Yuri Dojc

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Yuri Dojč)
Yuri Dojc
Narození12. května 1946 (77 let)
Humenné, Slovensko
Alma materTorontská metropolitní univerzita
Univerzita Komenského v Bratislavě
Povoláníumělecký a komerční fotograf
OceněníŘád Ľudovíta Štúra II. třídy (2023; Reduta)
Webová stránkawww.yuridojc.com
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Yuri Dojc, původním jménem Juraj Dojč (* 12. května 1946 Humenné), je slovensko-kanadský umělecký a komerční fotograf. Jeho práce zahrnují kromě jiných černobílé akty, portréty kanadských veteránů z období druhé světové války a projekty American Dreams, Marble Woman nebo Last Folio.[1] Je považován za jednoho z největších žijících kanadských fotografů. Patří ke špičce v reklamní fotografii, získal řadu ocenění a byl zařazen mezi sto nejslavnějších fotografů světa, kteří se věnují ženskému aktu.[2]

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Yuri Dojč vyrůstal ve městě Humenné na východě Slovenska. Jeho otec pracoval jako ředitel střední školy a matka jako učitelka. V roce 1954 se rodina s tehdy osmiletým Yurim přestěhovala do Bratislavy. V roce 1968 dokončil v roce 1968 střední průmyslovou školu a jako student se zúčastnil letního studijního programu v Londýně, když vojska Varšavské smlouvy vpadla do tehdejšího Československa.[3] Poslechl radu svého otce a rozhodl se, že se domů nevrátí. Koncem roku požádal o kanadské vízum, které obdržel, takže o rok později emigroval do Kanady a usadil se s pouhými 6 dolary v kapse v Torontu.[4]

Vzdělání[editovat | editovat zdroj]

Po vystudování v oboru strojírenství pokračoval studiem psychologie na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Krátce na to bylo jeho studium přerušeno sovětskou invazí. Po příchodu do Kanady začal studovat fotografii na Ryerson University v Torontu, kde se mu podařilo získat stipendium.[5] Už během studia pracoval jako fotoeditor studentského týdeníku Eyeopener a spolupracoval po boku budoucí novinářky Christie Blatchfordové a s lidmi jako například reportér CBC Paul Workman, reportér City TV Jojo Chintoh a komik Paul Chata. Po absolutoriu dostal nabídku pracovat pro nejlepšího kanadského fotografa.[6] Začal se tedy fotografii věnovat naplno.

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Jeho práci v začátcích ovlivnili fotografové Edward Weston, Irving Penn, Man Ray nebo Guy Bourdin, ale i malíři René Magritte, Egon Schiele a Amedeo Modigliani. Ze začátku se věnoval fotografování interiérových prvků jako dveře, okna, židle a květiny, později ho začalo přitahovat fotografování lidí.

V roce 1975 si otevřel vlastní fotografický ateliér, kde tvořil a pracoval pro společnosti jako FedEx, American Express, Canon, Seagrams, General Motors, Eastman Kodak, Porsche, Club Med, Brooks, Panasonic i pro reklamní agentury po celém světě.[7]

V 80. letech 20. století, v době vrcholu éry plakátů, se jeho fotografie objevily i ve filmu D.C. Cab. Jeho třemi nejprodávanějšími fotografiemi byly Legs, Bicycle a Chair. Po třiceti letech práce se stal jedním z hlavních hráčů na fotografickém hřišti.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Yuri Dojc se stal úspěšným reklamním fotografem, ale osobně dává přednost fotografování aktů. Věnoval se i fotografování lidí, kteří přežili holokaust. V současné době pracuje na dokumentu o kanadských válečných veteránech, Portraits of Bravery.[4]

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1975 vystavoval mnohokrát samostatně, ale i společně s dalšími umělci v Kanadě, USA, Velké Británii, Belgii, Polsku, Česku a samozřejmě také na Slovensku.

Pod názvem Last Folio se 1. září 2011 konala Fotografická cesta s Yurim Dojčem v umělecké galerii Grunwald Gallery of Art na Univerzitě v Indianě v americkém Bloomingtonu. Fotografie zachycují krajinu, synagogy a předměty, tedy to, co lidé z četných slovenských židovských komunit opustili a zanechali kvůli deportaci do koncentračních táborů v roce 1942.[8]To, co zůstalo“ je zároveň jedním z podtitulů této výstavy.

Tato výstava byla původně uvedena ve Slovenském národním muzeu, následovaná prezentacemi v Gonville and Caius Lower Library v anglickém Cambridge, v Muzeu židovského dědictví v New Yorku, v sídle Evropské komise v Bruselu.

Knihy[editovat | editovat zdroj]

K jeho nejznámějším dílům patří knihy The American Dreams věnované vlastním mladickým snům o Americe. Podobně vznikla i sbírka Praha.[4] Snad nejpopulárnější Dojcovou knihou je jeho Marble Woman, o níž řekl, že je „vlastně oslavou ženy“.[4] A když se italský časopis L’espresso rozhodl vytvořit sérii knih nazvanou Eros e Fotografia, přizval Dojce ke spolupráci s takovými fotografy, jako Robert Mapplethorpe, David LaChapelle, Man Ray a Bill Brandt.

  • DOJC, Yuri, KRAUSOVA, Katya: Last Folio: Textures of Jewish Life in Slovakia. Indiana University Press, 2011. 128 s. ISBN 978-0-253-22377-7.
  • DOJC, Yuri: Honour. Chartwell, 2010. ISBN 978-0-9781155-1-7.
  • DOJC, Yuri: Eros Fotografia. Gruppo Editoriale L'Espresso, 2003. ASIN: B001BQ4KPI.
  • DOJC, Yuri: Marble Woman. Firefly Books Ltd, 1993. 96 s. ISBN 978-1-895565-26-3.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Yuri Dojc na anglické Wikipedii.

  1. LEVEY, Gregory. New Yorker Book Bench: Hanishar, Or What Remains [online]. NewYorker.com, 2011. Dostupné online. (anglicky) 
  2. yuri-dojc-vyzeram-ako-perfektny-nacista
  3. Ryerson University: School of Image Arts: Yuri Dojc graduated in 1974 [online]. Ryerson University [cit. 2016-08-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-10-16. (anglicky) 
  4. a b c d Je Yuri Dojc jenom dite Stesteny? zpravy.org
  5. LEONG, Melissa. Favourite anecdote from a familiar face [online]. WordPress.com, 12. november 2010. Dostupné online. (anglicky) 
  6. www.ifotovideo.cz
  7. PAUER, Marián. Výstava Yuri Dojč: Pokušenie [online]. Galéria mesta Bratislavy. Dostupné online. (anglicky) 
  8. JOHNSON, Owen V. Images immortalise Jewish past in Slovakia [online]. The Slovak Spectator, 12. september 2011. Dostupné online. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]