Northrop X-4
| X-4 Bantam | |
|---|---|
 | |
| Určení | experimentální letoun |
| Výrobce | Northrop |
| Šéfkonstruktér | Jack Northrop |
| První let | 15. prosince 1948 |
| Vyřazeno | 1953 |
| Uživatel | US Air Force NACA |
| Vyrobeno kusů | 2 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Northrop X-4 Bantam byl prototyp malého dvoumotorového letounu z roku 1948, vyrobeného firmou Northrop.[1] Koncepcí jde o bezocasý letoun – letoun nemá vodorovné ocasní plochy. Řízení stroje v tomto případě, podobně jako u samokřídel, zajišťují tzv. elevony, kombinující funkci výškovky (při souhlasné výchylce obou ploch) a křidélek.
Vývoj a konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Řada aerodynamiků se domnívala, že bezocasá koncepce (sama o sobě nikterak nová, mj. lze zmínit řadu prototypů Pterodactyl britské letecké firmy Westland z meziválečného období, ovšem přiblížení se k rychlostem kolem Mach 1 vedlo k oživení zájmu i o tuto koncepci) dokáže odstranit některé problémy s ovladatelností a stabilitou letounů při vysokých rychlostech, kdy u letounů tzv. klasické koncepce dochází za křídlem k výraznému ovlivňování proudění kolem vodorovných ocasních ploch.
Mezi prvními reaktivními bezocasými letouny najdeme kupř. německý raketový Messerschmitt Me 163B Komet, nebo těsně poválečný britský de Havilland D.H.108 Swallow. V USA byl výsledkem zájmu o ověření této koncepce u vysokorychlostních letounů mj. i vznik typu Northrop X-4. Zadání vývoje právě této firmě rozhodně není překvapivé – její zakladatel, John K. (Jack) Northrop, se již po řadu let zabýval konstrukcemi neortodoxně koncipovaných letounů, mj. již od roku 1926 pracoval na konstrukci samokřídel, či – právě v souvislosti s X-4 – nelze pominout, že firma za války zkonstruovala a ve dvou prototypech postavila stíhací letoun bezocasé koncepce, Northrop XP-56 Black Bullet. Northrop měl také zkušenosti získané při konstrukci bombardérů XB-35 a YB-49. Kontrakt na výrobu dvou prototypů podepsali zástupci USAF s firmou Northrop 11. června 1946.[2]
Firmou Northrop Corporation byly postaveny dva prototypy experimentálního letounu X-4 Bantam (nesly sériová čísla 46-676[3] a 46-677). První letoun byl dodán na Muroc Air Force Base v listopadu 1948. Stroj poprvé vzlétl 15. prosince 1948, v kokpitu byl zkušební pilot Charles Tucker. Na druhém X-4 bylo podniknuto mnoho zkušebních letů, celý program alespoň částečně přispěl k rozvoji znalostí aerodynamiky vysokých rychlostí – byť stroj vlastně velice rychle zastaral, ostatně i jako mnoho jiných konstrukcí z té doby (do oblasti stejných rychlostí pronikaly prakticky současně i prototypy bojových letounů, takže mnohé vysloveně zkušební stroje tak ztrácely svoje opodstatnění, protože potřebná data byla současně zjišťována i během zkušebních letů prototypů budoucích bojových typů). Celý program X-4 trval do 29. září 1953, kdy druhý X-4 provedl svůj 81. a zároveň poslední let. Oba letouny přežily celý testovací program a zachovaly se do dnešních dnů. První X-4 byl převezen do letecké akademie Spojených států, Colorado Springs, Colorado, potom byl vrácen zpět na Edwardsovu leteckou základnu (původně Muroc AFB). Druhý stroj je vystaven v Národním Leteckém muzeu Spojených států na Wright-Patterson AFB (Dayton, stát Ohio).[1]
Konstruktéři koncepci bezocasých letounů v budoucnu již nikdy zcela neopustili (byť spíše zůstává v jistém „stínu“ a na okraji, vedle strojů koncepce již desítky let považované za klasickou), příkladem může být Vought F7U Cutlass (který se dočkal i sériové výroby a sloužil na letadlových lodích), řada strojů Mirage francouzské firmy Avions Marcel Dassault, švédský Saab 35 Draken, či americké letouny Douglas F4D, Convair XF-92 a Convair F-102. Rovněž nelze zapomenout na britský těžký proudový bombardér Avro 698 Vulcan.
Specifikace[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
Technické údaje a výkony[editovat | editovat zdroj]
Jednomístný dvoumotorový experimentální letoun, bezocasý středoplošník s šípovým křídlem a příďovým zatahovacím podvozkem. Pohonnou jednotku tvořila dvojice proudových motorů Westinghouse J30, zprvu verze XJ30-WE-7, později XJ30-WE-9. Maximální tah motoru byl 1560 lb.s.t. (6,94 kN statického tahu).
| Osádka: | 1 (pilot) |
| Rozpětí: | 8,18 m |
| Délka | 7,09 m |
| Výška: | 4,52 m |
| Nosná plocha: | 18,52 m² |
| Hmotnost prázdného letounu: | 2 540 kg |
| Vzletová hmotnost: | 3 547 kg |
| Nejvyšší rychlost: | 1 030 km/h |
| Dostup: | 13 411 m |
| Dolet: | 680 km |
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku X-4 Bantam na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Northrop X-4 Bantam [online]. NATIONAL MUSEUM OF THE UNITED STATES AIR FORCE [cit. 2022-02-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ GIBBS, Yvonne. NASA Dryden Fact Sheet - X-4 [online]. 2017-08-07, 2014-02-28 [cit. 2022-02-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Aircraft Photo of 46-676 / 46676 | Northrop X-4 | USA - Air Force | AirHistory.net #273555 [online]. Airhistory [cit. 2022-02-27]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Northrop X-4 na Wikimedia Commons - (česky) Letadla série X, Military.cz
- Kamufláže letounu Northrop X-4 Archivováno 7. 3. 2016 na Wayback Machine.
