Yorkšírský teriér

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Yorkšírský teriér
Yorkshire Terrier WA Mozart Dolce Sinfonia.jpg

Yorkšírský teriér

Základní informace
země původu Spojené království Spojené království
Tělesná charakteristika
hmotnost do 3,5 kg
výška † 20–24 cm
barva černý se znaky
černý
plavý/stříbrný
Klasifikace a standard
skupina FCI 3: Teriéři
sekce FCI 4: Toy teriéři
FCI standard
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
† výška uváděna v kohoutku

Yorkšírský teriér je plemeno psa malého vzrůstu řadící se mezi teriéry, které pochází ze Spojeného království. Chová se jako společenské plemeno. Je vhodný pro rodiny s dětmi. Hodí se do panelového domu, avšak za cenu jeho neustálého pomočování a kálení po domě. Speciální, FCI neuznanou, barevnou variantou je Biewer [1] .

Historie[editovat | editovat zdroj]

Původně patřil ke psům chovaným anglickou chudinou. V 11. století platil pro poddané v Anglii zákaz lovu a dokonce i zákaz chovu velkých loveckých psů. Z toho důvodu vyšlechtili horníci z oblasti West Riding v hrabství Yorkshire malého robustního psíka, který uměl chytat krysy a potkany a příležitostně lovil i králíka [2]. Na vzniku yorkšírského teriéra se patrně podíleli nízkonozí skotští teriéři [3]. O jeho dlouhou hedvábnou srst se pravděpodobně zasloužil maltézáček. Původní poslání yorkšírského teriéra nebylo právě lehké. Doprovázel horníky do šachet a v přádelnách působil jako krysař [4]. Angličtí dělníci pořádali pro své psy dokonce i zápasy s krysami. Přerod u yorkšírského teriéra z pracovního ve společenského psa se udál koncem 19. století. Tehdy se stal mazlíčkem dam z vyšší společnosti. Ve všeobecné povědomí vešel na počátku šedesátých let 20. století a dodnes se těší stále rostoucí oblibě [2]. Do svazu Kennel Club bylo toto plemeno poprvé zapsáno v roce 1886 [5]. Anglický název Jorkšírského teriéra je Yorkshire terrier.

Yorkshire Terrier kurz.jpg

Popis[editovat | editovat zdroj]

Yorkshire Terrier portrait.jpg

Je to živý, hravý, inteligentní teriér, s dlouhou nebo krátkou srstí, která je od špičky nosu až ke konci ocasu rozdělena pěšinkou. Na hlavě je dlouhá, bohatá, sytě zlatá, tmavší na stranách hlavy, kolem uší a na čenichové partii, kde je zvlášť dlouhá. Tříslová barva na hlavě nezasahuje až na krk, ani zde neobsahuje žádné tmavé nebo černé chlupy. Tělo je kompaktní, dobře propracované, vyjadřuje sebevědomí a temperament. Ideální hmotnost je 1800-2800 g, nicméně chovný pes by neměl vážit méně než 2000 g. Standardem povolená váha je až do 3200 g. Ideální váze nejlépe odpovídá výška 20-24 cm. Stavba těla je pevná a krátká. Velmi důležitá je hřbetní linie, která musí zůstat rovná i za chůze. Přední i zadní končetiny jsou rovné a pevné, zadní kolenní kloub musí mít správné zaúhlení, které ovlivňuje pohyb psa, hrudní končetiny jsou pevné, dobře kryté sytě zlatavou srstí, která je tmavší u kořenů než na koncích; toto zbarvení nezasahuje nad lokty. Pánevní končetiny jsou při pohledu zezadu zcela rovné, hlezna nevybočená ani nevbočená. Tlapky jsou uzavřené, přední o něco větší než zadní. Psi se správným pigmentem mají černé drápky. Ocas je kupírovaný (není podmínkou) a nesený vzpřímeně, je úplně osrstěný, barva srsti je modrá a sytější než na zbytku těla, a to zvláště na samém konci. Nesený je lehce nad úrovní hřbetu.

