Jóšinkan aikidó

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Yoshinkan)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ukázka kaligrafického písma Tento článek obsahuje japonský text.
Bez správné podpory asijských znaků se Vám mohou namísto kandži nebo kany zobrazovat otazníky, obdélníčky nebo jiné zástupné symboly.
Mistr Daito ryu Aikijujutsu, Morihei Ueshiba v roce 1922

Jóšinkan aikidó (合気道 養神館 Aikidō Yōshinkan)[1] je bojového umění, které vzniklo po druhé světové válce. Založen byl japonským mistrem Gózo Šiodou (1915–1994), který od dětství cvičil Judo a Kendo. Ve třicátých letech dvacátého století poznal mistra Daito ryú Aikijujutsu Móriheie Ueshibu a cvičil u něj mnoho let. V padesátých letech si otevřel vlastní školu Aikida, kterou pojmenoval Jošinkan (v překladu znamená: "Místo kde se kultivuje, zvětšuje, roste duch nebo lidská bytost").

Historie[editovat | editovat zdroj]

Zakladatel Jošinkan Aikido, Gozo Shioda, cca 1985

Gózo Shioda jako dítě prošel vážnou, nebezpečnou nemocí, po které byl celkově slabý a měl špatný zdravotní stav. Po vyléčení ho jeho otec vedl ke studiu bojových umění, aby svůj špatný zdravotní stav zlepšil a upevnil své zdraví.

Byl malé postavy, měřil kolem 1,55 m a vážil asi 50 kg.

Studoval Kendó a Judó (ve kterém získal 3. dan). V roce 1932 se setkal s mistrem Daitó ryú Aikijutsu, Móriheiem Ueshibou, který ho opravdu zaujal a u kterého cvičil skoro deset let. Po válce od mistra Ueshiby obdržel 9. dan.

Gózo Shioda začal učit Aikidó v roce 1950 a o pět let později založil vlastní školu, kterou pojmenoval Jošinkan.

První studenti nově vzniklé školy byli policisté z japonské metropolitní policie, které Aikidó přitahovalo pro své praktické formy znehybnění tak, aby minimalizovali zranění pro pachatele. Pro veliký počet kadetů policie bylo nutné vyvinout "kata" styl výuky, který umožnil rychle pochopit techniku hodů a znehybnění, a který je pro Jošinkan formu Aikida typický.

Až do šedesátých let kladl Gózo Šioda důraz spíše na cvičení příslušníků policie, než na cvičení pro širokou veřejnost i když i ta se mohla přihlásit ke cvičení.

V roce 1957 vznikl Senšusei kurz, který funguje dodnes. Jde o velice intenzivní 11 měsíční výcvik, několik hodin denně, 6 dnů v týdnu. Na jeho závěru se můžou skládat zkoušky na 1. dan. O tvrdém průběhu kurzu byla napsaná kniha Angry white pyjamas (Rozzlobená bílá pižama) od Roberta Twiggera.

Po smrti Gozo Shiody se Mezinárodní Yoshikan Aikido federace zmenšila, tím jak jednotliví učitelé zakládali své vlastní směry vycházející z učení Gozo Shiody.

Dnes tedy mimo Yoshinkan Aikido fungují ještě federace Renshinkan, Shodokan, Yoshokai atd.

Tréninkový systém[editovat | editovat zdroj]

Základní rozdělení je:

  • Tai sabaki no kihon – základní cvičení a znalosti
  • Kihon Waza – základní techniky, cvičí se naprosto striktně
  • Henka/Oyo Waza – aplikované techniky, variace základních technik
  • Jiyu Waza – neustálé útočení útočníka, podle domluvy
  • Randori – neustálé útočení kdy je obránce sám proti více útočníkům
  • Goshin Waza – techniky pro sebeobranu
  • Ogi – skryté techniky

Tai sabaki no kihon[editovat | editovat zdroj]

Společný název pro cvičení těla, vychýlení soupeře, nácvik pádů, jsou to základní znalosti.

  • Kamae – postoj
  • Hiriki no yosei ichi, ni
  • Tai no henko ichi, ni
  • Shumatsu dosa ichi, ni
  • Shikko ho
  • Ukemi
  • Shomen uchi, Shomen uchi no ukekata, Shomen uchi no uchiyoke – jak se naučit útočit, jak blokovat a jak uhýbat při útoku sekem na obličej
  • Yokomen uchi, Yokomen uchi no ukekata, Yokomen uchi no uchiyoke – jak se naučit útočit, jak blokovat a jak uhýbat při útoku sekem ze strany na hlavu
  • Shomen Tsuki, Shomen Tsuki no uchiyoke – jak se naučit útočit a uhýbat při útoku úderem ze předu

Cvičení pro naučení vychýlení:

  • vychýlení při jednostranném úchopu ruky při zatáhnutí (dvě varianty), při zatlačení (dvě varianty)
  • vychýlení za držení ramene (při otočení hřbetu ruky do strany i nahoru)
  • vychýlení při držení obou rukou útočníkem zezadu, při zatáhnutí i zatlačení
  • vychýlení při držení obou ramen útočníkem zezadu, při zatáhnutí i zatlačení
  • vychýlení při držení obou loktů útočníkem zezadu, při zatažení i zatlačení

