z církve, návrat a současnost[editovat | editovat zdroj]

Na podzim 2003, znechucen předchozími spory a pocitem nepřijetí ze strany představených, neuposlechl generálního vikáře Michaela Slavíka a odmítl své ustanovení jako farního vikáře do kolínské farnosti, neboť by se musel vzdát charitní práce v Praze. Na vlastní žádost tedy opustil římskokatolickou církev, za což byl vůči němu deklarován trest exkomunikace.[3] Následujících deset let se věnoval charitní a misijní činnosti a působil na MPSV a nadále v organizaci Naděje.

Yvo Josef Rynda při mši ke cti sv. Ludmily na hradišti Tetín (16. září 2018).

V roce 2013, motivován zvolením papeže Františka, požádal o odpuštění církevního trestu a návrat do římskokatolické církve. Po absolvování pobytu a duchovních cvičení v trapistickém klášteře Matky Boží v Novém Dvoře pod vedením Dom Samuela Laurase OCSO mu byl po vyznání víry a svátosti smíření v lednu 2014 trest exkomunikace kardinálem Dominikem Dukou prominut, a byl přijat zpět do římskokatolické církve jako kněz pražské arcidiecéze.[4] Stal se tak jedním z mála exkomunikovaných kněží, kteří se vrátili zpět do katolické církve.

Mezi lety 20142017 působil pod vedením farnosti u kostela Nejsvětějšího srdce Páně v Praze na Vinohradech. Poté, co bylo ze strany generálního vikáře Zdenka Wasserbauera rozhodnuto o ukončení jeho zdejšího působení, nové ustanovení od pražského arcibiskupství i přes opakované žádosti neobdržel. Arcibiskupství posléze v květnu 2018 ve Zpravodaji pražské arcidiecéze oznámilo, že Rynda nemá k veřejnému vysluhování svátostí oprávnění.[5] Rynda na to reagoval veřejným prohlášením adresovaným pražskému arcibiskupství.[6] Na toto prohlášení již nebyla ze strany arcibiskupství poskytnuta žádná odpověď. Od té doby se věnuje individuálnímu duchovnímu doprovázení, poutním bohoslužbám, a pokračuje ve své celoživotní charitní práci pro lidi bez domova.

Od roku 2017 buduje v Praze kapli sv. Cyrila a Metoděje, ve které pravidelně slouží mši svatou. Je též aktivní na sociálních sítích, kde pravidelně publikuje své nedělní zamyšlení a postoje.[7] Patří k dlouhodobým kritikům kardinála Duky za ​jeho politické postoje a zpřetrhání snah kardinála Vlka o soucitnou a otevřenou církev.[8] Staví se též proti konzervativnímu odklonu vedení české katolické církve od charitní a liberální vize pastorace dle příkladu papeže Františka.[9] Po vzoru Jiřího Reinsberga je zastáncem lidského a milosrdného přístupu v církvi, osvíceného pochopení teologie a důstojné liturgie.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Bývalí jáhni v naší farnosti [online]. http://revnice.farnost.cz. Dostupné online. 
  2. Dne 29. června byla v kostele sv. Václava ve Všenorech sloužena primice kněze Yvo Ryndy [online]. https://www.vsenory.cz. Dostupné online. 
  3. Deklarace exkomunikace [online]. http://www.apha.cz. Dostupné online. 
  4. 8. 1. 2014 prominul kardinál Dominik Duka Yvo Josefovi Ryndovi trest exkomunikace. [online]. http://www.apha.cz. Dostupné online. 
  5. WASSERBAUER, Zdenek. K přípradu Mgr. Ivo Ryndy [online]. Arcibiskupství pražské - Zpravodaj pražské arcidiecéze 5/2018 [cit. 2018-11-09]. Dostupné online. 
  6. Vyjádření k prohlášení uveřejněném ve Zpravodaji pražské arcidiecéze č.5/2018 [online]. Dostupné online. 
  7. R.D. ThMgr. Yvo Josef Rynda [online]. Dostupné online. 
  8. Signatáři dopisu papeži Františkovi [online]. Dostupné online. 
  9. Signatories Pro Pope Francis [online]. Dostupné online.