Hlava je poměrně malá a plochá, čelo nesmí být příliš výrazné ,nos je černý. Oči jsou středně velké, tmavé a lesklé, s živým, inteligentním výrazem.[zdroj?] Oční víčka musí být tmavě pigmentovaná. Poměrně malé uši jsou vztyčené, ve tvaru obráceného V a velikostí odpovídají celkové velikosti psa. Skus by měl být nůžkový, ale někdy je tolerován i zkus klešťový. Jedním z nejdůležitějších znaků tohoto plemene je srst, která je u mladších psů střední délky, ale u starších jedinců je vyžadována srst dlouhá až na zem. Měla by být lesklá rovná a hedvábná, v žádném případě nesmí být vlnitá. Barva srsti je ocelové modrá, srst na hlavě a na hrudi má světle zlaté pálení, které je i na končetinách. [6]

Yokršírský teriér

Charakteristika a péče[editovat | editovat zdroj]

Povahově je yorkšírský teriér hravý, mrštný, milý a láskyplný pes. I přes svůj malý vzrůst je to ostrý, odvážný a ostražitý pes. Má sklony k uštěkanosti. K neznámým lidem se chová poněkud nedůvěřivě a odtažitě, ale vůči svému majiteli je loajální a mnohdy je na něm či jeho rodině plně závislý. Yorkšírský teriér rozhodně nepatří mezi zrovna nejposlušnější plemena. Tento malý psík je velice tvrdohlavý, proto musí být jeho výchova pečlivá a důsledná. Přestože patří mezi nejmenší psí plemena světa, miluje pohyb a dovádění, a proto je i vhodným účastníkem závodů agility a jiných psích sportů. Pravidelný pohyb je pro toto plemeno velmi důležitý, už jen proto, že mají sklon k tloustnutí. Yorkšírský teriér je poměrně robustním a odolným plemenem, které není nijak přecitlivělé, nebo přehnaně náchylné k onemocněním. Údržba srsti je velice náročná. Krásná lesklá srst sahající až k zemi, jakou vídáme u výstavních psů je výsledkem dlouhých hodin péče a vyžaduje mnoho trpělivosti jak od psa, tak od jeho majitele. Základem péče o srst je pravidelné pročesávání a kartáčování. K dosažení co největší délky je třeba srst psa balíčkovat. Sportujícímu psovi je vhodné srst stříhat.

Hravý postoj

Chov[editovat | editovat zdroj]

Štěňata, kterých ve vrhů nebývá mnoho (v průměru asi 3) se vždy rodí černá. Zlatavé pálení se začíná objevovat až později a také mohou mít na hrudi bílý pásek srsti. Komu nevadí poměrně náročná úprava srsti, pro toho je yorkšírský teriér opravdu zábavným, přítulným a hravým společníkem. Ale stává se také že mohou zůstat celí černí až do 6 let a od 6 let se jim začnou objevovat šediny. Musejí se vyčesávat. Pro toho, kdo nerad chodí na dlouhé procházky, je jorkšír přesně to pravé.

Zdraví[editovat | editovat zdroj]

Yorkšírský teriér je poměrně zdravé plemeno a nevyskytují se u něj dědičné choroby [7]. Nejdůležitější je vždy prevence a to především co se týče infekčních onemocnění. Pravidelné očkování a odčervování by mělo být samozřejmostí. Problémem někdy bývají přetrvávající mléčné zuby a to jak řezáky, tak i špičáky, to se dá odstranit chirurgickým zákrokem. Častý je i zubní kámen [7].

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. FOGLE, Bruce. Velká encyklopedie psů. 6.. vyd. [s.l.] : Slovart, 2006. 409 s. S. 272.  
  2. a b http://www.jorksirskyterier.cz/1-historie-plemene-jorksirsky-terier.aspx [online]. .  
  3. http://www.celysvet.cz/yorksirsky-terier.php [online]. .  
  4. http://www.pesweb.cz/cz/jorksirsky-terier [online]. .  
  5. http://jorksirsky-terier.hafici.cz/ [online]. .  
  6. Odstavec "Popis" je výtahem z oficiálního platného standardu plemene Yorkšírký teriér dle FCI.
  7. a b http://www.jork-bessy.estranky.cz/clanky/predstaveni-plemene-yorksirsky-terier/predstaveni-plemene-yorksirsky-terier.html [online]. .