Kihon waza[editovat | editovat zdroj]

Obsahuje čtyři základní techniky znehybnění:

  • Ikajo
  • Nikajo
  • Sankajo
  • Yonkajo

Sedm základních technik hodů:

  • Shihonage
  • Shomen Irimi nage
  • Sokumen Irimi nage
  • Kotegaeshi
  • Hiji Ate Kokyu nage
  • Tenchi nage
  • Hiji shime

Pět základních technik rozvoje dechu s koordinací těla:

  • Kokyu ho (I–V)

Henka/Oyo waza[editovat | editovat zdroj]

Techniky odvozené ze základních technik (z Kihon Waza), kdy se každý různý pohyb z těchto základních technik může individuálně přenést do nově vznikající techniky. Jde o tvoření vlastních technik na základě základních technik.

Jyiu Waza[editovat | editovat zdroj]

Jde o nepřerušovaný útok. Podle domluvených pravidel mezi žáky nebo podle pokynů učitele. Může být s domluveným útokem, třeba chycení za ruku, později po získání zkušeností s nedomluveným útokem. Můžou se kombinovat útoky, jejich rychlost, nasazení. Obránce se učí vhodně pohybovat s tělem, přesměrovávat sílu útoku a vhodně volit techniky tak aby nebyla narušena jejich plynulost.

Randori[editovat | editovat zdroj]

Jako Jyiu Waza ale s tím rozdílem, že útočí nejméně dva oponenti najednou.

Goshin Waza[editovat | editovat zdroj]

Čistě sebeobrané techniky které jsou určeny k obraně a přežití, jejich cvičení vychází ze zkušeností učitele.

Při sebeobraných technikách se nemusí používat pouze techniky Jošinkan Aikida, podle libosti se používá vše co Aikidoka zná i z jiných bojových umění a bojových sportů. Jde o přežití a funkčnost, ne o krásu technik.

Ogi[editovat | editovat zdroj]

Jde o vysoký stupeň tréninku, umění vychýlil útočníka který aktivně bojuje proti vychýlení, čtení záměru protivníka ještě před jeho provedením atd.

Způsob provádění technik se dělí na:

  • Suwari waza – techniky v kleku, oba klečí
  • Hanmi – handachi waza – obránce klečí, útočník stojí
  • Tachi waza – oba stojí
  • Ushiro waza – útok zezadu obránce

Technické principy[editovat | editovat zdroj]

  • Chushin Ryoku – síla centru těla (japonsky Tanden)
  • Shuchu Ryoku – koncentrace těla, mysli a ducha
  • Kokyu Ryoku – senzitivita, dýchání a rytmus
  • Ki – zámeř obránce i útočníka
  • Irimi – vstup, předběhnutí útočníka
  • Kaiten – vychýlení útočníka otočením těla

Celek tvoří maximální efektivitu s minimálním úsilím.

Filozofie[editovat | editovat zdroj]

Správné bojové umění celkově posiluje člověka po fyzické stránce a nezapomíná stejnou měrou rozvíjet i charakter jedince. Jedině tak se dosahuje rovnováha, (japosky - Aiki).

Jedinec se silnou technikou ale podlým charakterem může být pro své okolí nepříjemný, nebezpečný. Stejně tak člověk s dobrým charakterem ale se slabou technikou nebude mít ve světě oporu. To je špatně.

Tréninkem se Aikidoka snaží porazit své ego, závist, zlost, připoutání a být "lepší".

Bojová umění běžně trénují úspěšní vysocí manažeři a úspěšní lidé ve svém oboru. Princip technik se dá přenést na jakoukoliv běžnou činnost člověka a tím dochází k hlubšímu pochopení principů.

Snaha je dosáhnout takové úrovně vhledu a poznání aby nebylo potřeba útočníka zabít, nebo i jenom zranit. Toho se dá dosáhnout jenom pravidelným a správným tréninkem těla a mysli. Takový člověk se stará o sebe, rodinu, své okolí, společnost ve které žije a chrání vše dobré. Vzájemně pak všichni prospívají. To je ideál a cesta bojových umění i Jošinkan Aikida.

Sebeobrana[editovat | editovat zdroj]

Jošinkan Aikido může sloužit jako sebeobrana. Ale opravdu dobrou sebeobranu nedělá styl ale učitel.

Yoshinkan Aikido v České republice[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. What is Aikido? | Aikido Yoshinkan Head Quarters Dojo. www.yoshinkan.net [online]. [cit. 2017-07-29]. Dostupné online. (japonsky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SHIODA Gozo. Dynamic Aikido. Kodansha america, 2013. 159 s. ISBN10: 1568365306
  • SHIODA Gozo, Total Aikido : The master course. Kodansha america, 2013. 208 s. ISBN10: 1568364717

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]